Praha/Vídeň - Když se řekne školní jídelna, vybaví si řada lidí nechvalně známou hnědou omáčku bez chuti - takzvané UHO -, nebo plátek tučného masa. “UHO dělám jen výjimečně,” dušuje se vedoucí a zároveň jediná kuchařka jídelny ve školce ve Vídni u Velkého Meziříčí, která nyní získala na konferenci k 70. výročí školních jídelen ocenění za nejlepší jídelnu.
Osmačtyřicetiletá Marie Prudková se dětem snaží připravovat zajímavější jídla než klasické omáčky - například zeleninový kuskus, bulgur s králičím masem či krémovou celerovou polévku.
Recepty hledá na internetu nebo si je přiváží ze školení. “Nejradši mají děti špenátové placičky, říkáme jim vodníkovy. Chutnají i těm, které samotný špenát nesnědí. Jsou ze sekaného špenátu, ne z mraženého protlaku,” vysvětluje žena, která ve školce vaří už jednadvacet let. A právě na čerstvé lokální suroviny si potrpí, prý stejně jako její kuchařský vzor Zdeněk Pohlreich.
Brambory kupuje u místní zemědělské firmy, mléko a jogurty vozí od soukromého farmáře z Netína, maso od řezníků z okolí. “Všechno je čerstvé a bez chemie, protože to nemá dlouhou trvanlivost,” vysvětluje kuchařka, která denně nakrmí kolem 23 strávníků.
V propočítávání ceny jedné porce se přitom vždycky musí vejít do 25 korun, které jsou pro děti ve věku mateřské školy dané vyhláškou pro školní stravování. “Není to problém,” usmívá se.
V kuchyni, kde dřív vařila v obouchaných smaltovaných hrncích, dá občas dětem ochutnat různé suroviny, ze kterých jídla připravuje. “Když máme ryby, povídám jim o rybách, nebo si je ukazujeme na obrázcích,” říká.
Na dětský den "smažák"
Podobně individuální přístup si nemůže dovolit druhá jídelna, kterou metodičky školního stravování letos ocenily. Dvanáct kuchařek pracujících v kojetínské školní jídelně denně připraví kolem 700 porcí. Čtyři roky ji vede Hana Rohová, přišla sem z odboru školství na městském úřadě. “Stravování mě vždycky bavilo, zajímala jsem se o zdravou výživu a vést jídelnu byla příležitost, jak dětem zdravou výživu předat. Přišlo mi to přínosnější než projednávat přestupky,” směje se dvaapadesátiletá žena.
A ovoce a zelenina jsou nepostradatelnou součástí kojetínského jídelníčku. Děti mají každý den na výběr ze dvou salátů, z ovoce kuchařky připravují i mošty. “Nakoupíme vždycky 70 kilogramů ovoce, které opereme, zpracujeme a odstředíme v odstředivce,” popisuje Rohová.
Žákům dokonce rozdala dotazníky, aby zjistila, jaká jsou jejich oblíbená jídla. “Vyhrály hranolky, to jim bohužel nesplníme, protože nejsem pro smažené, nemáme ani fritézu,” říká ředitelka. Řízek se ale na talířích dětí tu a tam objeví, na dětský den také dostávají smažený sýr, který patřil k dalším favoritům žebříčku.
Přestože se ukázalo, že mají děti radši spíš klasická jídla, na která jsou zvyklá z domu, jako jsou kuře na paprice, špagety nebo svíčková, podávají se v Kojetíně i ta méně obvyklá. Například lasagne. “Dělaly jsme i hamburgery. Namlely jsme maso z plecka, do toho přidaly luštěniny a proložily spoustou zeleniny,” popisuje Rohová. A dodává, že maso používají její kuchařky zásadně z domácích chovů.
Ocenění za nejlepší školní jídelnu putuje do Vídně, do Kojetína a Českých Budějovic proto, že se stravovny podle metodiček snaží být nejvíc moderní nebo například spolupracovat s rodiči. “Jídelny jsou ve školském systému až na konci. Chtěli jsme ukázat, že se na ně myslí,” řekla Jana Bradová, metodička školního stravování v Plzeňském kraji.
