Policie po ročním zkoumání oficiálně rozjela vyšetřování třímiliardové zakázky na likvidaci nepotřebné armádní munice. Ministerstvo vybralo firmy bez výběrového řízení a uzavřené smlouvy jsou v některých pasážích pro stát nevýhodné.
Infobox
OČ V PŘÍPADU JDE
- Policie zkoumá okolnosti třímiliardové zakázky na likvidaci přebytečné armádní výzbroje
- Armáda se potřebovala zbavit zbavit zhruba čtyřiceti tisíc tun munice, některá je stará i více než třicet let.
- Najala si k tomu firmy, které mají nepotřebnou výzbroj zlikvidovat.
- Mezi likvidovanou municí jsou i protitankové miny, náboje do tanků nebo protiletadlových dvojkanónů.
- Smlouvy s firmami ale nedostatečně řeší technologický postup, jakým má být munice ničena.
- Tajné služby, stejně jako experti armády a vnitra, varovaly, že riziko zneužití delaborátů z výzbroje je značné.
- Smlouvy kromě bezpečnostních mezer nabízejí i formulace, které jsou ekonomicky výhodnější pro soukromé firmy než pro stát.
- Dohody umožňují, aby vybrané podniky dostaly za zničení vojenských zbraní zaplaceno, aniž by státu doložily, že svůj závazek skutečně splnily.
"Byly získány poznatky, které důvodně nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin," uvedl státní zástupce Alexandr Dadam, který na práci policie v této kauze dohlíží.
Podezření směřuje proti pracovníkům resortu zodpovědným za zakázku a zástupcům vítězných firem.
Žalobce ale současně potvrdil, že další věcí, která je bude během vyšetřování zajímat, jsou personální vazby mezi lidmi spojenými s ministerstvem a vítěznými firmami.
Kalouskův osobní přítel
Na ministerstvu má zakázku na starost lidovecký náměstek Jaroslav Kopřiva. A velkou část zakázky - za dvě miliardy - získala společnost Poličské strojírny ovládaná Omnipolem podnikatelem Richardem Hávou: osobním přítelem šéfa lidovců Kalouska. Byl to například právě Háva, kdo původně platil luxusní apartmán v Praze Veleslavíně, který užívá Kalouskova rodina.
Není to ale jediné spojení resortu a vítězných firem. Například ředitel Poličských strojíren Jaroslav Trávníček roky pracoval na ministerstvu obrany právě v sekci vyzbrojování, pod kterou zakázka spadá. Na ministerstvu byli zaměstnáni i další lidé, kteří dříve působili u vítězných firem.
"Ty vazby samozřejmě budeme chtít vysvětlit. Není to případ, kdy se lze soustředit jen na jednu jeho část. Je potřeba prozkoumat zakázku jako takovou i všechny pobočné motivy," dodal státní zástupce Dadam.
Ministerstvo obrany trvá na tom, že v třímiliardové zakázce žádný zákon porušen nebyl. A vazby jednotlivých aktérů v ní podle resortu nehrály žádnou roli.
Rovněž Miroslav Kalousek jakékoli angažmá v případu striktně odmítá. "Já o té zakázce nevím vůbec nic. Nemám a nikdy jsem s ní neměl nic společného," uvedl Kalousek, který v minulosti na ministerstvu působil jako ekonomický náměstek.
Jak zlikvidovat atomovou bombu
O likvidaci nepotřebné munice rozhodla v létě 2003 ještě Špidlova vláda, konkrétní smlouvy s firmami pak uzavíral resort už pod vedením ministra Miroslava Kostelky.
|
ČTĚTE O ARMÁDNÍCH ZAKÁZKÁCH |
Ekologická likvidace munice měla armádě ulehčit od astronomických výdajů spojených se střežením skladů s nepotřebným vojenským materiálem. Armáda se hodlá zbavit více než 40 tisíc tun munice (jejich celková výbušná síla je srovnatelná s atomovou bombou).
Už loni ale novináři vypátrali, že ministerstvo si nad zakázkou nedokázalo udržet kontrolu. Výbušný materiál tak může skončit v nepovolaných rukou a stát nadto nemá jistotu, že za vynaložené stamiliony bude skutečně odvedená práce podle podmínek kontraktu.
Miny míří do Bulharska
Smlouvy s firmami totiž nedostatečně řešily technologický postup, jakým má být munice ničena. V praxi tak firmy mohou vyřazenou výzbroj armády jen upravit, dál s ní obchodovat a vydělat tak na zakázce dvakrát. Dohody navíc umožňují, aby vybrané podniky dostaly za zničení vojenských zbraní zaplaceno, aniž by státu doložily, že svůj závazek splnily.
Tajné služby i experti ministerstva vnitra navíc varovali, že ze smluv plyne vysoké riziko zneužití takzvaných delaborátů z výzbroje. Do Bulharska například zamířily delaboráty z původně armádních protitankových min. Mělo už sice jít o "neškodný" bakelitový obal s průmyslovou trhavinou, ministerstvo vnitra ale následně zjistilo, že ve skutečnosti to jsou funkční miny.
Armáda pak byla nucela přiznat, že navíc ani přesně neví, kolik z celkových dvou set tisíc částečně zničených min v Bulharsku skončilo. Jinak řečeno: stát neměl tušení, kde vlastně jsou.
