Aktuálně.cz: Pracujete pro jeden z nejznámějších filatelistických domů na světě. Co je vaší pracovní náplní?
Marcus Orsi: Jsem jednatelem firmy. Známky jsem začal sbírat jako malý, šestiletý chlapec. Když mi bylo čtrnáct, chtěl jsem se stát obchodníkem se známkami. A pak jsem měl to štěstí a přidal jsem se k firmě David Feldman SA a stal se aukcionářem poštovních známek. Takže kupujeme a prodáváme známky. Chodí za námi klienti, kteří chtějí své známky prodat, a my je za ně prodáme na aukci.
Jak funguje trh s poštovními známkami?
Několika různými způsoby. Buď máte sběratele, kteří sbírají známky celý svůj život, a když se dostanou do určitého věku, rozhodnou se je prodat. Takže za námi přijdou, my se na jejich sbírku podíváme, zhodnotíme ji a po nějaké dohodě začneme dělat marketing. Zveřejníme katalogy na internetu, vytiskneme je a uspořádáme aukci, která je jak fyzická v aukční místnosti, tak on-line v ten samý čas.
Pak jsou tu lidé, kteří našli nějakou korespondenci - dopisy a další staré věci, přestože sami nikdy nic nesbírali, ale z nějakého důvodu mají archiv. Staré společnosti mají archivy, ty bývají hodnotné. Poštovní správa má archivy. Je zde mnoho dalších aspektů naší práce, nejen sběratelé. Vyjednáváme s muzei, s vládními agenturami i společnostmi.
Ozývají se vám tyto společnosti samy, nebo kontaktujete spíš vy je?
My jsme ti, kteří přebírají iniciativu, takže my kontaktujeme společnosti. Není to nic složitého ani v Česku. Podíváte se do historie, jaké jsou hlavní velké firmy, a pokud stále existují a obchodují, a to v jakémkoli byznysu, zeptáte se jich, zda náhodou nemají firemní archivy, protože mohou být hodnotné.
Vědí, že mohou být hodnotné, nebo jsou překvapeni?
Ne, samozřejmě že to netuší. Jsou překvapeni. A to je ta vzrušující část, protože je to v podstatě kus papíru, který tam někde leží. A oni nemají ponětí, zda má nějakou hodnotu či nikoliv.
Zažil jste někdy situaci, že jste úplnou náhodou objevili známku, o jejíž existenci jste třeba ani nevěděli?
Dám vám perfektní příklad, který souvisí s mauritiem. V roce 1847 byla vytištěna první deska těchto známek. Byly na něm dvě, jedna s hodnotou jedné pence a druhá s hodnotou dvou pencí, takže dvě odlišné hodnoty na jedné desce. Jednalo se o unikát. V roce 1940 byly koupeny sběratelem, záhy zmizel a nikdo tyto známky nemohl najít. Zhruba před pěti lety zemřel jeden ze členů této rodiny. Příbuzní začali procházet rodinné pozůstalosti a tam to našli. Samotný sběratel zemřel desítky let předtím. Takže nás kontaktovali, my udělali aukci a známky jsme prodali za 1,2 milionu eur.
Poznali, o jaké známky se jedná? Že je to mauritius?
Ano, věděli o tom, ale neměli žádnou představu o jejich hodnotě a důležitosti.
Jak těžké je rozpoznat padělanou poštovní známku?
Většina padělků je jednoduchá. Proč? Protože máte zkušenost s originálem. Pro odborníka je důležité mít originální známku pro porovnání, aby zjistil, která je pravá a která padělek. U padělků je většinou použit jiný papír, barva nebo inkoust, někdy i způsob tisku. Ve většině případů rozpoznám padělek z pěti šesti metrů. Existují ale i dobré padělky. Takové dělal třeba muž jménem Sperati. Chodíval za obchodníky a říkal: "Mám tyhle raritní známky, podívejte se na ně", a obchodníci odpovídali, že jsou fantastické. Jeho práce byla tak dobrá, že padělek nerozpoznali. Někteří lidé tyto padělky dokonce sbírají, protože jsou opravdu velmi dobré.
Dá se říci, která známka je nejhodnotnější a která nejdražší?
Myslím, že byste se měla ptát, která známka je nejvýjimečnější a která nejhodnotnější. Výjimečnost ne vždy souvisí s hodnotou. Můžete mít známku, která není tak výjimečná, ale je hodnotná, a naopak. Je to celé otázka nabídky a poptávky. Třeba ve Spojených státech je jedna slavná známka letecké pošty. Je na ní obráceně vytištěné letadlo, ta známka se jmenuje Obrácená Jenny. Těchto chybotisků vznikly desítky a prodávají se za půl milionu dolarů. Ano, je to výjimečné, ale nikoliv unikátní. Je mnoho dalších známek, které jsou výjimečnější, ale tato je populární a lidem se líbí.
Nejdražší známka za devět milionů dolarů
A která známka je nejhodnotnější?
Britská jednocentová Guyana, která se prodala v New Yorku asi za devět milionů dolarů. Na této aukci jsem byl. V současnosti se jedná o nejdražší známku. O britské Guyaně můžeme říci to samé, co o mauritiovi. Tyto známky byly velmi hodnotné a populární od samého začátku. Od momentu jejich vydání je chtěli sběratelé a tak to už zůstalo, což můžeme vidět na vývoji jejich ceny. Britská Guyana, Mauritius nebo Havaj se staly ikonickými. Byly výjimečné, lidé se na ně těšili, a tak se staly slavnými. Sláva je další důležité kritérium.
Proč se staly takto slavnými už na začátku? Protože existovalo jen několik kusů?
Myslím, že se nejspíš staly slavnými díky celému poštovnímu systému. Dnes už mladí lidé neposílají dopisy a nepoužívají známky. Ale když se podíváte zpět do čtyřicátých let devatenáctého století, tam začínalo to, co můžeme nazvat moderní způsob komunikace. Byla to velmi vzrušující doba. Mohli jste poslat dopis. Zaplatili jste poštovné a věděli jste, že to dorazí z jednoho místa na druhé. Pak začala v těchto malých zemích, jako je Mauritius nebo Britská Guyana, výroba známek.
Čím je výjimečná výstava Praga 2018?
V minulosti, tuším, že to bylo v roce 1926, se uspořádalo první oficiální setkání skupiny, kterou bychom dnes nazvali FIP, tedy Mezinárodní filatelistická federace. Bylo tam šest zemí a Československo bylo jednou z nich. Toto je velmi významné. V Československu nebo České republice bylo sbírání známek vždy populární.
Myslíte si, že se to změnilo?
Ne, to si nemyslím. Podle mě je ten zájem pořád stejný. Je zde hodně aktivních sběratelů, kteří sbírají hlavně známky své země, a to zejména kvůli Muchovi. Mucha vytvořil grafickou podobu prvních známek, což byly Hradčany. Tahle historická spojitost je pro lidi zajímavá. Jeho díla, budovy a kresby jsou po celé Praze. Je to takový symbolický začátek.
Jsou čeští sběratelé něčím jiní?
Myslím, že se musíte podívat do své historie. A vaše historie je taková, že jste byli komunistickou zemí. Z této historie jste vyšli a tímto vyjadřujete i svoji svobodu. Prostřednictvím sběratelství, zájmu o vlastní kulturu a snahy stát se součástí této kultury.
V úterý jste do Prahy přivezl čtyři mauritie. Ke kufříku jste byl dokonce připoután pouty, proč?
Když máte hodnotné známky, musíte si zařídit pojištění. V případě, že tyto známky převážíte, potřebujete povolení od pojišťovacího agenta a ti mají určitá pravidla a regulace, jak by měl takový převoz vypadat. Jedno z pravidel zní, že byste měl mít známky vždy u sebe, musíte cestovat minimálně ve dvou a při příletu na letiště vás musí vyzvednout označený řidič. V případě toho kufříku a pout se jednalo o jinou dohodu. Majitel známek má také pojištění, které stanovuje povinnost mít tato pouta. Je to celé pojišťovací záležitost.
Mauritius je jedna z nejslavnějších známek na světě. Jaký je její příběh?
Existuje mnoho příběhů spojených s těmito známkami. Manželka mauricijského guvernéra lady Gommová milovala tanec a chtěla uspořádat ples. Řekla svému manželovi, že by ráda poslala pozvánky na ples s prvními známkami. Ten nebyl na tuto situaci úplně připravený, takže si musel s tiskem pospíšit, protože chtěl splnit přání své ženy. Během toho spěchu nechali na známky vytisknout namísto post paid, tedy že je poštovné zaplaceno, post office (v překladu pošta, pozn. red.). Byla to chyba? Ne, nebyla, jen nad tím příliš nepřemýšleli. Pak se pozvánky rozeslaly. Dodnes existují tři z nich, my jednu z nich dokonce prodali. Po skončení plesu se okamžitě vytiskly nové sady známek, na kterých již stálo post paid. Těch s nápisem post office bylo vytištěno jen několik málo.
Byl jste přítomen na aukci, kde byli mauritiové vydraženi?
Prodali jsme Bombajský dopis se dvěma známkami na veřejné aukci. Další dvě známky jsme klientovi prodali soukromě, takže jsme byli součástí obou transakcí.
Proč lidé investují do poštovních známek? Dají se vůbec porovnávat s jinou komoditou, třeba se zlatem? Jaký je v tom rozdíl?
Rozdíl je v tom, že zlato má fixní částku, kterou určuje trh. Trh s poštovními známkami není regulovaný. Když vám ukážu známku za padesát eur, můžu jí stejně tak nabídnout jiné osobě za sto eur. Je to trochu jako každé jiné podnikání se starožitnostmi, s obrazy a tak podobně. Ano, občas se může jednat o investici. Občas někdo něco koupí, zjistí, kdy je vhodný čas to prodat, a když má štěstí, tak na tom vydělá peníze. To se děje, ale nelze to vysledovat tak jako u zlata. Mnoho lidí investuje do známek, většinou proto, že mají i určitý historický zájem.
Jak vidíte budoucnost filatelie?
To je složitá otázka. Internet naše podnikání změnil. Měli jsme trh založený zejména na rozesílání katalogů poštou, korespondenci pomocí dopisů a tak dále. Dnes je naše publikum obrovské. Dřív to bylo deset, možná dvacet tisíc lidí. Dnes to jsou desítky milionů, což je pro naše podnikání pozitivní. Naopak negativní je, že lidé už známky nepoužívají. Dnes pošlete textovou zprávu nebo e-mail.
To je důvod, proč byly známky populární na začátku, protože byly formou komunikace. Ta se ale změnila a známky už nejsou při dnešních komunikačních metodách tak důležité. Dnešní děti už ani nikdy nešly na poštu. Nevědí, co to je. Pro mladé lidi není sběratelství tím, čím bývalo. Ale jsem si jist, že se přes tohle dostaneme a najdeme nové klienty.
Takže věříte, že se trend sbírání známek se zase jednou vrátí?
Rozhodně. Trendy přicházejí a odcházejí, takže věřím, že ano.
