Lebku z doby kamenné prozkoumal společně tým českých a brazilských vědců. V Mladečské jeskyni poblíž Litovle na Olomoucku ji objevil už v roce 1881 rakousko-uherský archeolog Josef Szombathy, uložena je ve vídeňském přírodovědném muzeu. Experti původně předpokládali, že lebka patří muži, čerstvý výzkum ukázal opak - pohřbená byla žena.
Obličej jedné z nejstarších zástupkyň rodu Homo sapiens nalezených ve střední Evropě digitálně zrekonstruoval Cicero Moraes z Arc-Team Brazil. Za českou stranu na projektu pracoval náměstek ředitele Správy jeskyní České republiky Karel Drbal společně s táborským geodetem Jiřím Šindelářem.
"Nakonec vznikly dvě verze obličeje. Jedna černobílá bez vlasů a se zavřenýma očima, druhá barevná s vlasy a s otevřenýma očima," uvedl Drbal, který poskytl rozhovor Aktuálně.cz.
Žena, jejíž lebku jste zkoumal, žila v období zvaném jako aurignacien, tedy zhruba před 30 tisíci lety. Jak byste přiblížil život tehdejších lidí? Byli nám podobní?
Vesměs panuje názor, že to byli velcí primitivové, kteří k nám měli strašně daleko. Ale z forenzní rekonstrukce vidíme, že to byl moderní člověk Homo sapiens. To znamená člověk, ke kterému se řadíme i my s naší civilizací. Jejich život se nijak extra nelišil. Měli potřebu někde bydlet, tak stavěli chýše, potřebu se uživit, tak sbírali plody a lovili zvířata. Snažili se oblékat, tenkrát už to bylo naprosto běžné. A určitě se vyvíjeli i duchovně.
Způsob pohřbu tedy naznačuje i duchovní život tehdejších lidí.
Dnes máme na Zemi množství směrů, církví, třeba katolictví či islám. Oni měli také něco takového. O tom svědčí, že jejich pozůstatky poté, co se tělo rozpadlo, sebrali a obřadně ukládali do jeskyní. My dnes chodíme do kostela, oni chodili do jeskyní. Myslím, že jejich život se od našeho opravdu příliš nelišil.
Jak konkrétně?
Vemte si třeba případy, kdy byly nalezeny hroby člověka rodu Homo neanderthalensis, tedy neandrtálců, kteří obývali Evropu, než jsme je vytlačili my. Když se na místě dělaly pylové analýzy, našly se zbytky pylů. To znamená, že hrob byl vyložený květinami. Už neandrtálci to dělali. Tito lidé určitě nechodili nakupovat do supermarketů, určitě neměli problémy s energetickou krizí, ale jistě se báli válek, museli shánět jídlo, starat se o své děti. Žili jako my, jen neměli tak rozvinutou civilizaci.
Karel Drbal
- Speleolog a náměstek ředitele Správy jeskyní České republiky a vedoucí Oddělení péče o jeskyně.
- Účastnil se jako vedoucí mnoha vědeckých expedic na Slovensko, do Maďarska, Rumunska a zemí bývalé Jugoslávie. Pomáhal také se zpřístupněním jeskyní v Gruzii.
- Od roku 1981 pracuje jako vedoucí Správy Chýnovské jeskyně. Žije v Pacově, je členem zastupitelstva a rady města.
Lišilo se jejich myšlení od našeho?
Myšlením se od nás pravděpodobně moc nelišili. Naopak museli ho hodně vyvíjet. To oni dali impuls k tomu, že my, jejich potomci, jsme si vytvořili současnou civilizaci.
Říkal jste, že jeskyně pro ně byly něco jako pro nás kostel. Chápu ale správně, že své mrtvé do nich ukládali až poté, co se těla rozložila na jiném místě?
Ano, přesně tak. Možná že měli i místa v otevřeném prostoru, ale ta se pochopitelně nedochovala. Jeskyně jsou naopak takové konzervy, je v nich stabilní teplota a vlhkost, často jsou nálezy zakonzervované i hlínou.
Lidé ale v jeskyních nebydleli?
Předpokládá se, že sídliště měli venku. Konkrétně v Mladči u Litovle se našlo ohniště. Pravděpodobně však bylo součástí kultovního obřadu, kdy se do jeskyně ukládaly ostatky mrtvých. Aby pozůstalí v jeskyni viděli.
Proč jste pro rekonstrukci vybrali právě tuto lebku z Mladče?
Bylo to přání brazilské strany, která s námi spolupracovala už na jiných forenzních rekonstrukcích. Tehdy ale šlo o středověk, například tvář svaté Anežky České. Teď chtěli něco staršího. Dobu kamennou, paleolit. Největší takový nález byl u nás v Mladečských jeskyních roku 1881. Část lebky byla také nalezena v Koněpruských jeskyních, stará je přes 40 tisíc let. V Mladči byl lebek celý soubor, šlo o rituální pohřebiště kosterních pozůstatků člověka typu Homo sapiens. Kvůli tomu, že k nálezu došlo ještě za Rakouska-Uherska, část kostí se odvezla do Vídně, část zůstala na Moravě.
Co vás na rekonstrukci nejvíc překvapilo?
Lebku z Mladče zkoušeli rekonstruovat experti už ve 30. letech, tak jsme si řekli, proč to nezkusit moderními počítačovými metodami. To, co se potom ukázalo, bylo fantastické. Ve třicátých letech jim vycházel chlap, lovec, a on to chlap ve skutečnosti nebyl. Byla to mladá dívka. To jsme nečekali, ale stává se to.
Jak je to možné?
U některých nálezů se nejprve vyhodnotí pohlaví. Jakmile se pak začnou dělat podrobné analýzy, například DNA, najednou se zjistí, že původně došlo k omylu.
Ženě bylo teprve sedmnáct let, že?
Ano, to se vyhodnocovalo zase podle spojů v lebce, například podle toho, jak byly zkostnatělé.
Ví se, jak zemřela? Jde to vůbec poznat jen z lebky?
To nevíme, protože jsme měli k dispozici pouze horní část její lebky, čelist chyběla. Pokud by se ale dělala analýza ze zubů, tak by se dalo zjistit, zda to byla například otrava. Ale jestli zemřela na chorobu, která postihuje měkké tkáně, tak to bohužel nezjistíme. Úraz na samotné lebce žádný nebyl.
