Mnoho lidí v této zemi zajímá, kdy už bude konečně schválená vyšší rodičovská, jak jim bylo slíbeno. Nemůžu tedy začít jinak - kdy bude schválená rodičovská?
Tento týden.
Určitě?
Věřím, že ano.
A co když nebude?
Bude. A kdyby přece jen ne, slibuji rodinám, že peníze v příštím roce dostanou.
Proč jste vystupovala v pátek k tomuto bodu tak dlouho, nebyl to důvod toho, proč sněmovna nestihla o rodičovské hlasovat? Je skutečně nezbytné čekat až do středy, kdy chcete ve vládní koalici schválit nejdříve zvýšení daní?
Já jsem poctivě vysvětlila své stanovisko k jednotlivým pozměňovacím návrhům, aby nebyl prostor pro spekulace. Doposud si opozice stěžovala, že jsem příliš stručná a nediskutuji, teď si stěžuje, že jsem mluvila 50 minut. Hlasování rodičovské by se stejně v pátek nestihlo, po mně bylo přihlášeno dalších deset lidí. A odpoledne se pravici pracovat nechtělo, návrh, aby se jednalo déle, neprošel. Jedná se o divadlo opozice, která se snaží přitáhnout pozornost. A platí, že o rodičovské budeme hlasovat ve středu.
Nepřijde vám někdy zvláštní, jak moc času věnují lidé v naší zemi debatám o tom, co jim dá stát například na sociálních dávkách, místo debat, jak tento stát udělat lepší, efektivnější a hospodárnější?
Je ale přece naprosto logické, že lidé chtějí funkční rodičovskou a příspěvek na péči, stejně jako chtějí důstojné důchody. Spousta těchto dávek byla velmi nízká a já bojuji o to, aby tyto dávky plnily svou ochrannou roli.
Nelákalo vás někdy věnovat se spíše tomu, jak bohatství vytvářet než ho rozdělovat? Vždy vám bylo bližší levicové vidění světa, ve kterém si člověk všímá přece jen více těch, kteří potřebují pomoc státu?
Bohatství by mělo vznikat prací. Já jako ministryně práce a sociálních věcí dělám vše pro to, aby lidé za svou práci dostali spravedlivou odměnu. Ale můj hlavní úkol je chránit ty, kteří jsou staří, nemocní nebo o někoho pečují. Byla jsem socializovaná a vzdělaná v západní Evropě a tam levicový pohled není ničím nenormální. Lidé tam jsou politicky vzdělanější a mají se sociálním systémem dobrou zkušenost. Všichni vidí výhody západoněmeckého sociálního modelu, kdy mají lidé sice vyšší zdanění, ale za to dostanou kvalitní veřejné služby, jako je bydlení, důchody, zdravotnictví, vzdělání, sociální služby. Kdyby si to všechno měl každý platit ze svého, tak to v životě neutáhne.
Velmi mě štvala pravicová vláda Mirka Topolánka
Kdy poprvé vám začala být blízká levicová politika? Pocházíte z maloměsta, z Uherského Hradiště, do Prahy jste to měla 300 kilometrů. V roce 1989, kdy padl komunismus, vám bylo pouhých osm let. To jste patrně politiku ještě nevnímala, příchod svobody, éru Václava Havla…
To ne. Politika byla u nás doma přítomná pouze tak, že otec se jako mnoho jiných lidí v té době díval každý den večer na zprávy a v neděli v poledne sledoval televizní politické debaty. Při nich většinou na politiku nadával.
Ani na střední škole jste ještě politiku nevnímala?
Ne. Ale milovala jsem občanskou výchovu a pana profesora Dolínského, který ji učil.
Takže levicové smýšlení jste získala po střední škole v Německu?
Je to tak. V životě jsem šla vždycky do všeho s tím, že chci zažít něco zajímavého. Po skončení střední školy v roce 1998 mi bylo osmnáct, měla jsem po maturitě, neuměla jsem pořádně žádný cizí jazyk, a tak jsem se rozhodla jít dělat au pair do Frankfurtu.
A nakonec jste tam začala studovat.
Dostala jsem šanci jít na Univerzitu Johanna Wolfganga Goetheho, na které lze studovat jednu z nejlepších politologií na světě. Byla jsem šťastná, že to klaplo, a studium mě obrovsky nadchlo. Původně jsem počítala jen s bakalářem, ale nakonec jsem tam zůstala celou dobu, protože jsem cítila, že v rámci svých možností bych nikde lepší školu nenašla.
V roce 2014 jste ještě studovala ve Velké Británii London School of Economics. Proč?
V té době jsem pracovala na Úřadu vlády v evropské sekci, kde jsem měla na starosti koordinaci evropské politiky, ale moc spokojená jsem nebyla.
Proč jste vstoupila v roce 2008 do ČSSD?
Protože jsem měla za sebou právě studium v Německu, věděla jsem, co všechno dobré může přinést sociálnědemokratická politika, štval mě vývoj v naší zemi a chtěla jsem ho měnit. Pár měsíců po mém vstupu nastala tzv. oranžová tsunami, velké vítězství ČSSD v krajských volbách, a já se stala asistentkou na částečný úvazek Hany Doupovcové, která byla v té době zvolena senátorkou ČSSD za Uherskohradišťsko.
Když říkáte, že vás štval vývoj v Česku, co konkrétně vám vadilo?
Po příchodu z Německa jsem velmi silně vnímala, jak byl u nás nastolený tvrdý neoliberální diskurz. Všechno, co bylo levicové, tak bylo ke štítění, což jsem cítila jako strašnou facku lidem s levicovými názory.
Skutečně?
Rozhodně. Byla jsem zvyklá z Německa, že v demokracii mají lidé různé názory, o kterých diskutují a následně se dohodnou. Tady u nás to bylo ale strašně východoevropské, u moci byla vláda předsedy ODS Mirka Topolánka, existoval jen jeden správný názor a snaha všechno přetlačit silou.
Nebyla ale snaha přetlačit všechno silou spojena i s vaším dřívějším předsedou Jiřím Paroubkem, který vládl krátce před Mirkem Topolánkem? A země už měla také za sebou vládu jiných vašich předsedů - Zemana, Špidly, Grosse. Přesto si myslíte, že levicové názory byly zapovězené?
Já prostě přišla z Německa, když už tady byla Topolánkova vláda, vnímala jsem ji velmi silně a podle mě to bylo nejdrsnější období po listopadu 1989.
Takže kdyby nebyl Topolánek a jeho vláda, nebyla byste členkou ČSSD?
Asi bych byla voličkou sociální demokracie. Ale do ČSSD bych patrně nevstoupila.
Co vám vadilo konkrétně?
Samozřejmě hlavně asociální škrty této vlády, nespravedlivá změna daňového systému, kdy celý daňový systém nesli ti nejslabší a na ty velké si nikdo nedošlápl. Do toho ta Topolánkova rétorika, kdy mimo jiné zesměšňoval názory druhých. Kdo je vlevo, je prý socka a ve svém životě selhal a podobně. Mně vadil celý jeho šovinistický diskurz, jak o sobě mluvil, že je "chlap s gulama". Považovala jsem to za vulgární. Do toho přetahování přeběhlíků a podobné věci.
Kdo vám byl v té době blízký z ČSSD?
Nebyla to konkrétní osoba. Vstupovala jsem do ČSSD skutečně kvůli tehdejší atmosféře, chování Topolánkovy vlády a svému přesvědčení, že jedině sociální směrování země je předpokladem toho, abychom měli demokracii.
Neříkejte, že jste neměla vzor v nějakém sociálním demokratovi? Kdo vám byl, nebo je nejbližší počínaje Zemanem přes Špidlu, Grosse, Sobotku až po Hamáčka, kterého vy zcela jednoznačně podporujete, stejně jako stojíte hodně za prezidentem Zemanem?
Mně se líbili skoro všichni, ale nedá se říci, že by mi někdo byl úplně blízký. Pro mě byl obrovským vzorem předseda německé SPD a kancléř Willy Brandt.
Zase jsme u toho Německa.
On byl ale pro mě skutečně velká sociálnědemokratická figura. Líbila se mi jeho schopnost nadchnout a mobilizovat lidi pro sociálnědemokratické ideje, uměl tyto ideje velmi srozumitelně vysvětlovat. A do toho se dokázal rozhodovat ve skutečně zásadních historických okamžicích. I proto jsem dodnes přesvědčená, že jedině sociálnědemokratická cesta je ta správná.
Drtivá většina lidí pobírá sociální dávky oprávněně
Však se také všichni vaši příznivci i kritici shodnou na tom, že jste asi nejvíce autentický sociální demokrat. Kritici ale k tomu přidávají, že byste měla kromě zvyšování různých sociálních dávek myslet více na šetření.
Ale já šetřím. A to velmi výrazně! Kdo říká něco jiného, tak šíří nepravdy. Jedno z prvních rozhodnutí, které jsem udělala jako ministryně, bylo zrušení Fondu dalšího vzdělávání, ve kterém bylo 650 pozic. Udělat takové rozhodnutí neměl nikdo odvahu několik let.
A nemohla byste šetřit ještě více?
Kolika jiných ministrů se ptáte, jestli by mohli víc šetřit? Já jsem snížila provozní výdaje, na mém ministerstvu se snižují nejvíce počty úředníků. Proč se musím neustále jen já ospravedlňovat, že nejvíce šetřím? Kterého jiného ministra jste se na to ptal?
Teď se ptám vás.
94 procent mého rozpočtu jsou mandatorní výdaje, tedy povinné výdaje, o kterých rozhoduje parlament. Všechny mé zákony mají ve sněmovně větší podporu, než je ústavní většina. Ale jen po mně se chce, abych šetřila. Proč ne po všech dalších ministerstvech, zejména ne po ministerstvu průmyslu a obchodu, ministerstvu dopravy nebo ministerstvu obrany?
Třeba proto, že vaše kolegyně z vlády, ministryně financí za ANO Alena Schillerová, tvrdí, že jste neušetřila ani za mák.
Nemá pravdu. Zajímavé je, že vyšší rodičovskou chtějí všichni politici. Vyšší příspěvek na péči také. Všichni chtějí, aby rostly i důchody. Toto jsou největší položky v mém rozpočtu. Celkově stovky miliard. A všichni pro to hlasují. Já se nebudu neustále ospravedlňovat, že šetřím. Na rozdíl od kolegů jdu do úspor skutečně brutálně, razantně.
Věčným tématem je polemika o tom, jak moc je možné v Česku zneužívat sociální dávky. Je to podle vás možné? A co děláte pro to, aby k tomu nedocházelo?
Sebelepší systém může být zneužit. Je to o rovnováze, jak zajistit systém, který pomáhá potřebným, zabraňuje zneužívání a zároveň není extrémně byrokratický. Děláme všechno pro to, abychom i tady ušetřili peníze, ale větší zacílení dávek, které připravuji, přinese maximálně stovky milionů. Což je v rozpočtu s mnoha miliardami opravdu jen malé množství.
U kterých dávek státu hlavně utíkají peníze? Pokud se nemýlím, poslanci po vás chtějí, abyste předložila co nejdříve revizi dávek, je to tak?
Pracujeme na tom. Prostor vidím u dávek na bydlení a dávek podpory v nezaměstnanosti. Ale znovu opakuji, rozhodně to není u nás tak, že by většina lidí žila neoprávněně ze sociálních dávek, v tom se veřejnost mýlí. Černých ovcí je minimum a já pracuji na tom, aby jich bylo ještě méně. Drtivá většina lidí pobírá sociální dávky oprávněně a tito lidé si nežijí nijak dobře, tím jsem si jistá. Dobrá zpráva je, že za posledních šest let nám výdaje dávek v hmotné nouzi klesly na polovinu.
Přesto je vidět, že všude možně výdaje státu rostou, mimo jiné zvyšujete opakovaně důchody, ale přesto jsou dlouhodobě u mnoha lidí značně nízké. Kde chcete brát jako ministryně a také místopředsedkyně ČSSD další peníze?
Jsem dlouhodobě přesvědčená, že se musí změnit struktura našeho daňového systému. Lidé s vysokými příjmy by měli platit vyšší daně, stejně jako velké nadnárodní firmy.
A co naopak snížení daní, jestliže existuje vysoké zdanění práce?
Souhlasím, že zdanění práce je u nás velké. Ale mně ze všeho nejvíce přijde, že daně vybíráme především od pracujících lidí. Daníme jejich práci i spotřebu místo toho, abychom se podívali na velké zdroje příjmů. Bohužel, vždycky je jednodušší šlapat a vymáhat každou korunu po těch malých než si vybrat od těch velkých. Proto je ČSSD například pro sektorovou daň (zdanění aktiv bank, pozn. red.).
Co obrovská byrokracie, která je všudypřítomná a podle mnohých dusí tuto zemi a její občany? Není toto jeden z důsledků spíše levicového vládnutí ČSSD a ANO za podpory KSČM?
Souhlasím s tím, že byrokracie je něco, co nemá rád nikdo, a musíme ji redukovat. Ale nechápu, jak jste přišel k tomu, že velká byrokracie souvisí s levicovou politikou. Vypadá to, jako byste si myslel, že vše, co je pravicové, je dobré a vše, co je levicové, špatné.
Není to tak, že za vlád sociální demokracie roste byrokracie i počty státních zaměstnanců?
To není pravda. Ať mně někdo předloží konkrétní čísla a fakta. Při vší úctě, nebudu komentovat nějakou dojmologii. Ale souhlasím, abychom se bavili v naší zemi o efektivitě a modernizaci země. Jsem přesvědčená, že sociální demokracie vždy byla modernizující síla na rozdíl od všech ostatních. Určité oblasti veřejného života nesmí podléhat diktátu peněz. Na tom se snad shodneme, ne? Myslím si, že lidský život je cennější než peníze. Ty mají sloužit lidem a ne lidé penězům.
Jaká budoucnost podle vás čeká naši zemi? Sama často upozorňujete, jak prudce bude růst počet seniorů, do toho chybí zaměstnanci snad všude, kam se člověk podívá, lidé v sociálních službách hořekují, jak postrádají peníze téměř na všechno, do toho stávkující učitelé.
Mám pocit, že jdeme ode zdi ke zdi. Neexistuje žádná shoda, žádná společenská smlouva, jakou cestou by naše země měla jít. Místo toho, abychom se bavili o tom, jak situaci České republiky zlepšit, tak každá vláda, která přijde, se snaží kompletně všechno měnit. Neexistuje tady žádná koncepce napříč politickým spektrem. To je hlavní brzda v rozvoji naší země.
Jsem zvyklá žít hekticky
Nepochybně vnímáte, že mnozí sociální demokraté na vás sázejí a věří tomu, že vy pomůžete získat straně podstatně více voličů. Proč se to podle průzkumů veřejného mínění nedaří?
Vždycky, když jsme udělali něco dobrého, tak jsme potom udělali spoustu chyb. Musíme se z celého uplynulého roku poučit. Protože my jsme opravdu prosadili klíčové priority této vlády. Co jsme voličům slíbili, to plníme.
Například?
Rostou důchody, rodičovská i příspěvek na péči, obnovili jsme proplácení nemocenské, stabilizovali Českou poštu, bojujeme proti kůrovci, roste minimální mzda, investujeme peníze do kultury, státním zaměstnancům rostou platy. Vděčnost ale není politická kategorie, když plníte program a zlepšujete lidem životní úroveň, tak to neznamená, že vás budou volit.
Jaké chyby jste udělali?
Podívejte se, jak jsme na podzim prosadili některé věci. Jenže přišla kauza Babiš mladší, ve které jsme vystupovali nesrozumitelně, zněly od nás různé názory. Potom byl sjezd ČSSD, kde jsme si zvolili jednotné a silné vedení, což byl obrovský úspěch. Jenže přišla kauza našeho ministra kultury Antonína Staňka a následná vládní krize. Na preferencích je to vždycky krásně vidět, šli jsme drobně nahoru, pak přišly tyto kauzy, a zase jsme poklesli.
Kdy podle vás dojde k obratu ve prospěch ČSSD?
Bude to ve chvíli, kdy se přestaneme hádat, budeme mít důvěryhodné lídry a srozumitelný program. Na všem tomto pracujeme a myslím, že k tomu začínáme směřovat.
Kolikrát už toto z ČSSD za posledních deset let zaznělo?
Ale nic lepšího nevymyslíte. Je to jednoduché i složité zároveň.
Vy jste byla zvolená místopředsedkyní ČSSD jen několik měsíců poté, co jste přišla do vlády. Neměla jste třeba strach, že toho bude na vás moc?
Ne, vždycky jsem vedla náročný a hektický život. Když jsem studovala ve Frankfurtu, tak jsem ještě k tomu dvacet hodin týdně pracovala. Bylo to velmi náročné studium i práce.
Co jste dělala?
Zastávala jsem na svůj věk poměrně vysoké pozice, byla jsem například jako vedoucí asistentka v bankách nebo ve velkých právnických firmách. Když jsem později pracovala jako ředitelka odboru na ministerstvu práce a sociálních věcí, tak jsem měla malé dítě a zároveň jsem si ještě dodělávala studium v Británii. Což bylo také velmi náročné. Snažím se žít intenzivně.
Kde se to ve vás vzalo?
Já to tak nějak k životu potřebuji. Baví mě to, a navíc pod tlakem funguji úplně nejlépe. Takže i post místopředsedkyně ČSSD jsem vzala jako příležitost dělat něco užitečného pro naši zemi i sociální demokracii.
