Praha - Přehnaná propagace zdravé výživy může u některých lidí vést až k fobii z obezity i jídla samotného. Varuje před tím vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Hana Papežová, která si nemyslí, že by podrobné diskuse o tomto tématu situaci zlepšovaly. Nepřiměřený důraz na zdravou výživu může přinášet problémy i rodičům malých dětí, kteří nejsou spokojeni se způsobem, jakým se jejich potomek stravuje.
V praxi se s tím setkává Petra Uhlíková, vedoucí lékařka Denního stacionáře pro adolescenty, který stejně jako výše zmíněné centrum spadá pod Psychiatrickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK v Praze. Z pohledu rodičů podle ní má problémy s jídlem zhruba čtvrtina dětí do šesti měsíců a až 18 procent čtyřletých. "Řada těch dětí jí přitom normálně. Jen jsou rodiče úzkostní a sami nevědí, jak má stravování správně vypadat," poznamenala.
Vyšší nebezpečí skutečných poruch příjmů potravy v útlém věku hrozí zejména u chronicky nemocných a nedonošených dětí. Základní postoje se přitom utvářejí do pěti let věku, upozornila Uhlíková. Matky by tak neměly krmit kojence pokaždé, když zapláče, protože pak si dítě spojuje jídlo s řešením nepříjemných situací. Rodiče by se také měli připravit na negativismus od 18. měsíce až do předškolního věku, kdy dítě odmítá i věci, které má rádo, včetně jídla. Vybíravost a nejedení může být prostředkem jeho manipulace s rodiči.
Při odhalování poruch příjmu potravy u dětí hrají podle lékařky zásadní roli pediatři. Ti znají vývoj dítěte a sledují, zda se v růstových grafech neodchyluje od své křivky. Diagnostika těchto onemocnění u dětí a dospívajících je však obtížnější než u dospělých pacientů. Děti obtížně formulují své emoce včetně nespokojenosti s vlastním tělem a mnohem častěji se jejich problémy promítají do fyzických problémů. Navíc u nich nemusí váha klesat, ale jen stagnovat.
Poruchy příjmu potravy v době dospívání mohou mít celoživotní následky. "Pokud jsou v době, kdy je geneticky naprogramován rychlý růst, tak se může růst dočasně zastavit a pak mají pacienti v dospělosti menší výšku. Častou komplikací je také neplodnost," uvedla Uhlíková.
Určitá specifika má léčba pacientů mladších osmnácti let. Vzhledem k tomu, že bývají méně ochotní ke spolupráci, bývají častěji hospitalizováni. Vedle individuální psychoterapie a nutričního poradenství je důležitá také rodinná terapie.
U mladších pacientů bývá z poruch příjmu potravy častější mentální anorexie, tedy odmítání jídla. Papežová upozornila, že není výjimkou, když se tyto poruchy v různých podobách vracejí. "Může to přecházet z anorexie do bulimie a pak k záchvatovitému přejídání bez zvracení. Může to být celoživotní pouť a naším cílem je to zastavit," řekla.
Mentální anorexie a bulimie postihují především dívky. Záchvatovité přejídání bez zvracení bývá problémem u obou pohlaví. V roce 2013 bylo v ČR diagnostikováno 13 nových případů mentální anorexie na 100 000 obyvatel, ale skutečný výskyt se předpokládá daleko vyšší.
