Praha - Nabízet sexuální služby není trestné, ostatní aktivity, které se točí kolem sexbyznysu ano. Amnesty International teď požaduje tuto oblast zcela dekriminalizovat. Ne všechny pobočky ale s návrhem souhlasily v plném znění.
"Po zvážení všech různých faktorů, názorů a údajů se nám zdálo, že lidskoprávní problémy jako únosy, mučení, vraždy, otroctví nebo obchod s lidmi, které jsou se sexbyznysem spojené, můžeme řešit již existujícími mezinárodními nástroji. Domnívali jsme se, že konkrétní politiku týkající se sexbyznysu nepotřebujeme," říká Mark Martin, šéf české Amnesty International.
Tématem se zástupci jednotlivých států lidskoprávní organizace zabývali na mezinárodní valné hromadě v Dublinu. Té předcházela rozsáhlá šetření, která spočívala mimo jiné v rozhovorech s aktivními a bývalými pracovníky v sexbyznysu na Novém Zélandu, v Argentině, Norsku, Hong Kongu a Papue Nové Guineji, která se stala podkladem pro přijetí stanoviska, že placené sexuální služby mezi dospělými se souhlasem obou stran by neměly být nezákonné.
"Česko používá variantu nordického nebo také švédského modelu. Nabídka služeb není trestný čin, ale jiné aktivity s nimi spojené trestné jsou. Kuplířství je trestné, obchod s lidmi je dokonce porušení mezinárodního práva," vysvětluje Martin v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
S jakým stanoviskem jste jako zástupci Česka do Dublinu přijeli?
Naše stanovisko bylo jiné. Po zvážení všech různých faktorů, názorů a údajů se nám zdálo, že lidskoprávní problémy jako únosy, mučení, vraždy, otroctví nebo obchod s lidmi, které jsou se sexbyznysem spojené, můžeme řešit již existujícími mezinárodními nástroji. Domnívali jsme se, že konkrétní politiku týkající se sexbyznysu nepotřebujeme.
Takže váš postoj k dekriminalizaci byl zamítavý?
Ano, ale ne z důvodu filosofického, ale spíše z praktického. Obávali jsme se, že tato politika rozdělí organizaci a naruší dobré vztahy s některými organizacemi, se kterými sdílíme hodnoty. Jelikož jsme demokratická organizace, nemáme s konečným stanoviskem žádný problém. Ta politika je rozumná a můžeme s ní do budoucna pracovat.
V čem by ona dekriminalizace spočívala?
Je důležité rozlišit mezi dekriminalizací a legalizací. Dekriminalizace znamená, že veškeré aktivity, které jsou spojeny se sexbyznysem, nebudou trestné. Na rozdíl od legalizace, jež by od státu vyžadovala povinnost přijmout celou řadu opatření a regulací.
Třeba že by pracovníci sexbyznysu platili daně nebo sociální a zdravotní pojištění?
Přesně tak. Nemáme zatím důkazy, že legalizace řeší lidskoprávní situaci lépe než dekriminalizace, spíše naopak. Jakmile vytvoříte organizovanou strukturu, dochází k dvojkolejnímu systému. Většina je v pořádku, ale vždy zůstane řada lidí, kteří nejsou schopni podmínky plnit. My chceme, aby ti, co stojí na úplném okraji, nebyli kriminalizovaní za činnost, kterou provádí, aby se mohli uživit.
Kdo to je?
Prostitutky či prostituti, kteří pracují na ulici.
U nich tedy dochází k porušování lidských práv?
Ano, oni jsou oběťmi. Jak ze strany zákazníků a kuplířů, tak i ze strany policie.
Děje se to i u nás?
Amnesty International v Česku neprovedla žádný výzkum, takže nemáme vlastní důkazy. Na základě informací, které máme od jiných organizací, které se touto problematikou zabývají, víme, že se to u nás děje. Zvlášť v případě kuplířů a zákazníků a také, byť méně, u policie.
Jak je to tedy s trestností sexbyznysu?
Česko používá variantu nordického nebo také švédského modelu. Nabídka služeb není trestný čin, ale jiné aktivity s nimi spojené trestné jsou. Kuplířství je trestné, obchod s lidmi je dokonce porušení mezinárodního práva.
Myslíte, že někdy dojde k legalizaci sexbyznysu?
Nerad spekuluji, ale nějaké pokusy už byly a určitě ještě budou. Teď leží v parlamentu i návrh zákona, který problematiku znovu řeší a proti kterému se již postavilo několik organizací na obou stranách otázky dekriminalizace. Teď říkáme ano dekriminalizaci všech aktivit spojených se sexbyznysem. K legalizaci jako takové nemá Amnesty zatím žádné stanovisko.
Takže i kuplířství?
Rozhodně není cílem naší politiky osvobodit ty, kteří služby kupují, zprostředkují nebo používají k jiným protiprávním účelům. Během průzkumu jsme ale však zjistili, že když je dekriminalizována jenom jedna strana, tedy nabídka služeb, problém se neřeší. Třeba v Norsku pak dochází k dost paradoxním situacím. Když se dají dvě prostitutky dohromady, aby se lépe bránily, jsou považovány z pohledu zákona za kuplířky, což je trestné. Nebo když chce prostitutka využít služeb bezpečnostní agentury, aby ji odvezla a přivezla do práce, odmítnou ji, neboť by byli považováni za kuplíře.
Na co se politika dekriminalizace nevztahuje?
V žádném případě se nemůže vztahovat na jakékoliv sexuální vykořisťování dítěte. Stejně tak na porušování lidských práv, jako je obchod s lidmi nebo mučení.
Kdo ale bude hlídat, že nedochází k porušování lidských práv?
Víte, to se bohužel děje i v jiných oblastech a naše společnost to musí řešit stejně, jako když někdo například unese vás.
Jaké jsou argumenty odpůrců dekriminalizace?
Tvrdí, že sexbyznys je a priori vykořisťovací záležitost. Na základě mnoha rozhovorů se domníváme, že to v řadě případů není pravda. Pokud k vykořisťování dochází, tak to pochopitelně v pořádku není. Někdo se domnívá, že dekriminalizace bude znamenat nárůst obchodu s lidmi. Náš výzkum znovu ukazuje, že taková kauzalita neexistuje.
Řešíte nějak morální aspekt sexbyznysu?
To není naším cílem. Rozhodně neříkáme, že provozování prostituce je lidským právem. Trváme však na tom, že si každý může dělat se svým tělem, co chce. Stát nemá právo do svobodného rozhodnutí zasahovat.
Jedná se ovšem vždy o svobodné rozhodnutí?
To je ta zásadní otázka. Za předpokladu, že to svobodné je, nikdo nemá právo to regulovat. Když není, je třeba hledat příčiny. Mnohdy je to opravdu tak, že lidé praktikují prostituci, protože jinou možnost nemají. V takovém případě je podle nás stát povinen zajistit, aby to tomu tak nebylo. Pokud žena nabízí sexuální služby, protože nemá, jak se jinak živit, znamená to, že stát neplní svou povinnost své nejslabší členy chránit, a musí přijmout patřičná opatření.
V jakých zemích už k dekriminalizaci sexbyznysu došlo?
V Evropě například v Německu a Holandsku, kde je považováno za legální zaměstnání. Nebo jinde třeba na Novém Zélandu, kde mají poměrně dobré výsledky v oblasti obchodu s lidmi.
