Hlediště strážnického amfiteátru bylo v sobotu odpoledne zaplněné do posledního místa. Stejně jako v minulých letech se i letos stalo velkým tahákem Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici finále soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, tedy tance, který je od roku 2005 zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO. Ovšem i celková návštěvnost festivalu přes třicet tisíc diváků v enormním horku potvrdila velký zájem veřejnosti o lidovou kulturu.

"Je vám horko?!" ptal se na začátku finále publika moderátor Ladislav Šimeček. "Anóóó!" odpovídal mu dav lidí, v němž převažovali mladí lidé. "A bude vám ještě víc. Tady stojí ti nejlepší verbíři, kteří zvládli projít martýriem všech základních a regionálních kol a také semifinále. Celý rok makali, aby byl jeden z nich vynesen do nebe," pokračoval moderátor ve chvíli, kdy na pódium přicházelo osmnáct nejlepších verbířů v České republice.

"Tady člověk špatný výkon neuvidí, což je pro porotu o to obtížnější. Musíme se s tím ale nějak porvat. Všichni jsou našlapaní a natrénovaní, vyhraje ten, kdo nejen výborně zazpívá a zatančí, ale u koho bude nejvíc cítit, že to jde z jeho srdce," vysvětloval Aktuálně.cz jeden z porotců, Erik Feldvabel ze Starého Města, který velmi dobře věděl, čím každý z tanečníků musí projít - vždyť vyhrál ve Strážnici čtyřikrát. 

Aby tanečník vyhrál, musí ve velké konkurenci zvládnout dvě části vystoupení. Jedno se týká zpěvu, druhé tance s tím, že taneční prvky jsou přesně dané. Obě části vystoupení se prolínají, takže si zpěvák musí rozvrhnout síly a také dech, aby dokázal dostat svůj hlas často do vysokých poloh.

Po téměř třech hodinách zůstávalo před vyhlášením výsledků hlediště zaplněné tak, že řada lidí musela stát před vchodem a dovnitř se vůbec nedostali. "Děkuji všem verbířským gladiátorům, bylo to velmi napínavé, byl to lítý, ale čestný boj," oznamoval předseda poroty Rudolf Tuček. Když měl vyhlásit tři nejlepší, nastalo ticho.

Třetí místo? Antonín Žmola z Kněžpole. Minulý rok vítěz a čtyřikrát vítěz ceny diváků! Druhé místo Milan Pokorák z Kyjova! Loni druhý, za posledních pět let vždy mezi třemi nejlepšími. Ani letos ale na vítězství nedosáhl, protože porota vybrala jako toho nejlepšího jiného tanečníka z Kyjova. "Vítězem se stává Martin Vašulka!" oznámil Tuček, jehož verdikt přijalo obecenstvo dlouhotrvajícím potleskem.  

Když redakce Aktuálně.cz oslovila po soutěži nejlepší tanečníky, na druhém Milanu Pokorákovi bylo vidět menší zklamání. "Je to krásné umístění, ale chtěl jsem překonat loňské druhé místo. Příští rok tady budu muset být znovu," říkal Pokorák, který ve Strážnici verboval podesáté. To třetí Žmola byl nadmíru spokojený a nijak mu nevadilo, že si oproti minulému roku o dvě místa pohoršil. "Jsem naprosto spokojený. Vystupovat tady je úžasné, pro mě to je velký zážitek.Soutěž je hrozně vyrovnaná, hodnotit ty nejlepší je velmi těžké," uvedl Žmola. 

O velké konkurenci mluvil také dvaadvacetiletý vítěz Martin Vašulka z Kyjova. "Nemůžu vítězství pořád uvěřit. Kluci, kteří byli ve finále, jsou skvělí. Když jsem zatančil, myslel jsem na to, kolik výborných kluků šlo přede mnou a kolik jich půjde ještě po mně," svěřoval se Vašulka, který hraje na housle a pochází z folklorní rodiny. "Baví mě hudba i tanec, samozřejmě nejvíc lidový tanec. V takovém prostředí jsem vyrůstal a mám ho u srdíčka. Moc děkuju starším verbířům z Kyjova, od kterých jsem se učil a dali mi mnoho rad," řekl Vašulka. 

Související

Tanec Praha uvedl vrchol sezony, izraelskou choreografii plnou bolestných gest

Strážnice se musí zažít

I když vítězství ve Strážnici má mezi folkloristy velký zvuk, Vašulka se bude muset pokusit ještě o další vítězství, aby se dostal mezi legendy, které si můžou každoročně užívat při představování dlouhotrvající potlesk. Mezi takové patří několikanásobní vítězové, například Jakub Tomala z Popovic, Stanislav Popela z Perné, nebo Erik Feldvabel.

Nechybělo přitom mnoho a verbířská soutěž by úplně zanikla, nemluvě o tom, že by se nikdy nedostala na prestižní seznam UNESCO. Soutěž, která začala s prvním ročníkem folklorní Strážnice v roce 1946, byla totiž v roce 1959 z programu vyřazena a obnovena po sedmadvacetileté v roce 1986, kdy vyhrál součaný ředseda poroty Rudolf Tuček ze Slováckého krúžku Tvrdonice. Druhý byl Josef Bazala ze souboru Dolina Staré Město a třetí Ivan Marčík ze soubor Olšava z Uherského Brodu. Všichni tři jsou dodnes v porotě soutěže a rozhodují o tom, kdo se dočká z mladých tanečníků největšího úspěchu.

U folkloru zůstal i tehdejší vítěz ankety diváků Milan Stašek z Kunovic, který už mnoho let jezdí v čele místní jízdy králů, která je rovněž na seznamu nehmotného světového kulturního dědictví lidstva UNESCO. 

Jak ale zaznělo i v sobotu v zákulisí soutěže, klání o nejlepšího verbíře je ze všeho nejvíce setkáním kluků, kteří se mezi sebou výborně znají, velmi rádi se potkávají a mezi mnohými existuje přátelství. "Kdybych se v patnácti letech nedostal k folkloru, tak nikdy v životě nezažiju to, co jsem zažil, nedostal bych se tam, kam jsem se dostal, a nepotkal bych takové lidi jako jsem potkal," říká jeden z nejlepších verbířů posledních let Antonín Žmola. "Člověku to otevře úplně jiný svět, svět lidí velmi příjemných a upřimných, mezi kterými snad neexistuje žádná faleš," dodává Žmola.

Pátý verbíř Marek Kraus mu dával za pravdu. "Nejde ale jen o tanečníky a další účinkující, myslím si, že všichni lidé, kteří jezdí na folklorní festivaly jsou fajn. Je tady několik desítek tisíc lidí a přitom by festival ani nepotřeboval ochranku. Lidé jsou tady fajn. Všem bych doporučil, aby do Strážnice přijeli a podívali se, z čeho lidová kultura vzniká. Musí se to zažít, nejde to popsat," vzkazoval Kraus.  

Související

České UNESCO kritizuje nový stavební zákon. Vyškrtnou nám památky ze seznamu, varuje

Řada tanečníků přitom vede k lidové kultuře další zájemce, ať už díky tomu, že se pohybují v různých folklorních skupinách, nebo jsou například učiteli. To je případ i zmiňovaného Jakuba Tomaly, který už několik let učí na gymnáziu v Uherském Hradišti. "Mám při škole pěvecký sbor, dětskou cimbálovečku, ve dvou muzikách sám hraju a do toho ještě učím," vylíčil Tomala.

Existuje i mapa vítězů slováckého verbuňku, na které je možné si najít vítěze a místo, odkud pohází.

Mezi ty, kteří soutěž obnovili, patřil Karel Pavlištík, který loni zemřel. Organizátoři letošní soutěže mu vzdali hned na začátku hold, všichni verbíři i porotci mimo jiné zazpívali jeho oblíbenou písničku, během které si sundali klobouky. Když Pavlištík pobýval ve Strážnici v roce 2017, byl nadšený tím, jak mnoho lidí má o festival a lidovou kulturu zájem. Porovnával to se sedmdesátými a osmdesátými léty minulého století, kdy vládnoucí komunistická strana zneužívala folklor k vlastní sebepropagaci.

"V té době sem jezdilo hodně lidí organizovaně, aby tady hlavně nakoupili banány, a další tehdy nedostatkové zboží. Ale programy byly výborné," vzpomínal Pavlištík.

S příchodem nových poměrů organizované zájezdy na folklorní Strážnici zmizely. Festival se musel potýkat s úbytkem diváků i tím, že folklor už nebyl státem zdaleka tak podporovaný. Více než dříve záleželo na obětavosti těch, kteří se mu věnovali a věnují. Včetně toho, že si musí mnohé platit ze svého. Podle pohledu do programu i do prostor Strážnice je ale zřejmé, že zájem o festival je obrovský jak mezi vystupujícími, tak diváky.

Lidové kultuře se musí věnovat s dětmi jejich rodiče

Folklorní Strážnice ale zdaleka není "jen" o slováckém verbuňku. Tribuny jsou zaplněné i na řadu dalších pořadů. Kromě toho se pohybuje mnoho návštěvníků mimo pódia a stadiony, a poslouchají například muziku, která zní na několika místech parku. Součástí areálu je navíc skanzen, kde běží další programy. I ty přitahují mnoho zájemců.

Mimochodem, o "košatosti" festivalu svědčí i to, že v něm podle organizátorů účinkovalo 3 358 lidí, z nichž mnozí vystoupili se 160 soubory a skupinami z celé České republiky a řadou cimbálových muzik. Za zahraničí bylo 320 účastníků, kteří přijeli z Indie, Ukrajiny, Alžírska, Chorvatska a Slovenska.

Lidé, kteří se věnují lidové kultuře, ovšem upozorňovali, že čísla nejsou zdaleka tak důležitá, nejpodstatnější podle nich je, aby se lidové kultuře věnovali rodiče a vedli k ní i své děti. "Pro mě určitě není tím nejhlavnějším ve folkloru  vystoupení na pódiu, nebo jezdění po festivalech. Mnohem důležitější je, aby se lidové kultuře věnovali rodiče společně s těmi, aby měli společné prožitky, aby se dokázali posadit například společně v kuchyni, povídali si a zazpívali si," vysvětluje učitel a vedoucí několika folklorních souborů Vlastimil Ondra, který se takové výchově věnuje například přes projekt. Siločáry duše dítěte. 

Na konci celého festivalu bylo předáno hned několik cen, podle seznamu oceněných je například mezi laureáty Peter Obuch za účinkování a přínos k dramaturgii v pořadu Karpatské návraty, Cimbálové muzika Lubomíra Graffe
za mimořádnou interpretační úroveň v pořadu Bez bab, Chrystian Heczkov za účinkování a přínos k dramaturgii v pořadu Ze života stromů, Dívčí sbor Národopisného souboru Bítešan za působivou interpretaci písňového materiálu z Horácka v pořadu Písně pro nevěstu a Hana a Ondřej Mišíkovci za výrazný taneční výkon v pořadu Karpatské návraty.