Na jindřichohradeckém letišti vypráví 67letý učitel místního gymnázia pan Jaroslav o předcích v RAF, o strýcovi imigrantovi, vyznává se z obdivu k Masarykovi. Přeje si, aby se lidé k sobě chovali slušně a dělali svou práci dobře a svědomitě. Při sledování tohoto videa si ho mnozí již začnou řadit do určité škatulky. Jenže na dotaz, jak by měl vypadat správný politik, říká: "Řadu let jsem byl velkým fandou Miloše Zemana. Fascinovalo mě, že dává třetinu platu na dobročinné účely, o kuponové privatizaci řekl, že to je loupež století, rozumí obyčejným lidem a také nenasazuje Rusům jen psí hlavu, jde si svou cestou," vyjmenovává ve videu.
Pan Jaroslav se již pomyslně přesouvá do jiné škatulky, ovšem pak dodá: "Zeman mě ale šíleně zklamal, když se neúčastnil pohřbu kardinála Vlka. A také mi vadilo, že když převezli do republiky ostatky kardinála Berana, tak se toho také neúčastnil. Jedná se o věci, které sahají do naší tisícileté křesťanské tradice, to je grunt," říká a v mysli posluchače se pomalu otvírá další, úplně jiná krabička. Načež respondent vysvětlí, jak se to má s ním a katolicismem. Využívá prý hodně institut zpovědi. "Není to jednoduché někomu konkrétnímu říct, jaký jsem hajzl."
Do toho se vyznává ze sympatií k Andreji Babišovi, který podle něj "myslí na chudé" a dokáže oslovit obyčejné lidi. Ostatně ho viděl v Jindřichově Hradci na náměstí, jak tam moknul jen v tričku a saku a trpělivě s diváky diskutoval. A krom toho podle něj dokáže nejlépe vybírat daně, a to on jako učitel vítá, neboť sám žije z peněz daňových poplatníků. Proto volil hnutí ANO.
"A kdysi mě ta česká politická situace tak naštvala, že jsem volil i komouše, abych jim dal větší sílu, když se tihle blbečci nejsou schopni dohodnout," dodává.
Divák jednoho z videí iniciativy Pochop.me je zmaten a patrně neví, co si má myslet. Ale jedno ví jistě: škatulkování nefunguje a svět není černobílý. A o to mladému týmu jde.
Splasknout bubliny a pochopit se
Vše začalo někdy koncem roku 2017, kdy střihač a režisér Pavel Borovička (29) začal propojovat své kamarády a zvát je do hospody. "To byly ještě doby, kdy se dalo scházet a bavit se do večera," zasní se jeho kolegyně Kristýna Čermáková (29), specialistka na mezinárodní vztahy. U piva diskutovali o různých společenských tématech a zjistili, že si rozumějí a sdílejí stejnou myšlenku: v médiích a ve veřejném prostoru obecně se čím dál více mluví o rozdělené společnosti. Jsou skutečně tyto "sociální bubliny" tak pevně dané, nepřátelské a propasti mezi nimi tak nepřekročitelné? A opravdu se mezi nimi nenajde nějaký průnik, nějaká společná řeč?
Brzy si ale uvědomili, že místo intelektuálských řečí by s tím, co se jim nelíbí, mohli začít něco dělat. Rozhodli se vytvořit platformu, kde by umožnili být slyšet obyčejným lidem ze všech koutů Česka, kteří by jinak v médiích nedostali hlas.
Hlavním motorem se stal současný předseda spolku Pochop.me Pavel Borovička, jenž pochází z valašské vesničky Zašová. Vadilo mu, když v pražských hospodách slýchal své vrstevníky říkat, že lidé z východní Moravy jsou blbci, kteří volí Zemana.
"Když jsem slyšel věty jako 'odstřihnout tyhle vesničany z východu a bylo by líp', vzpomněl jsem si na své přátele a známé z Valašska, čestné a hodné lidi. Vadilo mi, že je házejí do jednoho pytle. A vadily mi představy mnohých Pražanů, že kdo volí Zemana, je zlý, hloupý, nenávistný a má rád lži a Rusko. Jednak zdaleka ne každý pro něj hlasoval, navíc jeho voliči ke svému rozhodnutí došli často s dobrým úmyslem a úplně jinou cestou, než jaká je stereotypní představa - tedy aby uškodili Pražanům, aby je naštvali nebo aby nás přiklonili na Východ, místo na Západ," říká.
A tak se zvedli z pražské hospody, sestavili natáčecí tým a rozjeli se nejprve na místa, odkud sami pocházejí. Rodák z dané obce měl na starosti zorganizovat několikadenní pobyt a zajistit sérii rozhovorů s místními. Snažili se, aby jejich respondenti tvořili co nejpestřejší mix sociálních i věkových skupin - od spolužáka přes místního kněze po prarodiče "známého známého".
"Ke každému jsme přistupovali s otevřenou myslí a velmi rychle jsme se zbavili vlastních stereotypních představ," líčí Kristýna. Mile je překvapilo, že si získali důvěru i seniorů, kteří je zvali k sobě domů a pohostili je. Dotyčného respondenta chtěli především poznat, dozvědět se jeho příběh. "Ostatně to i mnohem lépe fungovalo než někam přijet, dát zpovídanému mikrofon před pusu a zeptat se: 'Tak co ten Babiš?'" vysvětluje Pavel.
Rozhovor měl být podle nich cestou k danému člověku, k jeho rodinné historii, zkušenostem a k jeho pohnutkám, jak nahlíží na politiky a koho volí. Ať byly nakonec respondentovy politické názory jakékoliv, zpravidla s ním setrvali v přátelském klábosení ještě dlouho po vypnutí kamer. Poznali, že když se jeden druhého snaží pochopit a dá mu k tomu prostor, funguje to - sociální bubliny jsou pryč a společné porozumění je možné.
Všichni zpovídaní se podle nich ukázali jako zcela originální a jejich odpovědi bořily většinu stereotypů. "Vlastně na stereotypy nebyl čas, protože rozhovory většinou nabraly nečekaný obrat, žádné škatulky nefungovaly," podotýká Kristýna. Video s panem Jaroslavem bylo jejich úplně první. A ukázalo jim, jak křehké a prostupné různé sociální bubliny ve skutečnosti jsou. "Tenhle rozhovor nás úplně rozsekal, nevím, jak to říct jinak," usmívá se. "Jindřichohradecký pan učitel a fanda létání jasně ukázal, že když někoho volím, nedefinuje mě to jako člověka," dodává Pavel.
Svá videa pak posílali kamarádům a známým a ti je šířili dál. Tak organicky rostlo publikum iniciativy. Jejich příspěvky na YouTube mají zatím stovky zhlédnutí, ne tisíce. Ostatně cílem není získat velké množství sledujících, spíše si získat do hloubky jejich důvěru a zasáhnout je tím, co dělají. "Dáme na osobní doporučení mezi lidmi. Když už se někdo chytí, tak ho to většinou zaujme a sleduje nás dál," říká Pavel.
Publikum mají podobně různorodé, jako jsou různorodí jejich respondenti: senioři rozšíří své video především mezi staršími lidmi, obyvatelé z různých koutů Česka mezi své sousedy. Kde se při cestě republikou zastaví a natočí rozhovor, tam vytvoří, jak říkají, "hnízdo", které je začne sledovat.
Zemanovi rozumíme, Babiš umí vybírat daně
Tvrdá data o tom, jak funguje jejich rozbíjení a prolínání bublin, pochopitelně nemají. Ale když představují svůj projekt nějaké skupince, pozorují, jak jim sledování rozhovorů nabourává jejich dosavadní přesvědčení, jak jim "zlidšťuje protistranu", člověka, jenž se pohybuje na opačné straně politického spektra.
Je jím třeba postarší pár z Malé Morávky na Bruntálsku, usměvaví, milí a přátelští manželé Rudolf a Julie. "Když on mluví, tak mu všeci rozumíme. Když jiní mluví, tak melou pořád dokola a nevíme nic," vysvětlují, proč v prezidentských volbách dali hlas Miloši Zemanovi. "A známe ho již od začátku, oni to jsou chytří chlapi, z toho Prognostického ústavu," dodává paní Julie ve videu.
Manžel pak vysvětluje, proč se jim zalíbilo hnutí ANO: "Mnoho let jsme volili sociální demokracii, ale když byl v Sobotkově vládě ministrem financí Babiš, tak udělal pořádek v daních, dokázal je vybírat a pěkně nám přidal na důchodu. A jelikož je miliardář, tak dopřeje peníze i jiným." Když se štáb mladých filmařů zeptá na Evropskou unii, sprásknou ruce: "No, bez ní by to nešlo, to je naše jediná šance, jinak tu budeme malincí v trávě!"
Chceme lidi více konfrontovat
Od loňského jara už osobní setkání s cizími lidmi nebylo kvůli koronaviru možné, takže museli změnit formát. Loni na dálku pořizovali rozhovory do svého seriálu "Svoboda" s Bělorusy, kteří uprchli před Lukašenkovým režimem. Letos pořádali audiodebaty na síti Clubhouse, kdy v každém díle probírali nějaký nepopulární názor, týkající se třeba nedůvěry v očkování, bydlení s rodiči, duševního zdraví nebo například závislostí.
Po pandemii chtějí vyrazit s dalším formátem, jenž by byl nadstavbou jejich videorozhovorů. Zjistili totiž, že jejich diváci nechtějí jen poslouchat jednostranný pohled jednoho člověka, ale přivítali by i výměnu názorů, konfrontaci a argumentaci.
"Diskutující bude spojovat třeba stejné zaměstnání nebo stejné místo bydliště, najdou i hodně společných náhledů na věc, stejné problémy, které je trápí, ale v něčem zásadním se budou rozcházet, třeba že volí úplně nikoho jiného. Chceme tím ukázat, že debata je nutná, že je potřeba dát protistraně čas, aby své odlišné postoje vysvětlila a tím si lidé porozuměli. Nemusí spolu souhlasit nebo přesvědčit jeden druhého, důležité je pochopit se," vysvětluje Borovička.
Všechny formy jejich činnosti mají jedno společné: chtějí bořit stereotypy. "To jsme dělali i v seriálu Svoboda, kde jsme přinášeli výpovědi lidí o represích a pronásledování režimem. Dávali jsme je na Facebook anonymně, aby budily dojem, že to jsou vzpomínky na minulý režim v Československu. Lidé říkali: 'Jo, to byly hrozné časy, ještě že už jsou pryč!' Až na konci jsme odhalili, že jde o současné výpovědi Bělorusů a že tahle nesvoboda existuje i nyní a nedaleko od nás, jen máme štěstí, že to není tady a teď," vysvětluje předseda spolku Pochop.me.
Na dotaz, zda nemají pocit, že bojují s větrnými mlýny, když vidí, jakou moc mají trollí farmy záměrně štěpící společnost a politici vyvolávající mezi občany strach a nevraživost, říkají, že ve své činnosti vytrvají. Prostě proto, že v ní vidí smysl.
"Jestli tady chceme mít demokracii, je to dokonce nutnost," prohlašují. "I když přesvědčíme pár lidí, aby otevřeli oči, uši a svou mysl a naslouchali druhým, tak je to fajn," říká Kristýna. "A proti trollům také máme své zbraně, které nám nemohou vzít. Je jimi třeba osobní kontakt s ostatními, například posezení u piva. Pak se budeme bavit jako lidé a nebudeme jen koukat na statusy a banovat se (blokovat uživatelům s jiným názorem přístup na svůj účet - pozn. red.). Dokud tady ta možnost je, tak za ni budeme bojovat," uzavírá Pavel Borovička.
