"Poprala se parta žáků, kteří se navzájem neustále provokují a dělají si naschvály," popsal konflikt pro Aktuálně.cz ředitel školy Petr Opletal. Podle něj ale není důvod k tomu, aby měli o své potomky obavy rodiče ostatních dětí.
Jenže ti mají jiný názor. Někteří viděli i video, na kterém spolužáci rvačku zachytili, a chtěli od vedení školy slyšet jasnou odpověď, jak chce zajistit, aby se situace neopakovala.
"Rodiče na nás křičeli, že nic neděláme. Jenže my máme omezené pravomoci. Dítě na základní škole nelze vyloučit. Maximálně můžeme požádat jejich rodiče, aby přišli situaci řešit do školy, ale pokud nedorazí, nemáme žádné prostředky, jak bychom je k tomu mohli donutit. Můžeme to akorát napsat do zprávy sociálním pracovníkům," řekl Aktuálně.cz Opletal.
Někteří rodiče dokonce tvrdí, že mělo dojít k ublížení na zdraví i jedné z učitelek. To ředitel popřel. Co se přesně ve škole odehrálo, není jasné, policie okolnosti odmítá komentovat.
Zlomem byla inkluze
Kvůli jednomu konfliktu několika nezletilých žáků se však nyní celá škola otřásá v základech. Přitom tomu tak vždy nebývalo. Opletal tvrdí, že problémových žáků ve škole přibylo poté, co byla v roce 2016 zavedena inkluze, tedy společné vzdělávání dětí se speciálními potřebami.
"Podle mě je nesmysl, aby se v běžných školách společně vzdělávali žáci s dětmi, které mají poruchy chování nebo učení a chovají se problémově. Před zavedením inkluze by tyto děti byly umístěny do speciálních škol, ale to už tak dneska nechodí," říká Opletal.
Klára Laurenčíková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání namítá, že děti s problematickým chováním byly ve školách vždycky. Uznává však, že chybí metodika, která by školám pomáhala podobné situace řešit.
"Školám chybí podpora při zvládání podobných situací. Před dvěma týdny jsme proto zahájili roční výcvik pro školní psychology, speciální pedagogy i učitele, na kterém se naučí prevenci a stabilizaci problémového chování dětí a mladých lidí," říká Laurenčíková.
Ředitel Základní školy Jugoslávská může "rváčům" udělit důtku nebo trojku z chování. "Ale tito žáci mohou dostat důtek deset a je jim to úplně jedno," vysvětluje situaci Opletal.
Počet dětí s poruchami se zdvojnásobil
Čísla mluví jednoznačně: žáků se závažnými vývojovými poruchami chování na základních školách přibývá. Zatímco v roce 2015, tedy rok před zavedením inkluze, jich bylo 6851, o rok později už 9225. K loňskému září, ze kterého má ministerstvo školství poslední údaje, se pak jejich počet zvýšil na necelých 13 tisíc.
Mezi tyto poruchy lze zařadit i vážné problémy, například bipolární poruchu, depresivní poruchy nebo závažné úzkostné poruchy, Tourettův syndrom, schizofrenii a další.
Pro tyto žáky je vhodné zařazení do tříd s menším počtem žáků. Podle metodického listu pro školská poradenská zařízení se u nich často projevuje neschopnost porozumět úkolům a instrukcím, jsou neklidní, nadměrně mluví, nemají trpělivost a nedokážou se kontrolovat.
Učitel Lukáš Lis ze Základní školy Soběslav, který získal ocenění Zlatý Ámos, říká, že od doby zavedení inkluze se tempo výuky radikálně zpomalilo. Děti, které se díky inkluzi dostaly na běžnou základní školu, jsou podle Lise celou školní docházku na chvostu a jen sledují, jak rychle se ostatní naučili to, co oni nejsou schopni pochopit.
"Dnes jsem například jednomu z dětí na druhém stupni vysvětloval, že na boty nelze ukázat jako 'ti boty', ale 'ty boty' nebo že neexistuje slovo 'holubá' či 'holubé', pouze holubí. Podotýkám, že nešlo o cizince. Nemám vůbec nic proti samotné myšlence zapojování pomalejších dětí do třídního kolektivu, ale jsem si jistý, že dítě potřebuje zažít úspěch," říká Lis.
Bývalá ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) chtěla zavést takzvaný kariérní řád, který by mimo jiné zajistil, aby měli školní metodici prevence a výchovní poradci více času na děti a lepší platové podmínky, zároveň by byl zaveden finanční bonus pro učitele, kteří by pomáhali začínajícím učitelům. Kariérní řád ale sněmovna neschválila.
"V tomto směru se očekává vládní novela, která zatím nepřišla. Uvažuji, že svoji novelu předložím znovu a požádám o podporu napříč politickým spektrem," říká Valachová.
"Zlobivé" děti si nosí problémy z domova
Jelikož neexistuje jednotná metodika, některé školy nadále řeší konfliktní situace svépomocí. Například ředitelka Základní školy T. G. Masaryka ve Štětí Gabriela Hrušková zavedla letos v září dva individuální výchovné plány, jejichž smyslem je hledání efektivní pomoci pro žáka a podpory pro rodiče. Už teď říká, že se plány osvědčily.
"Jedná se o formu spolupráce mezi školou, žákem a zákonným zástupcem při řešení rizikového chování žáka. Při řešení problému se škola obrací k zákonnému zástupci jako k partnerovi, s nímž pracuje na dosažení stejného cíle. Soustředěný a jednotný postup školy a rodiny na žáka zvyšuje pravděpodobnost pozitivního výsledku," vysvětlila Hrušková.
Loni na podzim také vznikla Centra podpory, ve kterých pracují krajští metodici, kteří jsou připraveni zodpovědět otázky týkající se běžného chodu školy, jako je inkluze, integrace žáků-cizinců nebo nastavení individuálního plánu. Fungují na všech krajských pracovištích Národního institutu pro další vzdělávání.
Problémové chování dětí podle Laurenčíkové často úzce souvisí s tím, co se odehrává u nich doma. Roli může hrát například časté stěhování, protože děti v takovém případě necítí, že mají stabilní zázemí, a jsou ve stresu. V trvalém stresu jsou také, pokud zažívají domácí násilí v rodině, což se opět odráží na chování ve škole.
"Pro učitele je důležité pochopit, že chování jejich žáka může souviset s vývojovým traumatem, že s dítětem, které třeba v hodinách zlobí, nebylo zacházeno dobře. Pokud škola nevidí všechny příčiny a neuvažuje o nich, tak často sáhne k sankcím, ale to v případě těchto dětí není vůbec žádné řešení," dodává Laurenčíková.
