Praha - Stojíme na pražském náměstí Interbrigády. A zatímco se chystají oficiální řečníci, posloucháme postarší paní v pletené čepici. "Ten srpen v osmašedesátém, to byla provokace z obou stran. Češi provokovali sovětské tanky hořlavinami," vypráví. Kousek opodál drží muž v davu rudou sovětskou vlajku.
Paní, která zřejmě neuznává skutečnost, že pokud by sovětské tanky do Československa za noční tmy nevtrhly, nikdo by je "neprovokoval", přišla na setkání u sochy sovětského válečného maršála Ivana Koněva. Té, o níž média v posledních týdnech tak trochu víc píšou - některá v duchu, že jí hrozí likvidace, jiná, že na kamenný sokl za ní mají přibýt informační desky.
Pravdou je to druhé. I to ovšem řečníky, střídající se u mikrofonů, pobuřuje. Na desce totiž má být zmíněno, že kromě podílu na osvobození Prahy byl Koněv i u událostí, ve kterých není zrovna za kladného hrdinu. Například u rozdrcení maďarského povstání v roce 1956, stavby Berlínské zdi nebo zaštítění zpravodajské přípravy na invazi do Československa v roce 1968.
Nebo tedy onu vzájemnou provokaci, jak by řekla paní v čepici. Lidí dorazilo asi sto, zhruba pětina z nich drží protikomunistické transparenty, připomínající zločiny "rudých" v Evropě.
Ostatní jsou vesměs důchodového věku. A tleskají. Tleskají, když plánované osazení deskami kritizuje komunista Josef Skála, někdejší spolupracovník StB, který v srpnu 1968 vítal na Ruzyni sovětské okupanty. Tleskají Jaroslavu Vodičkovi, jehož Český svaz bojovníků za svobodu akci spolupořádá. Vodička je sám dvojnásobný člen KSČ a bývalý konfident Veřejné bezpečnosti.
"My komunisté si vážíme každého, kdo se zasloužil o poražení nacistické bestie," promlouvá ke shromáždění Josef Skála, jinak vášnivý obhájce režimu, který posílal letce RAF a západní vojáky po únoru 1948 za mříže, stejně jako například velitele pražského povstání Karla Kutlvašra.
Ten má se zdejší akcí vlastně docela dost společného. Koněvův pomník stojí na náměstí Interbrigády od roku 1980 a v komunistické historiografii to byl právě tento maršál, kdo osvobodil Prahu a zachránil ji před zničením.
Realita byla trochu jiná. Tíhu bojů nesli právě Kutlvašrovi povstalci a vojáci Vlasovovy Ruské osvobozenecké armády - muži, kteří se dostali do německého zajetí a obrátili se proti sovětskému režimu. Ke konci války se snažili dostat do amerického zajetí. Ztráty Koněvových jednotek, které přijely až po německé kapitulaci, byly v Praze minimální.
Na rozdíl od předchozích frontových bojů, kde Koněv proslul lhostejností k tomu, kolik jeho vojáků padne. Ostatně byl sám trochu v podmínce, začátek války se mu jako veliteli zrovna nepovedl a Stalin neúspěchy netoleroval.
Tady na náměstí Interbrigády mají ale lidé, co se přišli Koněvovi poklonit, o svých odpůrcích předem jasno. "Vy nemáte ponětí, co byla válka. Vy ty lidi, co obětovali životy, chcete vymazat," vypráví rozzlobená důchodkyně v čepici. Další pamětnice jí přizvukuje: "Přála bych vám zažít jednačtyřicátý," vmete do tváře protestujícím aktivistům a odchází.
Nikdo přitom nechce sovětské vojáky vymazat, ale to v šeřícím se listopadovém podvečeru nehraje roli. Protest je veskrze poklidný, pár policistů a městských strážníků nemá moc práce. Když hraje ruská hymna, aktivisté se obracejí k pomníku zády. Při české se zase otáčejí zpět, ta je v pořádku.
Šéf Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička později v ústraní uznává, že teď není o odstranění památníku řeč. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář ho prý překvapil úmyslem pomník opravit.
S umístěním desky ale nesouhlasí. "To je předělání historie. To, že Koněv potlačil maďarské povstání, přece nemá s válkou souvislost," říká Vodička, který nicméně souhlasí s tím, aby se o Koněvových stinných stránkách učily děti ve školách. Ty by podle něj měly věnovat víc prostoru dějepisu 19. a 20. století.
Spor o tři desky
Předmětem sporu je bronzová deska, přesněji trojice desek v češtině, angličtině a ruštině, které pomník doplní. O jejich umístění je podle místostarosty Prahy 6 Jana Laciny už rozhodnuto, osazeny budou v první půli roku 2018.
Desky zmiňují Koněvovo přispění k osvobození Prahy v květnu 1945, ovšem bez glorifikace, že maršál město zachránil. Odpůrcům úprav pomníku vadí zejména to, že na deskách budou i pozdější významné body Koněvova života, narušující portrét hrdiny bez poskvrny.
Vítejte v Praze v roce 2017! Před chvílí mi bylo zakázáno pohovořit na slavnostním shromáždění u sochy Koněva! Ale proč? Pominu to, že organizátoři ani neobeznámili radnici, že něco pořádají. Přišel jsem, pozdravil jsem organizátory a vnučky maršála Koněva. Slušně jsem požádal, zda bych mohl, jako starosta obce, na jejímž území se pomník nachází a která se o něj stará, promluvit. Prý ne. Nepřáli si to prý pánové Jaroslav Foldyna a Josef Skála, kteří tam mezi ostatními vystupovali. Nechali mi to vzkázat po jedné z organizátorek. Ani tu odvahu říct mi to do očí nenašli. Smutné. Znovu se ptám - proč?? Pak kdo tady brání diskusi a překrucuje. Dobrý den.
Zveřejnil(a) Ondřej Kolář, starosta Prahy 6 dne 21. Listopad 2017
Rusové vnímají druhou světovou válku velmi emotivně jako konflikt, v němž utrpěli největší ztráty a nesli rozhodující tíhu bojů. Vůči zmínkám, které k nesporným vojenským zásluhám doplňují i kritiku sovětského vedení, jsou proto citliví. Úkorně berou například připomínání sovětsko-německého paktu z roku 1939 nebo masakru zajatých polských důstojníků v Katyni.
O budoucnosti památníku se léta vedly spory. Někteří vyhraněnější politici, dnes už většinou bývalí, navrhovali po posledních komunálních volbách odstranění pomníku. Současné vedení Prahy 6 to ale odmítá s poukazem na to, že osobnost válečného maršála je součástí české historie.
Když nedávno starosta Prahy 6 Ondřej Kolář poslal ruskému velvyslanci dopis, ve kterém jej informoval o úmyslu osadit kamenný sokl u pomníku bronzovými informačními deskami, vrátil se mu zpět jako bumerang zkušenému vrhači: z trochu jiné, ale nakonec vlastně předvídatelné strany.
S dopisem a kritickým komentářem směrem ke Kolářovi (psali jsme o tom zde) totiž vyrukovala dnes už bývalá komunistická poslankyně Marta Semelová, přestože nebyla účastníkem korespondence (text zde). Semelová mimochodem uvedla, že starosta "nehorázně a hrubě urazil padlé rudoarmějce, skandálně přepisuje historii, rozeštvává lidi a plive na Rudou armádu".
Semelová tehdy upozorňovala, že základní ambicí Prahy 6 je odstranění pomníku. Na otázku, odkud dopis má, neodpověděla.