Praha - Na začátku bylo devět protikorupčních zákonů, ke kterým se přihlásily desítky českých politiků. Zatím občanská iniciativa Rekonstrukce státu Poslaneckou sněmovnou protlačila čtyři.
"Je to velice úspěšné, ale samozřejmě bychom rádi víc. Větší očekávání jsem měl například ohledně registru smluv," hodnotí jeden z garantů projektu, Pavel Franc, úspěch iniciativy po roce vládnutí kabinetu Bohuslava Sobotky, který si boj proti korupci napsal přímo do koaliční smlouvy.
S prosazováním nové legislativy to ale podle France nakonec nebylo tak horké jako v předvolebních slibech. Která z vládnoucích stran je v protikorupčním boji vlažná? Zklamal Rekonstrukci státu ministr financí Andrej Babiš? A komu v Česku vadí zákon o registru smluv? I na tyto otázky odpovídá v bilančním rozhovoru Pavel Franc z Rekonstrukce státu.
Aktuálně.cz: Rekonstrukci státu se podařilo protlačit Sněmovnou čtyři z devíti zákonů, pokud počítáme i služební zákon, s jehož konečnou podobou ale nesouhlasíte. Je to pro vás úspěch, nebo neúspěch?
Pavel Franc: To je otázka pohledu. Je to klasické dilema, jestli je sklenice z poloviny plná, nebo z poloviny prázdná. Rozhodně není běžné, že by si nějaká občanská iniciativa vytkla devět zákonů a čtyři se podařilo schválit. V tomhle ohledu je to velice úspěšné. Ale samozřejmě bychom rádi víc. Větší očekávání jsem měl například ohledně registru smluv.
A.cz: Čím si vysvětlujete, že těch zákonů není víc?
Zejména v první půli tohoto roku jsme cítili, že ta vůle není příliš velká. Strany měly pocit, že jim protikorupční téma bylo vnuceno zvenčí, a nebraly to jako svou vlastní misi. Ať je to jak chce, tak zákony, které se snažíme prosadit, směřují na lidi, kteří jsou u moci. Takže kaprům se nechce vypustit si rybník, a to ani těm, kteří halasně tvrdili, že ho vypouštět budou.
A.cz: Před komunálními volbami jste vydali hodnocení, jak jednotlivé strany plní svoje předvolební sliby Rekonstrukci státu. Nejhůře dopadla ODS, pohořely však i vládní strany ANO a ČSSD…
Naše hodnocení vzbudilo velkou kontroverzi. Nečekal jsem, že i na úrovni novinářské a politické dojde k takovému nepochopení. Nastavili jsme objektivní algoritmus, abychom nemohli být nařčeni ze zaujatosti. Jednoduše si hlídáme svoji nestrannost, to ale ve veřejné debatě vůbec nikdo neocenil. Zato se všichni málem zbláznili z toho, že v hodnocení dobře vycházel Úsvit, který nešel otevřeně proti rekonstrukčním zákonům, a když je měli na stole, tak pro ně hlasovali. Ale hodnocení mělo i pozitivní dopad. ANO si z toho vzalo zpětnou vazbu a snaží se s tím něco dělat. Doufejme, že i ostatní koaliční strany budou hnutí ANO následovat.
A.cz: Proč například ANO, které se k vám hlasitě hlásilo, nemělo větší tah na branku?
S příchodem Andreje Babiše souvisí určitá změna atmosféry ve společnosti – lidi najednou viděli Babiše, byli jím uhranuti a protikorupční zákony přestaly být tolik důležité. Což považuji za obrovskou chybu.
A.cz: Byli jste zklamaní jeho přístupem? Vkládali jste do ANO větší naděje než do tradičních stran?
No, naděje… Andrej Babiš se nejsilněji ze všech stran přihlásil k Rekonstrukci státu. Při jednání říká, že má stejné cíle jako my. ČSSD zdaleka tak protikorupčně nemluví, akcentuje spíš sociální témata a u KDU-ČSL to bylo také takové vlažné. Takže z toho jsme předpokládali, že ANO pro to udělá víc. Ale bylo vidět, že Andrej Babiš si stanovil jiné priority, byť o nich mluvil před volbami jinak. Teď po komunálních volbách to zatím vypadá lépe, protože už udělal několik konkrétních kroků směrem k prosazení rekonstrukčních zákonů. Ale počítá se jen výsledek. Takže bych byl v tomto zdrženlivý.
A.cz: Proč stále nemáme například registr smluv?
Tenhle zákon politiky vysloveně bolí, proto je tak odkládaný. A taky to bolí státem vlastněné firmy. Důkazem je nedávný anonym, který byl rozeslán poslancům a z nějž deník Blesk udělal článek. Je zjevné, že za ním stojí nějaká státní nebo polostátní firma. Politici si zákon neustále přehazují a vymýšlejí, jak to udělat tak, aby byl zákon co nejvíce bezzubý. Teď je na stole návrh zákona o registru smluv z produkce ministerstva vnitra, který sice obsahuje povinnost zveřejňovat smlouvy, ale současně obsahuje návod, jak zákon obcházet.
A.cz: Za ty návrhy odpovídala někdejší náměstkyně Adriana Krnáčová, která je teď pražskou primátorkou. Jak jste vnímal její přístup?
Velice špatně, pro nás bylo samozřejmě naprosto nepochopitelné, jak člověk původem z Transparency International může aktivně bojovat proti registru smluv. A to dokonce tak, že veřejně uvádí nepravdivé informace. Zcela v rozporu se zadáním premiéra překopala zákon tak, že byl nefunkční, a ještě tvrdila, že nikdy žádné zadání nedostala. Vůbec tomu nerozumím, nepochopil jsem to.
A.cz: Řešili jste to s Andrejem Babišem?
Opakovaně jsem mu to říkal. On nás v reakci na to v září tohoto roku pozval na koaliční radu, abychom naše výhrady přednesli. Tam nás ovšem premiér dost nedůstojným způsobem vyprovodil. A Babiš v daném momentě nezasáhl a nechal celou věc běžet.
A.cz: Jednou z již prosazených norem je zákon o státní službě. Ten však poslanci přijali ve velmi okleštěné podobě - nevznikne generální ředitelství, část pravomocí zůstane politikům. Dá se s tím ještě něco dělat?
Nepočítáme teď se snahou o nějakou novelizaci. Ještě v červenci byl poměrně schůdný návrh týmu pana Dienstbiera. Poté ovšem zavelel Miroslav Kalousek, který za ochotné spolupráce ANO a KDU zákon odstřelil. Společný jmenovatel je, že si politici nechtějí nechat sáhnout na svůj vliv na ministerstvech.
A.cz: Co tedy zavedení zákona v této podobě bude znamenat. Pomůže nám k větší transparentnosti, nebo jsou to jen vyhozené peníze?
Myslím, že jsou to spíš vyhozené peníze, já tam zásadní přínosy nevidím. Možná nějaké budou, buďme pozitivní. Ale to, k čemu zákon měl směřovat – že politici nebudou mít takový dosah na úředníky –, k tomu bohužel nedošlo. To si politici pěkně pohlídali.
A.cz: Říkáte si po roce, že jste měli udělat něco jinak?
Ano, ne vždy jsme udělali z mého pohledu dobré tahy. Příklad byl u toho hodnocení.
A.cz: Komentátoři vás vyzývali, ať si založíte vlastní stranu a prosadíte si své zákony jako politici…
Jsme tlačeni k tomu, abychom nebyli nezávislí a objektivní a chovali se jako politická strana. Jenže strany se pomlouvají navzájem, hází na sebe špínu. Soutěž stran celou práci vyostřuje a hrozně těžko se jim spolu pracuje. To je největší těžkostí české politiky, neschopnost se shodnout na věcném tématu bez ohledu na to, jaký politický benefit z toho budu mít. Je legitimní, když lidé z občanské společnosti získají reálný vliv na to, co se v politice děje, když je to transparentní a férové. Z některých vyjádření politiků a novinářů to vypadá, že občanská společnost je akceptována jen v roli jakéhosi štěkajícího psíka a v momentě, kdy má reálnou sílu, tak je vyzývána k tomu, aby šla do politiky. Ale politika mimo jiné znamená, že máte moc nad lidmi. My o nic takového neusilujeme.
A.cz: A co když za tři roky budou další volby a některé zákony stále nebudou? Nebyl by čas se toho ujmout jako politici?
Takhle jsem o tom neuvažoval. Zatím nikdo z nás s ničím takovým nepočítá.
