Váš Ústav biologie obratlovců vyvinul Stutox, přípravek na hubení hlodavců. K čemu všemu při jeho vývoji ústav přihlížel?
Přípravek Stutox byl vyvíjen v 70. letech jako varianta chemické regulace hlodavčích škůdců v zemědělství, která poskytne rychlé a velmi efektivní působení na cílové organismy, bez nebezpečí následné kontaminace přírody cizorodými látkami, které by se mohly akumulovat po vstupu do potravních řetězců. Jednalo se tedy o alternativu k tradičním způsobům zemědělské agrotechniky.
Stutox II má nyní pověst zabijáka, je opředen celou řadou mýtů, laici ho navíc zaměňují za antikoagulant, který se používal dříve a funguje na zcela jiné bázi. Které jsou ty největší mýty?
Asi největším mýtem je představa, že použití Stutoxu kontaminuje prostředí nebezpečnými látkami. Fosfid zinečnatý, tedy aktivní látka Stutoxu, se rozkládá na fosforovodík, který okamžitě reaguje s ostatními látkami a mění se na fosforečnany - hnojivo, nebo může oxidovat na slabou kyselinu fosfornou. Zinek vytváří soli, které se normálně v půdním prostředí vyskytují.
Když jsem se bavila se zemědělci, říkali, že hromadné úhyny necílových organismů jsou při správné aplikaci Stutoxu II vyloučené a že jim pověst kazí jedinci, kteří granule vysypou na hromadu namísto v předepsané koncentraci. Jaký je váš pohled?
Úhyny necílových organismů nelze vyloučit nikdy, ať už primární, nebo sekundární otravou. Ale to nelze například ani při použití na zahradě, protože aplikace jedu s sebou vždy toto riziko ponese. Dá se sice teoreticky spočítat, kolik fosfidu zinečnatého musí pozřít daný druh, aby se otrávil, ale nikdy nebudeme vědět další okolnosti.
doc. Mgr. Jan Zukal, Dr., MBA
Ředitel Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, jež se zabývá všestranným vědeckým výzkumem zejména v oborech evoluční ekologie, biodiverzita, aplikovaná ekologie a medicínská zoologie. Výzkumný a vývojový pracovník v Ústavu botaniky a zoologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Zoologické poznatky se snaží použít pro ochranu přírody a podporu biodiverzity. Zaměřuje se především na ekologii netopýrů.
Třeba jestli jedinec nebyl oslabený nemocí nebo stresem - pak uhyne, i když je vystaven nižší dávce nástrahy. Technologická nekázeň pak několikanásobně zvyšuje pravděpodobnost takovýchto nežádoucích otrav. Člověk je prostě tvor nezodpovědný.
Přestože jste Stutox II vyvinuli a odmítáte zprávy o jeho velkém nebezpečí pro okolní přírodu, jeho plošnou aplikaci za současných podmínek nedoporučujete. Proč?
Nedoporučujeme povrchovou aplikaci rozmetáním v současnosti, protože na většině lokalit nedává ekologický, ale ani ekonomický smysl. To neznamená, že nemohou nastat podmínky, kdy by se tato technologie dala využít a bude opodstatněná.
Můžete objasnit, proč to podle vás nedává ekologický ani ekonomický smysl?
Vezmeme-li to ekologicky, tak početnost hrabošů přirozeně klesá a na jejich přemnožení již reagovali predátoři, kteří se jimi krmí. A ekonomicky vzato, vyčíslená ztráta je často stejná jako celkové náklady na aplikaci Stutoxu.
Proč by vlastně přípravek nemohl být plošně použit pouze v největších ohniscích přemnožení a to jen tam, kde třeba nehnízdí vzácné druhy sov či čápů?
Jeho lokální využití rozmetáním je možné zvážit na určitých lokalitách, a to za podmínek kontrolovaných a schválených Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským a orgány ochrany přírody. Je to kompromisní řešení, které umožní alespoň někde ochránit ozimé plodiny a minimalizují se potenciální nežádoucí dopady.
Nezapomínejme však, že aplikace do nor je povolena a podléhá pouze ohlašovací povinnosti. Prakticky je však tato aplikace na některých místech prostě nerealizovatelná. Když máte před sebou na metru čtverečním deset děr a obhospodařujete padesátihektarový lán, tak neznám nikoho, kdo by takovou práci zvládl. Na některých lokalitách se počty hrabošů ještě stále udržují na vysokých číslech. Aplikace do nor je však proveditelná po předchozí redukci nor agrotechnickými postupy.
Co doporučujete zemědělcům, kteří se obávají o ozimy seté na podzim, kdy má populace hrabošů kulminovat?
Odpověď na tuto otázku nelze zobecnit. Jako vždy v ekologii, existuje velké množství faktorů, které ovlivňují vývoj lokální populace a nikdo není schopen od stolu říci, jestli kulminace již byla, či teprve ještě nastane. V neposlední řadě také záleží na tom, jak vypadají okolní polnosti, zda jsou na nich útočiště hrabošů, či nikoliv.
Je tedy nutné pravidelně sledovat vývoj početnosti na dané lokalitě. Pokud populace hrabošů nerostou, je vhodné zvážit využití standardních agrotechnických zásahů. Zemědělci musí pochopitelně posoudit také ekonomickou stránku, zda ztráty nebudou nižší než náklady na chemickou ochranu. Pokud jsou všechny podmínky nepříznivé, tak případně požádat o udělení výjimky pro aplikaci rozmetáním.
Samice hraboše jsou dle údajů vašeho ústavu schopny rozmnožování již ve věku 14 dnů, nový vrh mohou mít každých 20 dnů. Jak je naopak při této matematice možné, že se hraboš mnohé roky nepřemnoží?
To je dáno tzv. populační hustotou hrabošů a jejich zdravotním stavem. Jinými slovy, záleží na tom, kolik hrabošů přežije zimu do další aktivní sezony a jestli jsou schopni rozmnožování. Během vrcholové fáze populačního cyklu dochází k vyčerpání zdrojů potravy, rychleji se šíří nemoci a parazité, zvyšuje se stres kvůli velké hustotě populace a to vše vede k tomu, že velká část zvířat je ve špatném stavu a nepřežije další zimu. Potom se do rozmnožování v dalším roce zapojí pouze malá část populace a k přemnožení nedojde.
Proč jsou výkyvy tak velké? Uvádíte, že během tří let je hraboš schopný klesnout z tří tisíců na hektar na hustotu menší než jeden jedinec na hektar. Co se stane?
Problémem populační dynamiky u hrabošovitých hlodavců, kam patří třeba i lumíci z arktické tundry, se vědci zabývají téměř 150 let a existují desítky teorií, proč s víceméně pravidelnou periodou dochází k přemnožení jednotlivých populací. Ve Skandinávii pravděpodobně hrají významnou roli specializovaní predátoři, například lasice, ve střední Evropě to asi budou faktory, které mohou souviset s vnitřními změnami v populaci.
Například při velké populační hustotě na konci léta a zároveň nedostatku potravních zdrojů - což je to, co vidíme teď u nás - se zvířata přestávají rozmnožovat. Na jaře pak jsou přežívající samice již příliš staré na to, aby se všechny úspěšně zapojily do reprodukce. Spolu s dalšími faktory, jako jsou infekční nemoci, vysoká početnost predátorů, kteří se v předchozím roce namnožili, pak populace klesne na velmi nízké hodnoty a trvá zase několik let, než znovu naroste. V letech s nižší populační hustotou trvá rozmnožování až do pozdního podzimu, na jaře jsou samice relativně mladé, začínají se množit velmi brzy, generací se stihne "otočit" více a populace zase rychle roste.
Uvádíte, že maximální populační hustoty dosahuje hraboš na podzim. Znamená to tedy, že jeho nynější stavy ještě stoupnou?
Standardně dochází během gradace k nárůstu počtu až do podzimu. Průběh počasí během předchozích tři let však napomohl k tomu, že k dosažení vrcholu početnosti došlo již v letním období. Velmi suché loňské léto totiž růst početnosti zpomalilo, naopak následná mírná zima napomohla k úspěšnému přezimování hrabošů a růstu jejich početnosti k letním maximům.
To také potom vedlo k velkým lokálním ztrátám na zemědělské produkci. Je však nutné si uvědomit, že průběh populačního cyklu je velmi individuální a v každé lokalitě bývá jinak načasován. Třeba v oblasti Prostějovska či Vyškovska zjistili, že počty hrabošů v pícninách nyní ještě stále rostou.
Znamená růst a pokles hraboší populace automatický růst a pokles jejich predátorů? Může současné přemnožení hraboše být užitečné alespoň v posílení populace ohrožených sov?
Automatické propojení kolísání početnosti predátorů se změnami početnosti hrabošů není jednoduše zobecnitelné. Je jisté, že zejména pro naše predátory-"generalisty", tedy druhy, které mají širokou potravní základnu a nespecializují se, jsou vysoké počty dobře dostupné potravy vysloveně hody. Například u některých druhů sov je v letech, kdy dojde k přemnožení hrabošů, prokázán vyšší počet snůšek i vyvedených mláďat.
Dalo by se říct, že roky bohaté na potravu využijí k "revitalizaci" svých populací. Nicméně, tito "generalizovaní" predátoři a jejich populační změny s vysokou pravděpodobností nejsou příčinou cyklické dynamiky hrabošů ve střední Evropě na rozdíl od severní Evropy, kde jsou jejich cykly provázány.
Na Olomoucku jsem viděla, že od hraboše jsou děravá nejen pole, sady či zahrádky, ale i obyčejné trávníky podél ulice. Čím vším se hraboš dokáže uživit?
Normálně se hraboši živí zejména nadzemními zelenými částmi rostlin, ale právě v době extrémního přemnožení, kdy dochází k vyčerpání těchto zdrojů, se přeorientují prakticky na cokoliv, co zvládnou sežrat. Může to být zelenina, spadlé ovoce, ale i kůra mladých stromků.
Může být přítomnost hraboše u lidských obydlí či přímo v nich člověku nebezpečná? Přenáší nějaké choroby?
Hraboši jsou v blízkosti lidských obydlí například na zahradách nebo v nesečeném travním porostu i během standardních let, jen jich je málo, a tak si jich nevšímáme. To ale neznamená, že nepřenášejí choroby. Nicméně dodržování základního pravidla, tedy nesahat na divoká zvířata, a základní hygiena nás spolehlivě ochrání před potenciálními nákazami, které mohou přenášet. No a za naprosto nesmyslné můžeme považovat představy, že by migrující hraboši "vtrhli" do obcí.
Někteří zemědělci zkoušejí hraboše vyhladovět - tedy pole opakovaně podmítat, jakmile se zase začnou zelenat. Co říkáte této metodě?
Opakovaná podmítka zničí potravní nabídku, tedy zelené části rostlin, což je za určitých podmínek dostatečná "ochrana" pro daný pozemek. Hraboši se však velmi pravděpodobně vydají na pochod za potravou jinam. Na nové lokalitě mohou při dostatku potravy zůstat, ale stejně dobře se může část populace po určité době vrátit zpět. Případně populace zkolabuje, pokud k snědku nenajde nikde nic.
Stalo se letos ohledně hraboší populace skutečně něco mimořádného?
Výrazné změny početnosti hraboších populací zde byly a budou, je to prostě přirozená součást jejich životní strategie. Na standardní přemnožení si naši zemědělci zvykli a už si s tím umí poradit a počítají s nějakou úrovní ekonomických ztrát, a to na rozdíl od státu, který škody způsobené hrabošem zemědělcům nekompenzuje.
Bohužel se však ukázalo, že stejně jako v klimatologii, kde dochází k významným excesům oproti dlouhodobým průměrům (letos velký počet tropických dní na celém území Česka, vloni extrémní sucha), můžeme se s neočekávanými extrémy setkat i u živočichů. Od konce 90. let začaly v celé Evropě výrazné víceleté hraboší cykly mizet a nikdo neví proč. V posledních několika letech se ovšem zase obnovily na původní stav a všichni jsou tím zaskočeni.
Přinesla nám hraboší kalamita nějaké ponaučení?
Ano, třeba že šetrnější a přírodě blízké hospodaření se zemědělskou krajinou již není jen dobrou strategií, ale nutností. Intenzivní obdělávání půdy na obrovských lánech znamená výrazný pokles biodiverzity, změnu vodního režimu nebo nedostatek živin. Jednolitá krajina s monokulturami samozřejmě může podporovat výraznější populační fluktuace specializovaných škůdců, jako je třeba i problém s kůrovcem. Zemědělská strategie státu by tato fakta měla reflektovat, a to co nejdříve.
Dalším ponaučením je, že na řadu otázek prostě neznáme jednoznačné nebo jednoduché odpovědi. No a konečně problém s hraboši není jen konflikt ochrany přírody a zemědělců. Je to ukázka toho, že se životní prostředí týká nás všech. Cestou budoucnosti jsou kvalitní potraviny, jejichž výroba a doprava na český trh zatěžuje jen minimálně životní prostředí. Bylo by dobré, aby si to lidi co nejdříve uvědomili.
VIDEO: Hraboši ohrožují úrodu, tvrdí zemědělec.
