Jak film Christophera Nolana dokázal pojmout skutečný příběh Roberta Oppenheimera?
Tvůrci dokázali vystihnout všechny podstatné aspekty z jeho života. Film perfektně ukázal, jaký to byl vynikající vědec, mimořádně inteligentní a velmi schopný porozumět věcem od astrofyziky až po filozofii a znalosti cizích jazyků. K tomu velmi realisticky vykreslil, jak se v době jeho života vyvíjela americká společnost.
Je to zvláštní kontrast, když ve filmu zazní, že vývoj atomové pumy nemá svoje kořeny v americkém výzkumu, ale přichází právě z Evropy, z Německa, Švýcarska a Rakouska, kde Oppenheimer studoval. Tyto země dokázaly připravit člověka, který se vrátil do Spojených států a za kterým přišli i další vědci, většinou židovského původu, kteří nemohli v Evropě studovat. On je dokázal stmelit a vytvořit velkolepý příběh.
Proč je snímek důležité vidět v kontextu dnešní doby?
Protože ukazuje přesně to, co dokáže atomová energie ve válečném vývoji. Dokázal zvěčnit, čím nám Rusko vlastně hrozí. Podobných konfliktů je ale několik, například v Indii či Pákistánu. Zároveň geniálně vykresluje, jak se dá zneužít vědy za účelem získání výhod ve vojenské oblasti a do jakých měr. Právě proto jsou teď všechny zbraňové systémy podobného typu pod velkou mezinárodní kontrolou.
O to vlastně usiloval i Oppenheimer…
Ano, věděl to hned. Jeho tým tuto otázku řešil po celou dobu filmu, od samotného začátku vývoje atomové bomby. Věděli, že nejde jen o vytvoření ledajaké zbraně, a byť tam byla velká vědecká touha poznat, jestli jde jeho teoretické znalosti aplikovat v praxi, celou dobu se vyvažovala s etikou. Bylo jim jasné, že vytvoří něco, co otevře úplně nové brány pro zbrojení i mírová využití. Jenže to zbrojení je vždy daleko větší hrozba.
Hitler by atomovku použil
Byla výroba atomové bomby skutečně nezbytná? Ve filmu je zmíněno, že pokud by ji zkonstruovali dříve nacisté, neváhali by ji použít. Bylo to tak?
Hitler neustále chlácholil německou společnost svým tajným programem na výrobu raket a jaderného arzenálu, a to i když už se režim hroutil. Kdyby měl v ruce jadernou bombu, třeba ještě v dubnu 1945, tak by ji jednoznačně použil. Ten fanatismus byl tak obrovský, že jsem o tom přesvědčen.
Jen proto, aby zabránili pádu nacistického režimu?
Přesně tak. I kdyby to pro Německo později způsobilo obrovské hospodářské problémy. Ve výsledku by došlo k takovému obrovskému nepoměru sil, že by dokázali jakoukoli postupující armádu zastavit.
Takže to byl takový závod…
A to ten film perfektně znázorňuje. To obrovské napětí ve vědeckém týmu, kdy Oppenheimerův tým velice dlouho ví, že má více než roční časovou ztrátu proti Německu, prakticky sálá z obrazovky.
A co vlastně nacisty ve skutečnosti zbrzdilo? Kde ten náskok ztratili?
Hitler své vlastní lidi likvidoval. Vyháněl je a nedovolil jim v oblasti jaderného výzkumu pracovat.
K vývoji první americké jaderné bomby docházelo v pouštním městečku Los Alamos. Kolik lidí tam ve skutečnosti žilo?
Dohromady asi 4500 lidí a k tomu vojenská ostraha, která se pravidelně měnila.
Celý projekt Manhattan probíhal v maximálním utajení. Jak úřady zaručily jejich mlčenlivost? Mohli tito lidé vůbec vyjíždět mimo město?
Mohli. A i kdyby pravidelně cestovali za hranice města, o skutečném cíli projektu věděla jen určitá vrstva vrcholných vědeckých pracovníků. Takže nějaké vyzrazení mimořádně tajné informace by vycházelo jedině z toho nejužšího vedení a to se nestalo.
Mírové účely atomové zbraně
Za jednu z klíčových scén kritici považují tu v oválné pracovně Bílého domu s prezidentem Harrym Trumanem, kde americká administrativa do určité míry zlehčovala skutečné dopady exploze v Hirošimě a Nagasaki. Bylo to tak i ve skutečnosti?
Nedokázali odhadnout reálný počet civilních obětí a americkou společnost potřebovali udržovat v napětí, že i takové ztráty jsou zdůvodnitelné a oprávněné. To je dnes z hlediska mezinárodního práva už velmi problematické. Na druhou stranu použití atomovky nebylo směřováno jen proti Japonsku, ale také proti Sovětům, kterým chtěli Američané ukázat, kdo má vojensky navrch. Takže to vše museli udržet v jedné lince.
Lidé v Oppenheimerově okolí se ho po vrcholu kariéry rozhodli zničit, protože začal upozorňovat, že jde o prostředek, který může zničit svět. Proč to nechtěli Američané slyšet?
Souvisí to se strachem z rozpínavosti komunistického režimu v Evropě. Nechtěli to slyšet, protože se cítili ohrožení. Když se pak zbavili Oppenheimera a začaly zbrojní závody, přišli o toho největšího a nejsilnějšího kritika. Tím, že to ale Oppenheimer ze své pozice zabrzdil, ukázal nesmírnou morální integritu, což ve filmu znázorňují i jeho obrovské vnitřní souboje. Nepředpokládal, že se bude účastnit na hromadném vraždění lidí, a věřil, že by se měla atomová energie využívat pouze pro mírové účely.
Oppenheimer po útoku na Hirošimu a Nagasaki prohlásil, že cítí, že má na rukou krev. Svržení bomb přitom vnímal jako vítězství. Kdy v něm tedy nastal ten morální zlom?
V okamžiku, kdy přestal mít kontrolu nad vývojem. Než vybuchla cvičná puma, vše byla teorie. Na jedné straně to byl vědec, který chtěl aplikovat své teorie, a na té druhé stvořitel zbraně pro hromadné vraždění, který věděl, že v okamžiku, kdy se mu experiment podaří, ztratí nad svým vynálezem kontrolu.
Jak jste vlastně v kině reagoval vy, když ve filmu poprvé vybuchla jaderná bomba?
Já jsem spíš byl překvapený, že z tříhodinového filmu bombu vidíte pět minut. Ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Snímek dokonale spojil jak pocity štěstí z toho, že se to povedlo, tak vyčerpání a uvědomění si, že vědci otevřeli dveře hromadnému ničení. Najdete v něm vše - otázky etiky a morálky, pocity uspokojení a obavy z neznáma. Zároveň běžnému divákovi ukazuje zákoutí vědecké práce, u které vlastně nikdy nevíte, za jaké dveře nahlédnete.
