Praha – Na neziskové organizace se téměř denně obrací Češi nabízející ubytování uprchlíkům. Jen římskokatolické charitě se do nově vzniklé databáze dobrovolnické pomoci za týden přihlásilo přes dvacet lidí, kteří jsou ochotni běžencům poskytnout místnost, byt nebo rovnou celý dům.
Sami pracovníci neziskových organizací však velkorysé nápady Čechů mírní: Pomáhejte raději jinak, vzkazují dobrovolníkům.
Dobrovolníci by si podle nich měli nabídky bezplatného ubytování běženců rozmyslet. Migrační koordinátorka Charity ČR Klára Boumová upozorňuje na zkušenosti z Rakouska, kde se tento typ pomoci příliš neosvědčil.
"Uprchlíci musejí mít možnost žít si podle svého. Nejsou to hračky, ale živí lidé, kteří mají svoje přání a potřeby. Slaďovat je s někým, s kým by žili ve společné domácnosti, je strašně obtížné," myslí si Boumová. "Více než šestitýdenní společné bydlení se v Rakousku stalo v podstatě neúnosné pro obě strany," dodává.
U našich jižních sousedů zprvu dobře míněná dobrovolnická pomoc často ztroskotala na rozepřích, které se projevily až po několika týdnech, a proto tamní charita doporučuje ubytovat běžence jen na přechodné období. "Vím, že pro dobrovolníky to může být zklamáním, ale my všem říkáme, že tímhle směrem cesta nevede," říká Boumová a doporučuje, aby se dobrovolníci pokusili angažovat například ve výuce češtiny.
Spolubydlení radši ne
Že bydlení s cizími lidmi ve společné domácnosti může přinášet konflikty, si myslí i Ludmila Bobysudová z Organizace pro pomoc uprchlíkům. "Soužití v jedné domácnosti má obecně svoje rezervy. Problémy spolubydlení ani tak nesouvisí s tím, že je někdo uprchlík. Když někdo bydlí v neoddělených prostorech s lidmi, které dobře nezná, konflikty to prostě přináší," podotýká.
Všechny dobrovolníky však neodrazuje. Pokud by dobrovolníci nabídli azylantům samostatnou bytovou jednotku nebo část domu, která má vlastní vchod, byla by pro. V takovém případě je ale podle Bobysudové nutné, aby byli proškoleni, jak se chovat k lidem, kteří mají za sebou často traumatizující zážitky.
První uprchlíci mají do Česka dorazit už na přelomu roku. V následujících letech na základě nedávno přijatých kvót má pak přijít dalších více než 1 500 lidí. A integrace těchto běženců z italských a řeckých uprchlických táborů je podle odborníků klíčová.
Aspoň příspěvek na nájem
Podle sociálního pracovníka neziskové organizace Sdružení pro integraci a migraci Pavel Duba je správné, že se už teď spontánně hlásí dobrovolníci, kteří je plánují ubytovat. Upozorňuje ale, že dobře míněná pomoc lidem v nouzi může být leckdy kontraproduktivní.
Duba se domnívá, že by dobrovolníci měli přistupovat k uprchlíkům jako ke komukoliv jinému. Měli by s nimi uzavřít nájemní smlouvu a nechat si na bydlení od azylantů minimálně přispívat. "Když někdo u sebe nechá, byť uprchlíka, dlouhodobě bydlet zadarmo, je to pro něj špatný vzor. Je normální platit nájemné, pokud by ho tady azylanti neplatili, mohli by si říct, že je to tady normou," upozorňuje Duba.
A právě peníze mohou být překážkou pro Čechy, kteří chtějí prchajícím před válkou pomoct. Někteří dobrovolníci, se kterými online deník Aktuálně.cz hovořil, přiznali, že bez finančního příspěvku by zvýšení nákladů způsobené ubytováním běženců neutáhli. Pokud by dobrovolníkům nemohli přispívat sami azylanti, museli by se spolehnout na pomoc od státu.
Ubytovny varují
Ta je však podle všeho v nedohlednu. Zákonodárci o tom, že by finančně podpořili dobrovolníky, neuvažují. Připomínají, že princip dobrovolnosti je založen na neplacené pomoci. "Velmi bych varoval před tím, aby se z toho (z dobrovolnictví) nestal kšeft. Koneckonců máme tu velmi neblahé zkušenosti s různými ubytovnami pro sociálně slabší skupiny obyvatel," řekl předseda sněmovního evropského výboru Ondřej Benešík (KDU-ČSL).
S Benešíkem souhlasí i poslankyně TOP 09 Markéta Adamová. Podle ní je logické, že dobrovolnost v sobě zahrnuje i schopnost nést zvýšené finanční náklady.
"Vytvořit transparentní a nezneužitelný systém finanční podpory takovýchto dobrovolníků by vůbec nebylo snadné," míní Adamová. "Stát má určitě podporovat občanskou společnost, ale více by pomohlo, kdyby ubytování zajistil sám a s občanskou společností spolupracoval na integraci v oblasti vzdělání, komunitního života nebo překonávání jazykových bariér," myslí si.
