Aktuálně.cz: Jaké problémy trápí současnou policii?
Lukáš Heinz: Asi nejpalčivějším problémem je, že policisté, kteří vycházejí ze základní přípravy, se ocitnou hned na ulici v přímém výkonu služby, aniž by měli možnost čerpat ze zkušeností služebně starších kolegů. Když jsem opustil policejní přípravku, učili mě policejní řemeslo kolegové, kteří za sebou měli deset patnáct let služby. Dnes to nejde.
Dnes čerstvé policisty zaučují jejich kolegové se sotva tříletou zkušeností v přímém výkonu. Bohužel aby měl policista dostatečný nadhled, potřebný pro výkon služby, potřebuje k tomu alespoň pět nebo šest let v přímém výkonu služby pod dozorem.
Nebude problém i v tom, že ti policisté, kteří mladé v přípravném ročním kurzu školí, nebyli často ani v přímém výkonu?
Mezi školiteli jsou špičkoví výcvikáři, kteří strávili několik let v přímém výkonu služby. Ale je pravda, že mezi nimi je i spousta těch, kteří na ulici nikdy nebyli. A tudíž postrádají dostatečný náhled v souvislosti s praktickou částí policejní služby. Ten nezískáte jinak než přímým výkonem. Prostě tím, že si ulici osaháte.
Takže jsou tam lidé, kteří nemají dost zkušeností.
Na policejních školách vyučují zkušení praktici i výkonem neposkvrnění teoretici. Nejvíc ale chybí ti zkušení na ulici v přímém výkonu. To je škola, kterou nelze nahradit, a pokud ji má nováček přežít ve zdraví a bez ztráty „kytičky“, měl by jeho výkon dozorovat zkušený člověk.
Ale takhle to není.
Není a je to špatně. Zkušených policistů je čím dál méně. A jejich odliv způsobuje každá nová reforma, což je u policejního sboru vlastně sprostý výraz. Nováčci se nemají od koho učit a prakticky se ocitají na ulici pouze pod dozorem svých o něco málo zkušenějších vrstevníků. No a pak není o chyby nouze.
Proč ti zkušení policisté odcházejí?
Zklamání a frustrace z přístupu nadřízených i z toho, jak policie v současné době funguje, resp. nefunguje. Policejní administrativa je tak strašlivě přebujelá, že už si ani nejste schopen představit, že za tou horou lejster by měl být spokojený občan, jemuž se od policie dostalo pomoci a satisfakce. Je to téměř už jen o vytváření samoúčelných a alibistických dokumentů.
Nějaký příklad?
Vezměte si třeba elektronické trestní řízení, které mělo policistům zjednodušit práci. To mělo na začátku několik desítek formulářů. V současné době jich má přes šest stovek. Při tak velkém množství administrativy nelze pracovat bez chyby. Paradoxně to obrovské množství formulářů bylo vytvářeno proto, aby se chyby nestávaly. U policie se tomu říká: „Pro případ co kdyby“.
A to nemluvím o obrovském množství různých závazných a metodických pokynů, které by měl policista dodržovat. Nastudovat takové množství písemností prostě není v lidských silách. Stává se tak, že pachatel unikne ne proto, že skutek nespáchal, ale proto, že v tom monumentálním množství administrativy někdo udělal chybu, která má za následek např. vyřazení důkazů v rámci trestního řízení. Pachatel tedy unikne na základě formální chyby.
Můžeme se ještě vrátit k tomu odcházení od policie?
Když přijdete o ideály, s nimiž jste k policii přišli, pořád ještě doufáte, že tu práci děláte především pro lidi. Ale v okamžiku, kdy před sebou máte stoh papírů a už se nebavíme o pomoci lidem, ale o tom, jaký formulář vyplnit, tak se vše rozplývá a ztrácí. Odrazuje to velké množství policistů. Mluví se o tom dlouho, ale nikdo s tím nic nedělá.
Často inovace, které mají zjednodušit policistům práci, mají tolik dětských nemocí, že ji naopak ztěžují. Například tzv. Obsah spisu, který různě dubluje dokumenty v seznamu, a je třeba chyby pracně upravovat. Nebo program, který formátuje fotografie do souboru spisu, vyžaduje přes 20 úkonů, než převede fotografie do správného formátu. Takových příkladů je mnoho.
Zjednodušení administrativy by ulehčilo život nejen policistům, ale i občanům, kteří často musejí desítky minut čekat v čekárně policejní služebny, než se na ně dostane řada.
Dalším problémem jsou třeba profesní vztahy u policie. Být u policie skutečně dobrým manažerem je velmi těžké. Dostanete tým, který si nevybíráte, ale musíte se s ním naučit pracovat. Přitom nemáte žádné skutečně dostupné nástroje, kterými můžete motivovat své podřízené, ať už pozitivně, nebo s využitím autoritativních prostředků. Na druhou stranu spousta policejních manažerů získává takzvaný božský komplex a pak svoje lidi doslova drezíruje. To bývá častým důvodem rozpadu sehraných policejních týmů.
Teď bych se chtěl dostat k pochybením ze strany policistů. Vyšlo několik průzkumů, z nichž vyplývá, že u policie je mnoho xenofobů i radikálních lidí…
Já si tohle nemyslím. Policisté se málokdy setkávají s běžnou populací. Setkávají se většinou s oběťmi nebo pachateli trestné činnosti. Když máte jen omezené prostředky k získání satisfakce pro oběti trestné činnosti a vidíte před sebou tu spoustu lidí, kterým jste nedokázali pomoci, tak to na vás nechává stopy. I když to tak nevypadá, většina policistů to bere osobně.
Třeba tady Praze je mezi dealery drog spousta cizinců a mnozí kolegové pak získávají pocit, že všichni cizinci jsou špatní. Policisté se prostě dívají na lidi prizmatem své profese. Je velice těžké se od tohoto náhledu oprostit.
Začal jsem s tím kvůli případu, který byl nedávno u soudu. Žena protestovala proti demonstraci se šibenicemi a pod návalem emocí, kdy policisté vyrazili při zatýkání zub jejímu příteli, napadla jednoho z nich. Pak zatkli i ji a objevily se informace, že za ní policisté chodili a debatovali s ní o uprchlících a islámu a dávali jí najevo své názory, které byly údajně značně protiuprchlické…
Vím, o čem mluvíte, ale tohle není běžné. A hlavně to není v pořádku. Policista, který je ve službě, nemá a nesmí dávat najevo své názory a prezentovat je. Když jsem ve službě, měl bych být součástí celku. A veřejnost chce a má právo požadovat, aby policie byla nestranná. Tohle považuji za exces.
Nemáte pocit, že těchto excesů přibývá?
Evropu nyní trápí migrační krize. Každého to zajímá, každý na to má nějaký názor. Předtím to nikoho moc netrápilo, ale nyní k tomu chce každý něco říct. A tím pádem se zdá, že těch xenofobních názorů je víc. Je to tím, že ve společnosti se k tomu vyjadřuje větší procento lidí, tak se stává, že se k tomu vyjadřuje i víc policistů. Policisté jsou také jen vzorkem populace.
Já osobně nemám pozitivní vztah k masové migraci. Vidím v ní příliš mnoho rizik. Když se po většinu života učíte rizika eliminovat, nemůžete pak jednoduše přehlížet to, že masová migrace přináší těch rizik obrovské množství. Sám jsem byl kvůli svým názorům několikrát označen za xenofoba. Přitom moje družka je formálně muslimka a má muslimské jméno. Z hlediska rizikovosti jsem se naučil hodnotit i své okolí – proto si v restauraci třeba sedám zády ke stěně a čelem ke vchodu nebo než si vyberu místo v tramvaji, rychle si otipuji cestující. Dělám to většinu svého života.
Abych to uzavřel. Stane se, že člověk někde něco slyší a pak tu blbost bez rozmyslu vypustí do světa. Policisté nejsou rétoři a někdy prostě plácají hlouposti. To je také důvod, proč nesouhlasím s pózou, k níž se uchylují mnozí vrcholní policejní funkcionáři, při níž vzniká dojem, jako by policie byla bezchybná. I policisté jsou jen lidé, tedy chybující. Lidé by si měli zvyknout na to, že i policie dělá chyby.
A co třeba případ, kdy policisté odmítli bránit vůz Českého rozhlasu?
Pokud se to stalo, je to špatně. Ti policisté nebyli objektivní. Můj názor je takový, že za tím mohla být nezkušenost, a tedy jejich neprofesionalita. To, že neumějí řešit vypjaté situace s nadhledem a vypustí z úst první blbost, která je napadne.
Ještě jsem si vzpomněl na případ policistů, kteří autem úmyslně srazili kluka, který jim ujížděl na motorce na Chodově…
Já se omlouvám, ono to bude vypadat, že to všechno svádím na to samé. Ale když se podíváte na věk těch policistů, tak si všimnete, že to nebyli žádní staří harcovníci. Byli to mladí kluci. Policista by měl zvládat emoční návaly. V okamžiku, kdy je nezvládá, je to špatně. Myslím si, že dostatečně zkušený policista by tohle neudělal. Ale třeba se pletu a sám bych taky v dané situaci neobstál. Nebyl jsem na místě těch policistů a ani bych nechtěl být. Snažím se víc zapojovat mozek než hrubou sílu. Pomáhá to předcházet podobným nepříjemným problémům.
Jak jste hodnotil návštěvu čínského prezidenta z hlediska policie? Padl nějaký rozkaz zasahovat proti nosičům tibetských vlajek? Policie zadržela fotografa za to, že ho napadli Číňané. Fotograf měl na zádech tibetskou vlajku.
Účastnil jsem se jen dílčí části opatření v souvislosti s příjezdem čínského prezidenta a nebyl jsem ani v centru dění. Těžko tak můžu posoudit, jestli si policie vedla dobře, nebo špatně. Rozhodně mně osobně nikdo žádný pokyn ohledně tibetských vlajek a vlajkonošů nevydal. Úkolem opatření, kterého jsem se účastnil, mělo být udržet veřejný pořádek a předcházet střetům různých názorových skupin. A také uhlídat to, aby nikdo nepoškozoval cizí majetek, včetně vlajek. Televizi jsem zrušil před několika lety a informace získávám z časopisů, knih a internetu. Napadení fotografa jsem neviděl, a tak se k němu ani nemůžu vyjádřit.
Nebylo za hranou, když policisté přišli na univerzitu, kde visela tibetská vlajka?
Dovolím si tvrdit, že jedním z úkolů policie je prověřit každé oznámení a posoudit, zda se jedná o protiprávní jednání, nebo ne, a následně podle toho jednat. V tom, že policisté vstoupili na akademickou půdu a kladli otázky, nespatřuji nic pobuřujícího. Možná mohli být více taktní. Přijde mi to ze strany médií a některých veřejně známých osob jako přehnaně hysterická reakce. Bouře ve sklenici vody.
Říkal jste, že jste byl osočován z xenofobie. A mluvili jsme o vaší přítelkyni… nebyl jste osočen třeba i z obliby islámu, když je vaše přítelkyně muslimka? Nemáte o ni v současné době, kdy se konají protiimigrační (protimuslimské) demonstrace, strach?
Řekněme, že jsem vycítil, že ne všichni mí přátelé jsou nadšeni mým výběrem partnerky. Obávám se, čeho by lidé byli schopni v případě, že by moc v naší zemi získala extrémní pravice. Nejvíc by na to dopláceli lidé, jako je moje družka a další, kteří nikomu neubližují, ale prostě nevypadají, řekněme, dost árijsky.
Bohužel, nekritická podpora masové migrace, ať už z důvodu ignorování rizik, nebo prostě jen z důvodu jakési módní IN pózy, nahrává právě populistům a různým skutečně xenofobním uskupením. Lidé nejsou hloupí a jsou si vědomi toho, že příliv velkého počtu cizinců s sebou nese rizika společenských konfliktů a nestability. Touha po stabilitě a jistotách i rozumné lidi žene do náruče notorických slibovačů, kteří nabízejí jednoduchá řešení a ukážou na konkrétní viníky, byť viníky jen domnělé. Takže ano, mám o ni strach.
