Senát vaší fakulty se v pátek shodl na tom, že je situace okolo rektora Konvalinky znepokojivá. Shodli se na tom jednoznačně všichni členové senátu?
Usnesení odhlasovali všichni, shoda byla. Na půdě ČVUT se dějí divné věci. Pan rektor se tváří, že je všechno v pořádku, ale my si myslíme, že nic v pořádku není, proto tato reakce. Byli bychom raději, kdyby se o nás psalo v jiném světle, než v jakém se o nás píše.
Pan rektor Konvalinka tvrdí, že se ničeho špatného nedopustil.
Pan rektor je vrcholným orgánem. Máme právo jej kritizovat, když vidíme, že se zde děje nějaké neprůhledné financování odboru, který sám vytvořil. Navíc právě on zaměstnal poradce, na kterého potom vypluly různé kauzy. Je třeba říct, že se vždycky opíral o presumpci neviny. Ale je otázka, jestli se nedá u člověka, který má na krku několik žalob a nepravomocné odsouzení, očekávat, že není apriori čistý.
Takovýchto střípků do mozaiky je víc. Samotný fakt, že se nám kvestoři, což by měli být vrcholní ekonomové vysoké školy, střídají jak na běžícím páse, je podezřelý. Napovídá to, že personální práce nebude asi v pořádku. Každý se může splést, ale je zvláštní, když se splete třikrát. To je tedy pouze můj názor, ale pravda je taková, že součet všech těch zvláštní věcí panu Konvalinkovi alespoň uvnitř ČVUT tak úplně neprospívá. Navíc jste si toho všimli vy novináři.
Zájem médií a veřejnosti je asi zcela přirozenou věcí vzhledem k tomu, jakou instituci pan rektor Konvalinka zastupuje.
Samozřejmě. ČVUT je velká a známá škola a máme tisíce studentů a absolventů.
A přes tisíc studentů se už podepsalo pod petici vyzývající rektora Konvalinku k odstoupení z funkce. Překvapuje vás tato studentská iniciativa?
Nepřekvapuje. Studenti jsou radikálnější než pedagogové, ale jsou radikální jen tehdy, když se něco děje. To je ale samozřejmě dobře, že jim dění není lhostejné.
Jakým směrem se ubírá rektorova komunikace s lidmi z ČVUT, kteří se proti němu veřejně staví?
První vyjádření akademické obci bylo poněkud agresivnější, pan rektor jej potom stáhl, druhé vyjádření je mnohem víc vstřícnější, ale zároveň vcelku mlhavé. Pan rektor stále říká, že s panem Elfmarkem udělal chybu, že se za to omluvil a že už mu mají dát všichni pokoj. Ale pokud mám být konkrétní, stále je tu manželka pana Elfmarka, která v jistý okamžik, a ten dokument existuje, nabyla příkazem rektora pravomoc řídit kohokoliv, cokoliv a dozvědět se všechny informace. Což je mimochodem pravomoc, kterou ze zákona má pouze rektor a nikdo jiný.
Když je pravomoc převedena na osobu, která je sama sice zcela čistá, ale konec konců s panem Elfmarkem bydlí, není to úplně nejšťastnější krok. Ten příkaz potom pan rektor zrušil, zajímavé je, že ho nenajdete v archivu. Ale stihl jej rozeslat, takže je v archivech jiných.
Co se podle vás nyní bude dít? A co se vlastně dít může?
Situace je taková - buď pan rektor tlak neustojí a vzdá to, nebo Akademický senát navrhne jeho odvolání. To první by podle mého bylo správné, ale nemyslím si, že by to chtěl udělat. To druhé se podle mého nestane.
V Akademickém senátu se minulý týden dělalo hlasování, ze kterého vyplynulo, že tam má čtyřiadvacet poměrně razantních odpůrců. Senátorů je nyní třicet tři bez studenta, který v mezičase obhájil doktorát a odešel. Dvacet čtyři studentů v tuto chvíli netvoří třípětinovou většinu, která je k návrhu na odvolání rektora potřeba. Potom tam má jakési své zastánce a jistou mlčící část. A já nejsem ten, kdo by šel obcházet mlčící část a přemlouval ji, ať hlasuje proti rektorovi. Pak rektor ji sice obchází, ale já bych nic podobného neudělal. Tedy si myslím, že varianta, že by ho senát odvolal, se nestane. Kdyby se to stalo, stejně tak kdyby abdikoval, je čistě na panu prezidentovi, co se bude dít dál.
Rektora jmenuje prezident republiky a ten za něj musí někoho pověřit. Koho by pověřil nemám nejmenší tušení, nepřemýšlel jsem nad tím a asi bych to ani nevymyslel. Pan rektor má do konce svého funkčního období něco přes rok. Jsou tady někteří, kteří hlasují proti jeho odvolání a říkají, že to nestojí za to. Já si myslím, že to za to stojí, ale to je můj osobní názor.
Stanislav Jeřábek, tvůrce petice a iniciátor studentského odporu, říká, že podle něj představuje problém především to, že kauza okolo Miroslava Elfmarka, v níž pan rektor figuruje, poškozuje jméno ČVUT. Proto jej opakovaně vyzval k rezignaci. Jste stejného názoru?
Myslím si to taky. Je to jeden z důvodů, proč jsem se pod tu petici podepsal, třebaže si myslím, že je určena především studentům a nemíří na pedagogy. Obvykle petice nepodepisuji, ale už jsem dlouho nepotkal žádnou podobnou, v které by mi nic výrazně nevadilo. Občas si říkám, že petice je pro dobrou věc, ale nelíbí se mi její vyznění. Myslím si, že apel na rektora je napsaný dobře, že Stanislav Jeřábek vystihl, oč tu hlavně jde. Navíc na stránkách informuje o tom, jak se kauza vyvíjí a dává prostor vyjádřením pana rektora, čímž tomu dává docela dobrý signál.
Vyjádřil se pan rektor k dnešnímu zasedání? Muselo se k němu dostat, že hodláte jednat mimo jiné právě o něm.
My jsme ho sem pozvali. Je to jedna z dalších věcí, která se pan rektorovi často vytýká a v kauze se projevuje. Jeho reakční doba je zvláštní. Když pošlete panu rektorovi dopis, tváří se, že ho dostal po strašně dlouhé době a potom dostanete odpověď, ze které vyplývá, že dopis těch sto metrů, co jsme od sebe vzdáleni, překonával týden. Už na demonstraci řekl, že nepřijde, ke mně se informace oficiálně dostala včera. Na dopisu je datum pondělní nebo úterní, to je celkem jedno, ale razítka z podatelny jsou obě včerejší. Po minulém zasedání našeho senátu mi napsal poměrně rozezlenou odpověď, že se k němu usnesení dostalo jen náhodou.
Tady bych chtěl říct dvě věci, naše usnesení jsou na webu vždy chvíli po skončení senátu. Navíc, protože se tam jednalo o osobě pana rektora, osobně jsem mu usnesení poslal. On tvrdí, že mu v té době nechodila pošta, což není pravda, pošta se zhroutila o tři dny později. Jeho jednání celou kauzu zdržuje. A upřímně řečeno, pro pana rektora čas trochu hraje. Lidé se unaví. Mě samotného už ta kauza velmi nebaví, byl bych rád, kdyby veškeré to dění už pominulo.
