Jan Wirnitzer
Aktualizováno 15. 6. 2018 9:53
Už v roce 2012 se české ministerstvo obrany začalo seriózně zabývat otázkou pořízení moderních radarů protivzdušné obrany. Šest let poté přístroje klíčové pro ochranu republiky vojáci nemají. Připomeňte si milníky výběru radarů včetně nečekaných obratů, které přišly i v rozmezí pouhých dvou dnů.
Potřebujeme radary, hlásí vojáci
V současnosti česká armáda stále pro kontrolu vzdušného prostoru používá sovětskou radarovou techniku. Patří k ní například radary P-37, které vojáci mají od 70. let. Neumějí udávat výšku cíle - jejich data je potřeba spojovat s informacemi od výškoměrů PRV-17.
Server E15 uvedl, že firma Retia poprvé prodlužovala životnost sovětských radarů v roce 1993. Rámcový záměr pořídit moderní radary zpracovávalo ministerstvo obrany už v roce 2012, jednou z variant byl i společný vývoj vlastního radaru pro země Visegrádské skupiny právě pod vedením Retie.
Armáda se rozhodla pořídit osm radarů, které budou střežit vzdušný prostor do výšky tří tisíc metrů. Integrovaná protivzdušná obrana NATO funguje tak, že vyšší hladiny náleží do takzvané alianční odpovědnosti - v České republice ji zabezpečují dva velké radary u Sokolnice a Nepolis. Nižší výšky mají na starost jednotlivé členské státy.
Moderním radarům se říká třídimenzionální, protože umí určovat právě vzdálenost, šikmou dálku i výšku cílů. Pracují digitálně a dokážou piloty mnohem lépe zásobovat informacemi.