Popisuje také, co zažívají běžní Palestinci, a trvá na tom, že jde ze strany židovského státu o genocidu. "Izrael během posledních šestnácti let osidluje palestinské území svými osadami a osadníky, kteří terorizují, pronásledují a šikanují děti i staré lidi," tvrdí umělkyně, která na sociálních sítích zprostředkovává dění v Pásmu Gazy.
Právě z tohoto palestinského území, odděleného od Izraele bezpečnostní bariérou, pronikli v sobotu 7. října teroristé z Hamásu. Armáda židovského státu Gazu od té doby bombarduje a zřejmě chystá pozemní operaci.
Demonstrace na podporu Palestiny se momentálně odehrávají po celé Evropě, ne všude ale šlo o protesty, které by odmítaly násilí. Například v Berlíně dav skandoval antisemitská hesla. Nepodrývají takové incidenty vaše snahy, které volají po míru?
Když jdou demonstrace tímto směrem, rozhodně s tím nesouhlasím. Moje rodina je činná v palestinské politické straně, která se snažila řešit věci mírovým způsobem. Můj otec byl v Organizaci pro osvobození Palestiny, v čele s Jásirem Arafatem, který dostal i Nobelovu cenu za mír (Tato organizace měla původně za cíl "dosáhnout zničení Izraele", v 90. letech od toho ale upustila a v roce 1993 podepsala přelomové mírové dohody z Osla, pozn. red.). Nejsem zastánce Hamásu ani násilí jakéhokoliv druhu. To, co provedl, je naprosté zvěrstvo. Dění na takových demonstracích ale zároveň ukazuje, jak je palestinský lid zoufalý, chytá se čehokoliv, kde vidí potenciálně bezpečné místo. Hamás ale pro Palestince rozhodně bezpečné místo netvoří, naopak si z nich dělá štít.
Jaký jste měla pocit z pražské demonstrace na podporu Palestinců?
Je hezké vidět, že naše snahy mají odezvu a že lidé chápou, že jakékoliv zlo páchané na civilistech je špatně. Ti, kteří tam hovořili, mi mluvili z duše. Konflikt ale probíhá velmi dlouho, takže jsem podobné proslovy slyšela několikrát, stejní aktivisté vystupují na propalestinských akcích dlouhodobě a často říkají obdobná hesla. Zaznívá na nich i to základní - tedy že být propalestinský neznamená být proti Židům nebo proti Izraelcům. Na pražské protesty přišla právě i spousta Židů, kteří drželi palestinsko-izraelskou vlajku. Na první demonstraci na Václavském náměstí, která byla menší, se ale shromáždila i skupina čistě proizraelsky naladěných lidí. Na akci, která byla částečně pietou, se tak ukázali i lidé, kteří to narušovali, což mě mrzelo.
Jak jste se vlastně cítila, když Hamás brutálně zaútočil na Izrael? Bylo vám jasné, že to spustí další spirálu násilí?
Všichni jsme byli přesvědčení, že to bude záminka k tomu vyvražďovat dále Palestince. To, co se děje v Gaze, je etnická čistka. Podle mě genocida. Věděla jsem, že započne další válka jako v roce 2021. Velikost útoku Hamásu překročila jakékoliv naše představy o tom, jak brutální umí být. V Palestincích to vzbudilo ohromný strach z toho, co se stane s Gazou.
Použila jste slovo genocida. Jde o zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem jako "úmyslné a systematické zničení celé nebo části etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny". Vnímají tedy Palestinci dění v Gaze jako genocidu? A rozumíte tomu, že někdo použití tohoto termínu vnímá jako sporné?
Už několik generací mojí rodiny zažívá buď potlačování, nebo segregaci. Všechno to, co genocida nebo apartheid znamenají, se denně děje Palestincům. Například dopravní segregace - děti denně musí projít kontrolními stanovišti, aby se dostaly do školy, jsou neustále sledovány kamerami, obklíčeny ilegální zdí, která je dvakrát vyšší než Berlínská. Je toho strašně moc.
Izrael během posledních šestnácti let osidluje palestinské území svými osadami a osadníky, kteří terorizují, pronásledují a šikanují děti i staré lidi. To jsou věci, které se nedostávají do médií, a lidé potom nevnímají tuto provokaci a šikanu, která všemu předchází a sahá do hloubky 75 let.
Strašně mě tíží, že spousta lidí má vnímání nastavené tak, že Palestinci jsou podporovatelé Hamásu. Na Západním břehu Hamás vůbec není a od začátku okupace tam zemřelo sedm tisíc lidí. Nemyslím si proto, že genocida, segregace, apartheid jsou silná slova. Naopak jsou to termíny, které jsou z mého pohledu naprosto na místě, protože se jinak činy Izraele nedají definovat.
Jak byste tedy definovala svůj vztah k Izraeli?
Můj vztah k Izraeli coby státu je velmi negativní. Především kvůli tomu, co několik desetiletí dělá mé rodině. Moje maminka často vypráví i o tom, jak před první intifádou (Palestinské povstání a následný ozbrojený konflikt mezi Izraelem a Palestinci, který vypukl v roce 1987, pozn. red.) v Gaze žili Židé a Palestinci na jednom místě a vypráví o tom jen v superlativech. I v Praze jsme měli dost židovských kamarádů, i já mám dost kamarádů mezi Židy. Ne všichni jsou součástí oprese, tito lidé nezastupují stát. K Izraelcům nebo Židům, kteří činy Izraele nepodporují, mám velmi kladný vztah. Izraelský stát ale strategicky vytlačuje Palestince z jejich území a proti tomu se vymezuji.
V Pásmu Gazy stále žije vaše rodina. Jste s příbuznými v kontaktu?
Domlouváme se hlavně přes WhatsApp. Snažím se ale s nimi komunikovat co nejméně, abych dala prostor mamce, která s nimi chce mluvit nejvíc. Jsou to hlavně její příbuzní. Já osobně si posílám s babičkou, tetou a sestřenicí hlasové zprávy, maminka s nimi volá. Komunikujeme ale velmi náhodně a nárazově, Gaza nemá elektřinu a procenta baterky tím pádem mají k dispozici dost různě. Třeba o babičce jsem v jednu chvíli neslyšela tři dny - a to byl naprostý psychický teror, protože jsem věděla, že Izraelci shodili raketu na její dům.
Jak jste třeba tohle věděla?
Moje teta má výhled na to obydlí a věděla, že ten dům spadl. Tři dny jsme pak nevěděli, kde je babička, ale předevčírem se ozvala a je naštěstí v pořádku.
Žijete v Česku od chvíle, kdy vám byly dva měsíce. Psala jste na Instagramu, že se v Česku od dětství setkáváte s přímým nebo nepřímým rasismem vůči Arabům. Co máte na mysli?
V dětství se to dělo intenzivněji než dnes. Mám jednu silnou vzpomínku, kdy jsem ve dvanácti letech jela poprvé metrem a obklíčili mě tři vysocí chlapi a říkali mi: "ty tmavá k***o, určitě jsi tam dole chlupatá" a další hrozné věci. Celou cestu jsem je ignorovala, ale nikdo se mě nezastal. To jsou rané vzpomínky na přímý rasismus.
Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde jsem studovala, jsem slýchala hloupé vtipy. Třeba jsem vešla do přednáškové místnosti a měla jsem velkou černou tašku a spolužák zařval "bomba!". V ten moment jsem se rozbrečela, protože jsem něco takového nečekala a přišlo mi to sprosté. Lidi si neuvědomují, že s útoky nemáme nic společného a zraňuje to. Trapas před celou učebnou s profesorem, který se mě taky nezastal a nenapomenul ho a x dalších hloupých poznámek způsobí, že se člověk cítí na všechno sám.
Co byste vlastně od české společnosti potřebovala, abyste se tak sama necítila?
Mám pocit, že by celé diskusi pomohlo, aby lidé byli více orientovaní v tom, co všemu předcházelo. Česká společnost je historicky nastavená proizraelsky, má tendenci přehlížet, co se Palestincům na denní bázi děje. V českých televizích i v novinách se o příkoří, které se Palestincům děje, příliš neinformuje. V lidech to pak vyvolává negativní emoce, které se cyklí, a vzniká frustrace a hlubší problém, který vážně ve společnosti nepotřebujeme.
Na Instagramu sdílíte nejrůznější věci, pochopitelně od propalestinsky naladěných lidí. Ale i od účtů, které sdílí neověřené informace. Informační válka teď bují z obou stran, je velice těžké některé věci ověřit. Nepřemýšlela jste o tom, že byste si sama dávala větší pozor na to, co sdílíte?
Už mě s tím pár lidí konfrontovalo a na základě toho jsem se rozhodla sdílet víc skutečně osobních věcí a informací, které jsou stoprocentně ověřené. Mám svoje domněnky, jiní lidé mají zase svoje. Informační válka tu samozřejmě jede. Nepomůžeme si radikálními názory a rozhodně nechci, aby můj účet takový byl. Jsem strašně vděčná za to, kolik lidí mi napsalo na mou podporu. Těch negativních na mém účtu bylo tak do deseti, což je celkem neuvěřitelné. Pro mě je důležité upozornit, co Palestinci zažívají. Chci, aby si lidé zkusili představit, jaké to je, když nemáte vodu, jídlo ani elektřinu a ještě na vás lidi nadávají. Zkrátka chci pomoci tomu, aby česká společnost soucítila víc s palestinským lidem.
