Určitě pojedu s tím, že to je závod jako každý jiný, budu se snažit být tak nastavená ve své hlavě a bude to o tom, předvést co nejlepší výkon po technické stránce," říká před svou premiérou na olympijských hrách tyčkařka Amálie Švábíková.
S udržením klidné hlavy prý nemívá problémy. "Už odmalička jsem byla dítě, kterému bylo vždycky všechno jedno. A odnesla jsem si to do dospělosti, že se snažím nezahlcovat," tvrdí atletka.
Nejvíce ji prý těší, jak dokáže zůstat v klidu u třetích pokusů, při kterých mnoho sportovců znervózní. "Dokážu se koncentrovat a nezbláznit se z toho," popisuje, ale přiznává, že když závodí s tvrdou tyčí, jistá obava z toho, že se skok technicky nepovede a může se zranit, tam přece jen je. "Tyč vás může vrátit nebo se zlomit," líčí.
Po tom, co Švábíková získala titul juniorské mistryně světa, si prý uvědomila, že má na to vozit medaile, a jen tak před něčím se nezastaví. Zároveň ale přiznává, že titul na sebe strhává pozornost a na svých bedrech má očekávání, že bude vyhrávat dál. "Jako senior pak ale závodíte s těmi nejlepšími na světě," hodnotí svou konkurenci v disciplíně.
A jak jsou na tom vůbec ženy v atletice? "Osobně jsem v tom sportu jako žena nikdy necítila žádnou překážku. Myslím si, že žijeme v moderním světě a úroveň žen a mužů je stejná. Nikdy mě to ničím nezasáhlo," chválí si Švábíková, ale uznává, že by mladí sportovci měli být v této disciplíně lépe doceněni.
