Kdybyste dostal prostou otázku, jak na tom Česko právě teď je, co byste ve stručnosti odpověděl?
V devadesátých letech se nám určitě řada věcí podařila, ale bohužel s postupujícím časem jsme se zhoršovali. A posledních minimálně deset patnáct let považuji z hlediska řízení státu za promarněnou šanci.
V čem jsme promarnili čas?
Především jsme nedokázali inovovat náš stát, nedokázali jsme co nejlépe využít peníze z evropských fondů. Často jsme je rozmělnili do mnoha malých projektů, u kterých mnohdy velmi obtížně hledáme jejich přínos. Podívejte se například na železnici. Místo abychom dávno budovali vysokorychlostní tratě, opravovali jsme nádraží.
Nejsme schopni skutečně velkých projektů. V tom nám mohou být vzorem Poláci, kteří například dokázali postavit mnohem více kilometrů dálnic. O to více nyní musíme přemýšlet, jak náš stát modernizovat.
A jak?
Neexistuje žádné mávnutí kouzelným proutkem. Pořád se čeká na někoho, kdo přijde, mávne proutkem a zásadně naši zemi změní. Ale tak to nefunguje. Není to o jedincích, ale o celém systému.
Vláda Petra Fialy (ODS) tvrdí, že chce naši zemi zásadně změnit. Někdo ji za to chválí, jiní kritizují. Jak hodnotíte její postup vy?
Nepřísluší mi komentovat politiku. Obecně to ale vnímám tak, že ze strany vlády jde o zatažení za záchrannou brzdu. Nemůžeme mít dlouhodobě schodky ve výši 200, 300 nebo dokonce 400 miliard korun.
Ale je to zatažení za brzdu dostatečné?
Zatažení za záchrannou brzdu je vždycky špatné. Zastaví se vlak někde v polích a musí se něco dělat pro to, aby se zase rozjel. V minulých letech jsme ve výročních zprávách kontrolního úřadu psali, co by měl stát udělat, aby za takovou brzdu nemusel zatahovat. Bohužel jsme nebyli vyslyšeni. Z tohoto pohledu je přinejmenším dobře, že vláda jasně oznámila: "Pojďme něco dělat, takto to dál nejde."
Kdy jsme začali zaostávat? Za které vlády se problémy prohlubovaly?
Na to není jednoduchá odpověď. Je to jako s tloustnutím. Dlouho se to nezdá, člověk jí a jí a najednou zjišťuje, že je tlustý. Hledat začátky problémů je opravdu velmi obtížné a dnes to ani nepovažuji za moc důležité. Chci se spíš soustředit na budoucnost a na to, jak věci zlepšit.
Nejste na politiky i přes kritické zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu hodný? Třeba i proto, že jste z politiky přišel.
Bohužel jste použil nevhodné slovo. Musím mít k politikům profesionální vztah a o ten se snažím.
Miloslav Kala
Miloslav Kala pracuje na Nejvyšším kontrolním úřadu už od roku 2008, nejdříve jako viceprezident a od roku 2020 jako prezident. Svou kariéru začínal jako konstruktér v Adamovských strojírnách, později byl obchodním ředitelem a členem představenstva. Dva roky byl i starostou Blanska, než ho lidé v roce 2002 zvolili za Sociální demokracii do Poslanecké sněmovny. Právě sněmovna ho později zvolila do čela kontrolního úřadu.
Jeho úřad ve svých zprávách často poukazuje na závažné problémy ve fungování státu, ovšem politici tuto kritiku vesměs neberou vážně. Zejména Andrej Babiš (ANO) jako tehdejší premiér často Nejvyšší kontrolní úřad kritizoval a tvrdil, že úřad politikaří. Kala to vždy odmítal. Na varování kontrolního úřadu však došlo. Mnohé problémy skutečně nastaly a v dnešní krizové době se ještě zvýraznily.
Kala, který v srpnu oslaví 60 let, má před sebou ještě osm let šéfování úřadu. Loni ho totiž poslanci zvolili na další období. Ze 182 hlasů jich získal 123. Ve volném čase chodí rád po jeskyních, před novou budou Nejvyššího kontrolního úřadu, v jejíž části je také parlamentní knihovna a archív, stojí obrovský kámen. Jde o Devonský vápenec z Moravského krasu, který daroval právě on.
Ale není to tak, že v pondělí ráno vyjde kritická zpráva vašeho úřadu o tom, kde zase státu utekly miliardy korun, politici na to odpoledne nějak zareagují a pak se na to zapomene?
Může to tak vypadat, ale věřte tomu, že po takovém pondělí vždy následuje nad každou zprávou několik jednání, jejichž výsledkem je často snaha o nápravu. O tom už se ale v médiích nepíše.
Když si zájemce projde zprávy kontrolního úřadu, najde v nich spoustu informací o tom, co stát dělá špatně. Co byste zmínil vy jako klíčové věci?
Například přijímání zákonů v naší zemi. Říkám si, jestli je normální, že u nás trvá příprava zákona a jeho schvalování tak dlouho. Dalším příkladem je soudnictví. Něco se stane a my potom čekáme i několik let na rozhodnutí, jestli to bylo či nebylo v pořádku. To přece není normální.
Ve zprávách úřadu označujete za velký průšvih například i mnohamiliardové neefektivní výdaje do IT oblasti.
Digitalizace bohužel často nevede k tomu, aby pomohla lidem v práci. Naopak ji ještě ztíží. Digitalizace by měla vést ke změně dosavadních postupů. Typickým příkladem jsou vdovské důchody. Jestliže jeden z manželů zemře, stát tuto informaci má a je zbytečné nutit partnera či partnerku, aby šli na úřad požádat o důchod a něco vyplňovali. Podobných příkladů by šlo jmenovat mnoho.
Když se vrátíme k dotacím, vy dokonce říkáte, že systém dotací v Česku degradoval.
Je to tak.
Jak se to mohlo stát?
Stát by si měl hlavně říct, co chce vlastně dotovat a jaký od toho očekává výsledek. Kdybychom místo mnoha zbytečných dotací zafinancovali nějaké start-upy, silnice nebo třeba pozemky pro výstavbu bydlení, bylo by to mnohem užitečnější.
Měli bychom také vyřešit to, aby k získání dotace nebylo nutné tak velké množství papírů. Dotační systém je bohužel velmi složitý. Dochází až k absurdním situacím, kdy se dělá například lesní cesta, jejíž část je dotována z jednoho programu a druhá z jiného programu. Práce na části, u které je zastropovaná cena, se udělá přesně za plánovanou částku, zatímco ta bez stanového stropu vyjde nakonec třikrát až čtyřikrát dráž.
V minulosti jste také řekl, že naše ekonomika se změnila z tržní na dotační.
Když jsem to řekl, tak mi všichni tleskali a říkali, že mám pravdu a že škrtneme národní dotace. Jenže to nestačí. Chtěl jsem, abychom jasně řekli, co je užitečné dotovat a jaké to bude znamenat náklady. Tímto se musíme zabývat.
Kromě plýtvání u dotací se hodně debatuje o nabobtnalé státní správě. Je v ní přezaměstnanost?
To si nemyslím. Spíš nemá čas věnovat se skutečně důležitým věcem. Typickým příkladem jsou zahlcené úřady práce. Neřekl bych, že český stát je nějak přebujelý, je ale potřeba mnohé agendy automatizovat a racionalizovat. Ze všeho nejvíce nepotřebujeme úspory, ale investice, které přinesou prosperitu. Vezměte si například Izrael, který v tom vyniká.
Můžete být konkrétnější?
Čím se můžeme my Češi chlubit? Pivem, možná nanotechnologiemi a dříve hokejem. Můžeme mít také radost z toho, že je u nás bezpečno a že máme nízkou nezaměstnanost. Když ale přijedete do Izraele, tak oni jsou hrdí na mnohé z toho, co dokázali - na start-upy, systém zavlažování a další moderní věci.
Měli bychom se tedy od nich učit?
Na nich vidíme, co dokážou skutečně smysluplné investice. Přál bych si, aby to stejné bylo u nás. Naučme se správně investovat.
Mimochodem i samotný Nejvyšší kontrolní úřad teď musí žít úsporně. Ministerstvo financí po vás chce, abyste hospodařili s méně penězi, než jste počítali. Snažíte se o skromnost?
Určitě ano, zrušil jsem dva územní odbory, propustil několik lidí a některým jsem nabídl místo jinde. Navíc u nás nejsou žádné velké platy. Na některá místa hledáme lidi, protože je potřebujeme.
Na druhou stranu máte nové sídlo. Bylo skutečně nutné v této těžké době vynakládat peníze na novou budovu?
Pozemek koupil ještě bývalý prezident kontrolního úřadu Lubomír Voleník s tím, že na něm postaví nové sídlo. Bohužel zemřel a svůj plán nedokončil. Můj předchůdce František Dohnal rozhodl, že se projekt zastaví, a nastěhovali jsme se do pronájmu. Tam jsme platili roční nájem přes 80 milionů korun, takže to vynásobte pěti roky. A když bychom platili dalších pět roků, tak už by to bylo 800 milionů, což zhruba odpovídá ceně nové budovy.
Cena stavby byla ale původně nižší.
Původně jsme měli schválených nějakých 600 milionů korun, ale když jsme udělali výběrové řízení, nikdo se nepřihlásil. Zopakovali jsme ho tedy s vyšší cenou nad 800 milionů korun. Při samotné stavbě už nedošlo k navýšení částky ani o korunu. Neměli jsme ani žádné zásadní vícepráce, všechno proběhlo řádně. Pořád jsme s cenou níž, než kdyby pokračovalo placení nájemného.
Navíc budova je ekonomická a ekologická, takže náklady spojené s jejím provozem se budou časem snižovat. Zrovna dnes jsem ale na poradě vedení, která byla poprvé v této nové budově, kolegům říkal: "Važme si toho, že nám daňoví poplatníci zaplatili takové sídlo, a dělejme všechno pro to, abychom jim to vrátili."
Takže kdyby k vám měl přijít nějaký kontrolor na stavbu, měl byste klidné spaní?
Měl. Člověk sice nikdy neví, ale skutečně se snažíme být vzorem. Velmi výrazně jsem posílil interní audit, který měl za úkol neustále sledovat výstavbu. Jako Nejvyšší kontrolní úřad si prostě nemůžeme dovolit reputační riziko, že jsme něco udělali špatně, nebo nedej bože korupčně.
Jak kontrolní úřad marně varoval před problémy státu
Čtení výročních zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu, stejně jako výsledků mnoha jeho kontrol ukazuje na opakované selhávání státu a nedostatečnou reakci politiků v průběhu několika let. Na co úřad v posledních pěti letech upozorňoval ve svých výročních zprávách?
- 2018 (premiér Andrej Babiš s vládou ANO a ČSSD)
- Zpráva optimisticky uváděla, že rostou platy v soukromé a veřejné sféře, poklesl státní dluh a významně rostou daňové příjmy.
- Úřad však už tehdy varoval, že vláda sestavuje v době hospodářského růstu deficitní rozpočet. Stejně tak upozorňoval na výrazný růst běžných výdajů státu a "související riziko neudržitelnosti veřejných financí".
- Kontroloři kritizovali například také nedostatečné snižování administrativní zátěže, zaostávání ve strategických investicích do silniční infrastruktury nebo předražené informační systémy.
- 2019 (premiér Andrej Babiš s vládou ANO a ČSSD)
- Nejvyšší kontrolní úřad opět poukazuje na deficitní rozpočet v době růstu, nedostatečnou elektronizaci správy daní, složitost daňového systému a na problémy v IT zakázkách.
- Úřad kritizuje i omezenou efektivitu podpory nezaměstnanosti mladých, boj proti chudobě a sociální vyloučenosti nebo neefektivitu při přípravách strategických staveb.
- 2020 (premiér Andrej Babiš s vládou ANO a ČSSD)
- Přichází covid a špatné hospodářské časy. Rok 2020 končí nejhorším výsledkem hospodaření v historii Česka. "Vysvětlení, že za neradostnou statistikou stojí pandemie, neobstojí. Pravdou totiž je, že za téměř polovinou nárůstu státních výdajů nestála protiepidemická opatření, ale růst celkových výdajů na provoz státu, sociální výdaje a další položky," konstatovali kontroloři.
- Úřad mluví o tristních výsledcích digitalizace státní správy, a to přestože jen od roku 2016 na ni ministerstva vynaložila minimálně 67 miliard korun.
- Kontroloři varují, že klíčových oblastí, jako je podpora bydlení, bezpečnost, vzdělávání nebo rozvoj dopravní infrastruktury, trpí přebujelou administrativou, zpomalenou byrokracií, nekoordinovaností a nízkou kvalitou služeb.
- Úřad ve zprávě tvrdí, že problémy kolem covidu odhalily, "jak nefunkční systém věcí veřejných jsme budovali a financovali". Zoufale komplikovaný je podle něj právní řád a celé řízení státu je těžkopádné a byrokratické.
- 2021 (premiér Andrej Babiš s vládou ANO a ČSSD)
- Kontroloři upozorňují na pokračující enormní nárůst běžných výdajů, což vede k rekordnímu schodku státního rozpočtu. Úřad varuje, že dochází k ohrožení stability veřejných financí v dlouhodobém horizontu.
- Úřad poukazuje také na nehospodárné nákupy, digitalizaci nezmodernizovaných procesů, neefektivní kontroly prováděné některými státními institucemi nebo nedůsledný přístup k vlastnické politice státu, kvůli kterému pak stát zbytečně přichází o peníze.
- Právě dlouhodobě nevyvážené hospodaření státu je zásadním rizikem, které ohrožuje udržitelnost veřejných financí. Odpovědné orgány dostatečně nehledaly úspory ani zefektivnění svých činností, což už v minulých letech znamenalo podstatný problém pro stav veřejných financí v Česku.
- 2022 (premiér Petr Fiala s vládou ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti
- Úřad připouští, že fungování české ekonomiky ovlivnila válka na Ukrajině a její dopady. Přitom ale podotýká, že většina nedostatků, na které ve zprávě poukazuje, s válkou nijak nesouvisí.
- Na makroekonomické úrovni označuje úřad za hlavní problém prohlubující se strukturální deficit daný růstem mandatorních výdajů a rostoucí tempo zadlužování. "Růst HDP byl loni o 1,1 procentního bodu nižší, než byl průměr EU. Naopak pátá nejvyšší inflace v EU výrazně snižuje životní úroveň obyvatel. Reálná mzda meziročně klesla o 7,5 procenta, což je jeden z nejhorších výsledků v rámci zemí OECD," píše úřad.
- Úřad kritizuje fakt, že chybí klíčové reformy důchodového, zdravotního i sociálního systému, bez nichž je stabilizace veřejných financí nemožná. Za časovanou rozpočtovou bombu označuje to, že při rekordním růstu mandatorních výdajů dochází k další valorizaci důchodů.
- Podle úřadu se rovněž nedaří ušetřit významné veřejné prostředky například kvůli zbytnělému dotačnímu systému. "Skutečný smysl dotací nahradil formalismus, čerpání je nadřazeno smysluplnosti a potenciálním přínosům dotací. Systém stovek dotačních titulů, v jejichž rámci se rozdělují stovky miliard korun, se stal neřiditelným," zní jedna z pasáží.
- Podle kontrolorů dlouholetá nedůslednost státu v kontrole a regulaci některých oblastí vyústila loni v řadu negativních jevů, které dopadly především na běžné občany - ať už jde o krachy dodavatelů energií, monopolizaci velkoobchodního prostředí a výroby potravin, které vyústily v nebývalý růst cen potravin, nebo třeba trh s telekomunikačními službami, kdy Česko má jedny z nejdražších dat v Evropě.
