Foto: Aktuálně.cz

Farář čeká na věžní hodiny a přál by si dvoubarevný kostel

Mezi hlavní symboly ničivého tornáda patřil vážně poškozený kostel v Moravské Nové Vsi, jehož správcem je slovenský kněz Marián Kalina. Tornádo zažil se svými věřícími na vlastní kůži, protože v té době právě sloužil mši. V kostele ale našel i s dalšími bezpečný úkryt a sotva tornádo odeznělo, pustil se do práce na obnově kostela i sousedící fary. Místní nejlépe vědí, že byl a je u všeho podstatného i nepodstatného, nikdo jiný nemá tak detailní přehled.

"Spoustu práce jsme udělali a spousta práce nás ještě čeká. Ale ono to půjde," prohlašuje s optimismem v hlase a rekapituluje současný stav prací." Co se týká projektové dokumentace, tak kromě nové elektroinstalace jsou všechny ostatní projekty papírově a úředně dokončené. Jsme za to rádi, protože to byla opravdu veliká zátěž," vysvětluje a ukazuje na věž kostela.

"Pokud jde o praktické práce, tak věž kostela je už dodělaná. Připravené je také uchycení na věžní hodiny, které jsou ve výrobě a do dvou týdnů by mohly být instalovány. Máme také připravený kovářský kříž, který bude na věži. Řešíme jeho instalaci, měli jsme tady jeřáb, který by se na podloží propadl, takže hledáme vhodnější. Odvezli jsme i všechny vitráže, které jsou nyní v dílně, a postupně je budeme přivážet a instalovat. Vyrábí se také vnější okna. Brzy sundáme lešení z věže a budeme stavět krov," popisuje kněz.

V době návštěvy Aktuálně.cz o minulém víkendu a v tomto týdnu byli na lešení dělníci, kteří dokončovali vyzdění štítu. Teď bude důležité, jak se kněz domluví s památkáři na dalších pracích. "Povedlo se nám teď dodělat a naštukovat i věž, ale problém je v tom, že původní omítka je strukturovaná s perlinkou, což jsme chtěli obnovit, ale nemůžeme. Úřad památkové péče to nepovolil. Je to paradox, ale nesmíme to dát do stavu, v jakém to bylo před tornádem. Musíme se vrátit ještě o padesát až sto let zpátky, což je daleko náročnější. Ale myslím, že to bude pěkné," věří Kalina.

Přiznává i další sporný bod s památkáři - fasádu kostela. "Stále bojujeme za to, aby byl kostel dvoubarevný, protože je to velká plocha, alespoň sloupy a prostor kolem oken chceme v jiné barvě. Ale památkáři jsou ostře proti a chtějí celou plochu jednobarevnou," upozorňuje.

Když se při rozhovoru ohlíží za uplynulým rokem, říká, že snad neměl jediný den volna. Rozhodně ale není podle svých slov nespokojený. "Stále prožívám pocit sounáležitosti lidí, kteří pomáhali, a dodnes mám radost, když mi přijde mail se slovy: 'Pane faráři, nic nepotřebujeme, chceme vás jen pozdravit a zeptat se, jak to jde. Myslíme na vás.' Jsem rád, že na nás jiní stále myslí a nezapomněli na nás. Tato sounáležitost je něco, co celý čas velmi prožívám," přiznává a vzpomíná svou víru v Boha.

"Pro mě jako křesťana a kněze je důležitá přítomnost Boha i v těch nejtěžších chvílích. Když jsme měli po deseti měsících setkání s různými odborníky, říkali, že v případě tak silného tornáda a na takovém území bývá předpoklad až 120 mrtvých. U nás byly ztráty na životech minimální (zemřelo celkem šest lidí, pozn. red.). Přišli jsme sice o majetek, ale ten se dá nahradit, stejně jako se dá řada věcí opravit či postavit znovu. Ale život nikdo nevrátí," prohlašuje.

Přes všechny dobré zprávy se ale zmiňuje i o tom, že ve chvílích, kdy se život vrací do běžných kolejí, se také zhoršují vztahy mezi lidmi, projevuje se závist nebo osobní spory. "Kdysi se tady tomu říkalo Zbožné Podluží a také Družné Podluží. Já bych řekl, že už neplatí ani jedno, ani druhé," tvrdí. Rozhovor se ale snaží zakončit optimisticky. "Ale v těžkých chvílích kolem tornáda se ukázalo, že zbožnost a družnost ještě někde hluboko v lidech zakořeněna je. Lidé jakoby to před rokem v sobě objevili a někteří to mají dodnes," usmívá se kněz.