Jaká nejsilnější vzpomínka se vám vybaví z listopadu 1989?
Dodnes mě fascinuje ta tehdejší proměna: tupý a lenivý jazyk ideologie a opatrnické "perestrojky" na chvíli zmlkl. Ti, kdo do té doby u nás nemohli nebo nesměli mluvit, byli najednou slyšet. Z exilu se vrátil Vlasta Třešňák, Sváťa Karásek, Jiří Gruša, Anastáz Opasek, Miloš Forman. Začaly vycházet knihy těch, kdo dříve museli mlčet, Zábrana, Deml, Havel, Diviš. Ta obrovská žízeň a prvně zažitá možnost ji uhasit, to je nejspíš neopakovatelné.
Jak hodnotíte uplynulých třicet let svobody? Jako úspěch, neúspěch, remízu…
Moje generace, lidé v roce 1989 zhruba dvacetiletí, měla nezaslouženou kliku. Až do války v Jugoslávii se několik málo let zdálo, že nový svět bude jeden velký mejdan. Nejsem si jistý, že společnosti stihneme splatit, co jsme dostali.
Jsou dnes hesla sametové revoluce - svoboda, demokracie, pravda a láska - vyprázdněná? Nebo jsme se změnili my?
Změnili jsme se, samozřejmě, těžko čekat něco jiného. Sebelepší heslo je po třiceti letech tahání z futrálu zteřelé, vybledlé a všední. Svobodu umíme definovat spíš negativně, tedy když chybí. Demokracie: ještě tak si představíme volby a sčítání hlasů. Pro lidi s mizernými důchody, platy a třeba i s exekučními dluhy jsou, tipuji, důležitějšími pojmy jistota, že je společnost nenechá padnout, nebo spravedlnost. Pokud jde o lásku, těžko se vyprázdní. Bez ní vše hyne.
Co by měli podle vás Češi dělat, aby nepřišli o hodnoty listopadu 1989?
Nebát se a nekrást.
Níže naleznete další odpovědi z velké ankety online deníku Aktuálně.cz k 30. výročí listopadu 1989:
