Název letošního ročníku je Zbytečný festival. Je festival skutečně zbytečný?
Kateřina Saparová: Jde o nadsázku. My tímto názvem reagujeme na argumenty o tom, že česká společnost je natolik tolerantní vůči LGBT komunitě, že je tento festival naprosto zbytečný.
Prague Pride 2017
Celkem 104 akcí přináší 7. ročník festivalu s lesbickou, gay, bisexuální a transgender tematikou (LGBT) Prague Pride, který se v Praze uskuteční od 7. do 13. srpna. Letošní program dává zvláštní důraz na události s lidskoprávním obsahem, jichž se osobně zúčastní LGBT aktivisté a aktvistky z různých zemí světa. Na festivalu se letos podílí 42 organizací, firem i jednotlivců a dojde k propojení Prague Pride s několika významnými uměleckými i diskusními platformami.
A jsou Češi tolerantní?
Většinou tolerujeme to, co se nám nelíbí, s čím nesouhlasíme, ale z nějakého důvodu nad tím přivřeme oči. Já osobně nesnáším hlasitě telefonující lidi v restauracích, ale nepokřikuji na ně, ať si to vypnou, ať jdou telefonovat ven. Prostě to toleruji. Nicméně na tom být lesba nebo gay není co tolerovat. Představte si následující situaci: Vaše dítě přijde ze školy domů a řekne vám, že je to tam už fajn, že ho děti a učitelé tak nějak tolerují. To přece není ideální stav.
Vraťme se ale zpátky k mé otázce. Je tedy česká společnost tolerantní vůči LGBT komunitě, či nikoliv?
Je to tolerance s podmínkou. Lidé se většinou zaštítí tím, že jsou tolerantní, ale většinou je v tom schované nějaké to ale. Například: Já proti gayům a lesbám nic nemám, ale ať si to nechají na doma. To jsou věty, které jsou reálné, trochu zobecněné, ale my je slýcháme rok co rok. V tom není žádné přijetí.
Takže jde o ignoraci?
Spíše nevšímavost. Dokud to nevidím, dokud se mě to netýká, tak mi to je jedno. Tolerance přeci není v tom, že když se nebudete vodit na veřejnosti za ruce, tak mi homosexualita nevadí.
Jaká je tedy situace v Česku vzhledem ke gayům a lesbám?
Je to nevšímavost, přehlížení. My dlouhodobě usilujeme o to, odstranit tu podmínku. A je to velmi složité. Víte, heterosexuálové tohle neřeší a někdy špatně vzniklou situaci chápou, protože oni mají respekt ke své orientaci už od narození. Když si kluk přivede domů svou holku, začne se řešit svatba, hostina a nikdo neřeší, že je to holka. Když si ale holka přivede domů holku, tak se řeší právě to, že je to holka a co na to řeknou ostatní. Gayové a lesby v Česku stále prožívají úplně jinou realitu.
Není to ale medvědí služba té druhé straně LGBT komunity, která s tímto nechce mít nic společného a od Prague Pride se distancuje?
S tímto argumentem se setkáváme od počátku. Ale i toto se nám daří pomalu měnit. Na začátku existovalo daleko větší napětí uvnitř komunity v souvislosti s Prague Pride než dnes. To se změnilo. Spousta lidí změnila názor. Vidíme to například na tom, že každý rok jde v hlavním průvodu stále více a více lidí.
Má ten festival politický přesah? Chcete něco změnit? Nebo se projdete městem a konec?
Řekla bych, že je festival lidskoprávní a aktivistický, protože se snažíme otevřít nová témata, která jsou ve společnosti tabuizovaná. Jako příklad mohu uvést problematiku transgenderu. Dalším tématem je problematika HIV. Současný přístup k lidem s HIV je bohužel v Česku poměrně tristní. Ano, chceme otevírat témata, která nejsou snadná, nejsou veselá, ale jsou důležitá. Navíc stále existuje asi sedm zemí, kde za homosexualitu hrozí trest smrti. V současnosti řešíme vyhrocenou situaci v Čečensku, které není zase tak daleko od nás.
Když se vrátíme k problematice transgenderu, dopravní podnik v této souvislosti změnil hlášku v londýnském metru z "Dobré ráno dámy a pánové" na "Dobré ráno všem". Jaký je váš názor na tyto změny?
Myslím si, že ta změna je právě projevem respektu k transgender lidem. V tomhle je londýnský dopravní podnik osvícený. Zřejmě tam sedí někdo, kdo věděl, že se touto malou změnou nikoho nedotkne, protože hláška "Dobré ráno všem" nemůže nikoho urazit. Ale naopak. V Londýně jsou lidé, kteří toto ocení, protože najednou zjistí, že se s nimi ve společnosti počítá. Je to takový malý krůček, jak zlepšit život mnoha lidem.
Dokážete si představit, že by se například vedení pražského dopravního podniku rozhodlo stejně jako vedení v Londýně?
Já si myslím, že o tom neuvažují. V těchto otázkách jsme stále velmi pozadu. Například o transgender lidech se u nás vůbec nehovoří. A když už, tak v negativním duchu většinou v souvislosti s nějakou senzací. Časem ale i v tom pokročíme.
Z průzkumu veřejného mínění ale vyplývá, že většina společnosti by neměla problém s tím, kdyby homosexuální páry měly právo na adopci. Není v tom rozpor? Zdá se, že veřejnost připravená je.
Na to se musíte ptát politiků. Já si myslím, že každý z nich je přesvědčený o tom, že jsou to právě jejich voliči, kteří těmto věcem říkají ne. A politici se pak bojí píchnout do vosího hnízda. Přitom nejde jen o gaye a lesby. Pokud je někdo odstaven na druhou kolej, vždy se to týká celé jeho rodiny. Například můj táta se těší na to, až budu mít se svou přítelkyní opravdovou svatbu. Takovou, jakou měli moji bratři, moje nejlepší kamarádka, prostě většina lidí u nás. To však zatím nejde.
Je vůbec současný stav důstojný k lidem?
Myslím si, že nikoliv. Nechci si svou partnerku registrovat, protože mi to přijde nedůstojné. Registrujete si na úřadě psy nebo auta, ale ne ty, které milujete.
Je život gayů a leseb v Česku stejně kvalitní jako na západ od nás?
Jsou vidět stále řvavé rozdíly, nicméně je rozdíl mezi Prahou a ostatními kraji. Tady v Praze je vcelku normální, když se dva kluci vedou za ruce. Když to udělají někde v Jičíně nebo v Budějovicích, tak se za nimi budou lidé otáčet. Možná na jejich adresu padne i několik negativních poznámek.
V posledních letech se vyostřila situace vůči muslimům. Obrací se nenávist i vůči LGBT komunitě?
Bohužel, vždy je to tak, že nenávist plodí nenávist. Pokud se jednou zvedne nenávist proti muslimům, tak to pak pokračuje dál a zvedá to negativní emoce ve společnosti, které se kdykoliv mohou obrátit proti jakékoliv menšině. Proto mi přijde nebezpečné, když se veřejně útočí na jakoukoliv skupinu obyvatel. Nikdy to nevěstí nic dobrého.
