Český sexuologický ústav vznikl už v roce 1921, a je tak vůbec nejstarším sexuologickým univerzitním pracovištěm na světě. Podle socioložky Kateřiny Liškové z Akademie věd začal být opravdu aktivní až v polovině 20. století. Například na začátku 50. let proběhl výzkum ženského orgasmu.
"Sexuologové se mu začali věnovat na pozvání gynekologů, kteří zjišťovali, proč ženy v jejich péči ve Františkových Lázních bez jiných gynekologických problémů nemohou otěhotnět," přibližuje Lišková. Výzkum probíhal jako dlouhý rozhovor lékaře s pacientkou o různých aspektech života.
Na základě toho nakonec odborníci došli k závěru, že ženy, které nemají problém otěhotnět a dosahují běžně orgasmu, žijí ve spokojeném, milujícím a respektujícím manželství. Doporučení tedy znělo jasně - žena a muž si musí být ve vztahu rovni. To korespondovalo i s tehdejší silnou vlnou emancipace.
Lišková uvádí, že kromě orgasmu zkoumali čeští odborníci i homosexualitu. Výzkum nakonec vyústil v to, že v Československu byla homosexualita v roce 1961 dekriminalizovaná, což bylo dříve než v některých západních zemích, jako byla Velká Británie, Německo nebo Spojené státy.
Pokrok a emancipace padesátých let ale byly postupně zpochybňovány. Na konci šedesátých let v období výrazných politických změn se situace změnila. "Co se týče genderového uspořádání, byla to doba takzvaného návratu k tradiční rodině," popisuje Lišková. Do výzkumu sexuologů se to promítlo v podobě doporučení, že manželství může být spokojené jen tehdy, pokud je ve vztahu hierarchie muže nad ženou.
Doporučení sexuologů lidé brali vážně. Lišková uvádí, že podle prodejů knih na toto téma, jejich zastoupení v knihovnách, počtu nákladů a edic se dá usoudit, že o ně byl velký zájem.
Ne vždy ale měly knihy úspěch jen z edukačních důvodů. Konkrétně ta ze 70. let o manželské hierarchii zaujala veřejnost něčím jiným. "Ptali jsme se mužů, odkud brali v 70. letech, kdy u nás byla pornografie zákonem zakázána, sexuálně stimulující materiály, a tuto knihu překvapivě často zmiňovali," říká Lišková. Její první vydání totiž obsahovalo fotografie sexuálních poloh.
Vzdělávání na školách v oblasti sexuální výchovy ale tak progresivní nebylo. Na toto téma se konaly na středních školách pouze občasné přednášky a žádná systematická výuka neprobíhala. "Hlavním problémem bylo, že k tomu nebyli povolání odborníci, a pedagogové si s tím nevěděli rady," vysvětluje Lišková.
