Chlapi jak hory i křehké dívky, všichni se spojili, aby pomáhali lidem
Lenka Otrubová, 45 let, Strážnice, učitelka
"Přečetla jsem si na Facebooku, že z Hodonína denně odjíždí autobusy, které rozváží dobrovolníky do postižených oblastí, a tak jsem v pondělí vyrazila. Po cestě jsem se spřátelila s paní Pavlou. Poté, co nás autobus zavezl do Moravské Nové Vsi, jsme společně vyrazily do terénu. Pomohly jsme pánovi, který sám odklízel věci u domu. Žil s rodinou, měli dvě dcery, na domku měli strženou střechu a rozbitá skoro všechna okna. Jeho sousedé přes zahradu nás později pozvali na guláš. Pan domácí si sedl k jídlu a uvědomil si, že je to jeho první jídlo od čtvrteční tragédie a jeho první oficiální návštěva u souseda. Oba měli úsměv na tváři, ale v očích obrovský smutek a vyčerpání.
Na další den jsem zajistila buchty a koláčky, které jsem rozdávala po obci. Na chodníku nás oslovila stará babička a zeptala se, co to neseme. Nabídly jsme jí a byla šťastná, protože ještě nic nesnídala. Pak jsme pokračovaly k "naší rodině". Tentokrát jsme čistily podkroví, aby se na strop položila plachta, která bude chránit spodní prostory před deštěm. Když jsme pak opět šly na zpáteční autobus, potkaly jsme dědečka, který tam seděl na židli a pozoroval okolí. Rozpovídal se o své rodině, hádkách a usmíření, o tom, že je dobře, že si teď lidé pomáhají.
Jsem vděčná, že jsem mohla zažít ty davy pomocníků. Všechny oblasti, které postihlo neštěstí, jsou teď zaplaveny lidmi s obrovským srdcem. Chlapi jak hory i křehké dívky, všichni se spojili, aby pomáhali lidem."