reklama
 
 

KGB chystala v Československu půdu pro invazi dávno před srpnem 1968, říká ruský historik Petrov

23. 8. 2018 10:50
Kreml se díval na Československo už dlouho před okupací v roce 1968 jako na strategické území, které neměla tehdejší sovětská armáda úplně pod kontrolou. Několik měsíců před invazí nasadil do akce KGB (Výbor státní bezpečnosti), která spustila řadu tajných operací. "Podobně se tak - jen v jiném čase a rozměru - odehrála i ruská anexe Krymu," připomíná v rozhovoru s Aktuálně.cz ruský historik Nikita Petrov.

Aktuálně.cz: Jakou roli sehrála sovětská tajná služba KGB při okupaci Československa před padesáti lety?

Nikita Petrov: KGB měla v Praze svůj velmi výkonný a početný aparát, který Moskvu podrobně informoval o všem podstatném, co se v Československu dělo. A události pražského jara měly nejvyšší prioritu. Kremlu přitom nešlo jen o pouhé informace, ale především o prosazování jeho vlivu v Československu. Odpovídala tomu i velikost pražské rezidentury KGB.

Moskva se tehdy - v šedesátých letech minulého století - už dlouho intenzivně zabývala myšlenkou, jak uzákonit trvalou přítomnost sovětských vojsk v Československu. Byla všude kolem něho: v Polsku, Maďarsku i v NDR (Německé demokratické republice - pozn. red.). Jen v tom důležitém československém klínu mezi sovětskými satelity ne.

Víte, problém byl pro Kreml v tom, že československý prezident a první tajemník ÚV KSČ Novotný rozmístění sovětské armády v Československu vytrvale odmítal. Sovětské politbyro v čele s Brežněvem proto nic nenamítalo, když byl Novotný odvolán z postu prvního tajemníka a nahrazen Alexandrem Dubčekem, jehož považovalo za svého. Dokonce mu žoviálně říkali Sašo. Výhrady k němu přišly až později.

Avšak zpět ke KGB. V prosazování zájmů sovětského politbyra - tedy i v plánech, jak dostat armádu do Československa - hrála KGB vždy velmi důležitou roli. Působila jako nástroj nátlaku, manipulace a eskalace napětí. Vedení KGB proto na popud politbyra rozhodlo už někdy v květnu 1968 o zahájení tajných operací proti Československu.

Popište je.

Jednalo se například o vysílání nelegálů (agenti s falešnou identitou - pozn. red.), kteří prohlubovali kontakty s československými promoskevskými politiky anebo intrikovali proti politické opozici. A zvláště proti těm lidem, kteří kritizovali Moskvu. Tyhle lidi KGB bezskrupulózně diskreditovala. Jiní nelegálové přijížděli ze západních zemí - například jako novináři či emisaři Západu -, aby v Československu vyprovokovali nejrůznější protisovětské akce.

Nikita Vasiljevič Petrov, Ph.D.

Nikita Vasiljevič Petrov, Ph.D.

Nikita Vasiljevič Petrov je ruský historik a spoluzakladatel organizace Memorial, která se v Rusku a několika postsovětských zemích už dvacet let věnuje dějinám gulagů a komunistických represí. Specializuje se na sovětské bezpečnostní služby. Původně vystudoval chemické inženýrství. V roce 2005 byl vyznamenán polským Rytířským křížem za pátrání o druhoválečných represích, jimž byli Poláci vystavěni. O tři roky později získal titul Ph.D. na amsterodamské univerzitě (Instituut voor Cultuur en Geschiedenis, Fakulta humanitních studií) s diplomovou práci "Stalin a orgány NKVD ve svazcích zemí střední a východní Evropy, 1945-1953".

Jaké konkrétně?

Snažili se vyvolat dojem hrozby nástupu kontrarevolučních sil v Československu, proti nimž vedení Komunistické strany Československa vůbec nic nepodniká. V sovětských médiích se zároveň rozjížděla masivní propagandistická kampaň o kontrarevolučních silách usilujících o převrat, ale také o tajných skladech zbraní. Na důkaz rejdů kontrarevoluce se dokonce zvažovaly vraždy sovětských žen, které se provdaly za Čechoslováky v době jejich studií v Sovětském svazu. V tomto případě ale zůstalo jen u plánů KGB.

Nevím, jak Rusové, ale Češi o podobných situacích říkají: Čím hůře, tak tím lépe. 

I my máme stejné přísloví. Historici ho připisují Trockému (Lev Davidovič Trockij, bolševický vůdce, revolucionář a marxistický teoretik. Vynikal jako řečník a organizátor. Kritik diktátora Stalina. Vypovězen ze SSSR. Zavražděn agentem NKVD v Mexico City v roce 1940).

Jak jsem řekl: Brežněv a jeho souputníci považovali zpočátku Alexandra Dubčeka za svého člověka, který nahradil Antonína Novotného, chráněnce odvolaného sovětského vůdce Nikity Chruščova. Až posléze se Dubček ocitl v nemilosti Kremlu, který mu dával stále více najevo, že není schopen čelit nástupu kontrarevoluce. Proto také nelegálové KGB podnikali možné i nemožné, jen aby vytvořili zdání smrtelného ohrožení socialismu v Československu.

A když to shrnu, tak KGB byla v rukou Kremlu mocnějším instrumentem než armáda. Ta sice sehrála rozhodující roli při samotné okupaci Československa, avšak intervenci připravila KGB.

Rozumím tomu dobře? Armády států Varšavské smlouvy - v čele s tou sovětskou - rozdrtily pražské jaro, z něhož měl Kreml hrůzu. Zároveň se tím ale sovětskému politbyru splnilo letité přání dostat sovětskou armádu do Československa?

Jak jsem řekl: rozmístit sovětské divize v Československu - to byla letitá Brežněvova idea. Šlo o území, které ještě sovětská armáda nezachvátila.

Co bylo pro Kreml důležitější: rozmístit v Československu své divize, anebo zabránit demokratickému vývoji?

Nelze říct, co bylo důležitější. Situace se neustále měnila. Ještě v roce 1966 sovětský vůdce Brežněv snil o tom, jak by bylo skvělé mít armádu i v Československu. Tehdy ještě žádné ideologické rozpory mezi Prahou a Kremlem v podstatě neexistovaly.

Avšak s příchodem Dubčeka, s nástupem sil toužících po svobodě a se zrušením cenzury se důvody Kremlu vojensky obsadit Československo změnily. V tu chvíli už o intervenci rozhodovala ideologie. Jakkoliv někteří historici říkají, že Brežněv až do poslední chvíle váhal, bránil se poslat do Československa tanky. Považuji to za naprostý nesmysl. Znovu říkám: uvažoval o tom mnohem dříve, třebaže z jiných - neideologických - důvodů. Pražské jaro jen urychlilo sovětské plány mít armádu i v Československu.

Jakou roli sehrál v tvorbě těchto plánů šéf KGB Jurij Andropov? Ptám se proto, že měl prsty i v potlačení maďarské revoluce v roce 1956.

Dělal přesně to, co mu přikázalo vedení sovětského politbyra - Brežněv, Suslov, Kosygin, Černěnko… všichni z tehdejší kremelské věrchušky. Nebylo v ní lidí, kteří by namítli: "Do Československa armádu neposílejme. Problémy se přece neřeší tímto způsobem."

Andropov samozřejmě odpovídal za všechny operace, které tehdy KGB proti Československu prokazatelně rozehrávala. Koordinoval je. Osobně se podílel na jejich rozpracování. I on byl ale pouhým nástrojem politbyra Komunistické strany Sovětského svazu. Tudíž ani KGB nebyla iniciátorem vojenského obsazení vaší země, byla pouze jedním z instrumentů sovětského vedení.

O jakou Andropovovu koordinaci se jednalo?

Například o rozhovory či konzultace s prokremelskými silami v Československu - s Biľakem, Indrou, Kolderem či Švestkou. Tyto konzultace už byly výlučně v kompetenci šéfa KGB Andropova. Nikoliv sovětského velvyslanectví či ministerstva zahraničí. Andropov tyhle lidi vytipoval, kontaktoval, získával na sovětskou stranu nerozhodné. A oni jako ambiciózní politici rychle pochopili, že mají budoucnost jen tehdy, pokud vsadí na Moskvu.

Andropov hrál zkrátka první housle v tomto obrovském a složitém orchestru, avšak dirigentem bylo - jak říkám - politbyro.

Mají tyto metody KGB něco společného s dnešními metodami a plány FSB (ruská Federální služba bezpečnosti) při ruské okupaci ukrajinského Krymu či podpoře proruských sil na východní Ukrajině?

Je to jedno a totéž. Téměř jako přes kopírák. Jen v jiném čase a rozměru. Okupaci Krymu už nepodporují spřátelené socialistické země jako při obsazení Československa.

Přípravy na okupaci Krymu byly ve srovnání s rokem 1968 mnohem sofistikovanější, dlouhodobější. Nenápadně se připravovala celé roky. Kreml si například na Krymu cílevědomě vytvářel nejrůznější platformy, operativní pozice, skupiny příznivců, podporoval proruské nacionalisty, promoskevské nálady mezi lidmi… Mezinárodní společenství pak samotné okupaci Krymu i proto v podstatě jen přihlíželo, nezareagovalo dostatečně rozhodně.

Mluvíme tu o bezskrupulózní dezinformační válce?

A o čem jiném? Před padesáti lety bylo vše jasné: na jedné straně existoval systém totalitních zemí a na straně druhé svobodný svět. I tehdy jsme žili v dezinformační válce. Většinou se ale odehrávala v tajných operacích mezi rozvědkami.

Zatímco dnes? Dnes jsme svědky podobných operací na televizních kanálech. Typický je například Russia Today (Rusko dnes). A dělá to velmi promyšleně. Ne vše, co Russia Today vysílá, jsou ovšem dezinformace. Dobře vědí, jak a kdy je do vysílání nasadit, takže vše budí zdání normálního zpravodajství. Do této informační a diskreditační propagandy tečou obrovské peníze. 

A to nemluvím o hanebné propagandě Kremlu, skrytých metodách v diskreditaci politických oponentů či nejrůznějších fake novinkách. Tyhle fake news sice vždy rychle pominou, avšak ve vědomí mnohých lidí alespoň cosi zanechají.

Je vůbec reálné, aby se vztahy Západu a Ruska vrátily do normálních kolejí?

Především je nutné dodržovat normy mezinárodního práva. Dokud je bude Rusko popírat a povede skrytou i otevřenou válku proti svému blízkému sousedu Ukrajině, tak se nic nezmění. A nejde jen o Ukrajinu: pokud Rusko nepřestane porušovat mezinárodní právo a neobnoví status quo z roku 2008, kdy se ruská vojska zaměřila na dobývání cizích území v Abcházii či Jižní Osetii, tak se nemáme o čem bavit. 

Beztrestnost agrese, o níž hovoříme, jen zvyšuje chuť agresora. A já zatím nevidím ani příznaky, že by se Rusko zřeklo této expanzivní politiky vůči sousedům, když pominu vzdálenější země. A nemusí při tom vždy hřmít kanony.

Video: spisovatel Ondřej Neff vzpomíná na 21. srpen 1968

Video: Paměť národa |  01:52

autor: Jan Gazdík | 23. 8. 2018 10:50

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama