Podle pražských soudů Bartoš vydával protižidovské knihy a ve svých projevech, článcích nebo komentářích na internetu přisuzoval Židům pouze negativní vlastnosti. Předkládal v nich překroucená, selektivně vybraná a neprokázaná tvrzení, kterými se snažil upevnit předsudky o škodlivosti židovského národa, imigrantů a muslimů. Bartoš vinu popíral a hájil se tím, že má právo na "svobodný projev".

Znalec z oboru extremismu při hlavním líčení u obvodního soudu konstatoval, že knihy, které Bartoš napsal nebo vydával, jsou jasně antisemitské, některé přímo popírají holokaust. Bartoš podle něj na demonstracích často vyzýval k násilí.

Justice už dříve Bartoše potrestala roční podmínkou za text, který zanechal u pomníčku zavražděné Anežky Hrůzové v Polné na Jihlavsku. Z vraždy Hrůzové byl obviněn a odsouzen za ni Žid Leopold Hilsner.

Případ vyvolal na přelomu 19. a 20. století vlnu antisemitismu, známou jako hilsneriáda, proti níž bojoval například pozdější prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk.

Bartoš proti pravomocnému rozsudku podal dovolání, které odmítl Nejvyšší soud. Poté neuspěl ani s ústavní stížností.