Měly by být v Česku zakázány fyzické tresty u dětí? Měla by být mimo zákon postavena facka, kterou rodič dá svému dítěti?

Stanislav Křeček: Zákon je minimum morálky. Nemůže řešit vše.

Jan Matys odmítl vyjma poslední otázky odpovědět. Jeho vyjádření přinášíme na poslední stránce.

Vít Alexander Schorm: Sám vím, že to rodiče občas nemají jednoduché. Také jsem rodič dvou dětí. Jak ovšem ukazují studie psychologů, fyzické tresty jsou kontraproduktivní a nevýchovné. Takový trest u dítěte jen vyvolá strach. Klidně se bude chovat opět nevhodně, nebude-li žádná rázná ruka nablízku. Když ho ale přesvědčíme o tom, že je takové chování z nějakého důvodu špatné, máme velkou šanci na to, že dítě toto jednání nebude opakovat.

Téměř všechny země světa se přihlásily k Úmluvě o právech dítěte z roku 1989, která zakotvuje právo dětí na ochranu před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, a to výslovně i tehdy, pokud jsou v péči rodičů. Jak mohou být tělesné tresty s tímto právem slučitelné? A jak je možné, že je u nás zakázáno bít psa, kdežto dítě nikoli?

Nejde o to, abychom postihovali pokutou, nebo dokonce odebráním dítěte každého rodiče za ojedinělou facku uštědřenou v afektu (za opravdové týrání samozřejmě postihy hrozí). Odpovídající řešení je především záležitostí výchovy, tentokrát k pozitivnímu rodičovství. Pokud si rodič neví rady a má sklon sahat k plácnutí dítěte častěji, mělo by se mu dostat pomoci, návodu, možná i tréninku, jak řešit výchovu nezbedného potomka.