Pro strážníka Jaroslava Bělského byl 6. listopad 2017 vrchol kariéry. Spolu s dalšími dvanácti kolegy zamířil do budovy magistrátu Mladé Boleslavi, kde od primátora Raduana Nwelatiho převzali vyznamenání za oddanou službu. Ocenění náleželo městským policistům sloužícím deset, patnáct, dvacet a pětadvacet let. Bělský tehdy působil v městské policii deset let.
Za tři dny ale vkročil v úplně jiné roli do soudní síně. Doprovodil ho tam jeho kolega Martin Roučka, státní zástupce oba obžaloval z mučení a jiného nelidského zacházení, zneužití pravomoci úřední osoby a vydírání. Podle obžaloby v průběhu předchozích tří let opakovaně ubližovali pěti bezdomovcům. Měli je vozit za město a tam je ponižovat, tlouct nebo jim sebrat boty.
Okresní soud v Mladé Boleslavi za to Bělskému vyměřil tříletý podmíněný trest se zkušební lhůtou 3,5 roku. Roučka dostal tři roky podmíněně se zkušební lhůtou čtyř let. Soud jim také zakázal na tři, respektive tři a půl roku pracovat u městské policie. V srpnu 2018 však verdikt zrušil Krajský soud v Praze. Nižší instanci nařídil podrobněji vyslechnout napadené a vypracovat posudek na původ zranění údajně nejvíce týraného z nich.
Jako když v 70. letech honili disidenty
Posudek obdržel soud loni v květnu, od té doby však kauza stojí na místě. Hlavním problémem je, že soud nemá o pobytu dotčených bezdomovců a dalších svědků informace. "S ohledem na to, že se jedná o osoby bez domova a ve velké části slovenské národnosti, bylo ohledně jejich pobytu pátráno i prostřednictvím časově náročné mezinárodní právní pomoci," vysvětlil Aktuálně.cz místopředseda soudu Martin Moc.
Další komplikace vyvstala s odchodem do penze soudce Rudolfa Havelky, který případ vyřizoval a měl ho po zásahu odvolací instance znovu projednat. Po dovršení 70 let své působení v justici s posledním dnem loňského roku ukončil. Kauzu převzala soudkyně Dominika Fremrová, která musela celý spis nastudovat. "Současně pokračuje v pátrání po pobytu poškozených," podotkl místopředseda Moc.
Kde se údajně týraní lidé nacházejí, není jasné. Ústřední aktér, který měl od strážníků snášet nejhorší zacházení - Juraj Jánošík -, zmizel z města ještě před začátkem hlavního líčení. Přečetly se tak jen jeho výpovědi z vyšetřování. Policistům popsal, jak ho Bělský s Roučkou šestkrát napadli. Podle jeho svědectví mu stříkali do očí sprej, kopali ho a bili, když byl spoutaný. Byl to on, jehož strážníci údajně zavezli za město a sebrali mu boty.
"Připadá mi to, jako když v 70. letech policajti vytáhli disidenty za Prahu na pole, tam je vyhodili z auta a svlékli do naha," komentoval to soudce Havelka. Přímo u soudu vypovídal Ladislav Pančo, také měl zažít odvoz za město. Strážníci ho sebrali, protože neměl doklady. "Naložili mě do auta a odvezli za město do lesa. Tam mě zbili a zkopali jako psa," řekl Pančo.
Strážníci u soudu vinu odmítli. Obžalobu popsali jako důsledek komplotu bezdomovců, kteří je prý neměli rádi.
Ze strachu o život plánoval opustit město
U nově nařízeného projednání však zmíněné výpovědi nemá u soudu kdo zopakovat. Není vyloučené, že se zachovali jako už dříve Jánošík. Podle výpovědi ředitelky organizace Luma pomáhající lidem v nouzi Martiny Brzobohaté mohl Jánošík zvolit odchod z města ze strachu o život. Zda se tak rozhodli i další, není jasné. "I kdybych to věděla, nemohu vám to říct. Jsem jako sociální pracovnice vázaná mlčenlivostí," řekla Aktuálně.cz.
Kolega Brzobohaté z oboru, vedoucí mladoboleslavské pobočky organizace Naděje Tadeáš Hrabovský už dříve řekl, že rozhodnutí Jánošíka odejít bylo reakcí, o kterou Roučka s Bělským usilovali. "Policisté se jich snažili zbavit, aby město úplně opustili, aby se jimi nemuseli zabývat," prohlásil Hrabovský.
Strážníci však u soudu své jednání vylíčili opačně. "Naopak jsem se jim snažil pomoci, někdy bezdomovce ve špatném stavu převáží sanitka do nemocnice, v noci zase na záchytku. Jindy je požádáme, aby uklidili znečištěné místo a odešli," řekl Roučka. Strážníky kvůli jejich kauze stáhl jejich velitel městské policie Tomáš Kypta z přímého výkonu služby.
