reklama
 
 

Proč jsou Češi obézní? Mají toxické stravovací návyky

28. 1. 2015 17:35
Podle Margity Slimákové, specialistky na výživu, boj s obezitou začíná u pěstování kvalitních lokálních potravin a výchovy v dětství.

Praha – Češi jsou nejobéznější národ v Evropě. Stát přitom vydá každý rok na léčbu následků obezity a nezřízeného životního stylu půl bilionu korun. Zhruba polovinu této částky podle lékařky a vedoucí Centra podpory veřejného zdraví Státního zdravotního ústavu Marie Nejedlé spolyká léčení civilizačních chorob (infarktu, rakoviny, diabetu atd.).

"Nejdůležitější je, aby si lidé uvědomili, že své zdraví nejvíce ovlivní lepší životosprávou a zdravým životním stylem. Pokud by se díky tomu podařilo snížit výskyt civilizačních chorob o 5 %, zdravotnictví by to uspořilo na 10 miliard korun ročně a přínos pro HDP by byl dalších 10 miliard,“ uvedl ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Ministerstvo zdravotnictví v loňském roce představilo Národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevence nemoci Zdraví 2020. Mezi jedenácti prioritními tématy je také například Správná výživa a stravovací návyky populace.

Specialistka na zdravotní prevenci a výživu Margita Slimáková tvrdí, že obezita je formována především prostředím, ve kterém žijeme. "Tělo člověka, který jí kvalitně a dobře, se postupně ustálí na správné hmotnosti. Ale jde o to, naučit lidi se nadchnout pro kvalitní a zdravou stravu,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Jak by stát mohl bojovat s obezitou lidí?
Margita Slimáková: Stát se potřebuje zapojit vytvářením podmínek pro kvalitní, zdravé stravování a naopak omezováním podmínek pro nezdravé. Čím dál více se ukazuje, že obezita není dána slabostí nebo neschopností jedince, ale je formována prostředím, ve kterém žijeme. Odborně se tomu říká toxické stravovací prostředí.

A.cz: Co to znamená?
M. S.: Snadno vysvětlitelné je to na dětech. Můžeme dítěti neustále dokola vysvětlovat, co je zdravé, a předkládat mu zdravou stravu. Ale v momentě, kdy ho dáte do prostředí, obklopeném především nezdravou stravou, kdy jeho spolužáci si nosí peníze do školy a nakupují si ve škole nezdravé potraviny v bufetech a automatech, tak by dítě muselo být naprostý anděl, aby dokázalo odolat. Navíc v jídelnách dostanou mléčný pudink nebo ochucený mléčný dezert a slazený čaj. V okamžiku, kdy začnou dospívat, přejdou, úplně logicky, od slazeného čaje k soft drinks. A ve formování tohohle prostředí má stát obrovskou roli.

A.cz: A jak zabránit rostoucímu počtu obézních dospělých?
M. S.: Mně osobně se nejvíc líbí podpora zdravých možností. To znamená třeba podpora místního, lokálního zemědělství. Daleko víc by se mi líbilo, kdyby se pole v České republice nepřeměňovaly na betony, na kterých rostou velká distribuční a skladová centra, ale kdybychom začali půdu zase využívat k pěstování jiných plodin než jen řepky olejné, ze které se nedá nic uvařit. Musíme začít už od zemědělství, od lokalizace, podpory pestrosti a biodiverzity. Jestliže budeme pěstovat jenom řepku a brambory, tak se z toho moc nenajíme. Když se vrátíme k pěstování většího sortimentu potravin, nebudou v této republice prodávat potraviny, co se vypěstují někde ve sklenících tisíce kilometrů odtud a převáží se přes celou Evropu. Lokální produkce je nejčerstvější, nejzdravější, nejchutnější a podporuje Česko i ekonomicky. Je to obrovský kolotoč, dlouhodobý problém, ale právě proto by se na něm mělo začít komplexně pracovat.

A.cz: Takže podle vás cestou k omezení obezity lidí je pěstování lokálních potravin samotnými lidmi?
M. S.: Obezita s tím samozřejmě souvisí. Tělo člověka, který jí kvalitně a dobře, se postupně ustálí na správné hmotnosti. Ale jde o to, naučit lidi se nadchnout pro kvalitní a zdravou stravu. A ta začíná u pěstování.

Muži zleniví, ženy ovlivňují hormonální změny

A.cz: Ministr zdravotnictví tvrdí, že snížením civilizačních chorob o 5 %, a tedy snížením počtu obézních lidí, by zdravotnictví uspořilo na 10 miliard korun ročně. Za jak dlouho myslíte, že by bylo možno dosáhnout pěti procentního snížení počtu obézních v Česku?
M. S.: Ano, tohle číslo z programu Zdraví 2020 znám. Podívejte se, kdybychom se do toho dali, kdybychom chtěli a byla by tady podpora, myslím si, že to může být otázka roku. Zhubnout nestojí skoro nic. Není dobré, aby to bylo nárazově nějakou šílenou dietou, ale aby to bylo kvalitnějším jídlem.

A.cz: Nejvyšší nárůst výskytu obezity je u mužů ve věkové kategorii 35-44 let a u žen v kategorii 65-74 let. Máte pro to nějaké vysvětlení?
M. S.: U mužů se říká, že jakmile se jednou usadí v manželství s dětmi, tak trošku zleniví. Spousta mužů přirozeně, relativně intenzivně, sportuje, ale převálcují je zřejmě pracovní povinnosti – budují kariéru a rodinu současně a často se přestanou věnovat koníčkům, které dělali předtím. Ženy se snaží daleko víc. Možná nesportují tak intenzivně, ale přece jenom se hlídají skoro celý život. Často drží i nepřirozené diety. Jenže v okamžiku, kdy k nepřirozenému dietování naběhnou hormonální změny dané přechodem, tělo to nezvládne a diety už nefungují. A proto nejsem zastáncem diet, ale naopak kvalitního jídla po celý život.

A.cz: Čím to, že Češi jsou obéznější více než dříve? Souvisí to se změnami po roce 1989?
M. S.: Je to směs věcí dohromady. Máme sedavá zaměstnání, méně se pohybujeme, více jezdíme autem. Je to i neustále se zmenšujícím prostorem, ve kterém se pohybujeme. Dneska už je skoro neobvyklé, aby děti mohly chodit do školy pěšky. Chybí nám stezky vybudované pro kola atd. Podívejte se, kolik je satelitů kolem Prahy, minimum z nich má u sebe nějaké hřiště nebo je propojeno stezkami pro pěší. Snižuje se nám možnost přirozeného pohybu. Máme sice nová fitness centra a všechno možné, ale potřebujeme hlavně přirozený pohyb, že dojdeme domů a můžeme se jít někam projít.

Další věcí je zátěž, která přišla po revoluci se všemi změnami. U mnohých lidí to byly i pracovní změny. Dochází ke vzrůstu konkurence na trhu práce. Už není automatické, že každý má práci. A se vzrůstajícím stresem také vzrůstají potíže s nadváhou. A je to také výživou. Nevím, čím to je, ale v Česku se jídlo vybírá podle ceny. Tohle nechápu. Nízká cena navíc často nejde dohromady s kvalitou. Takže jsme se stali místem, kde se hromadí a nakupují potraviny nevalné kvality.

A.cz: Změnily se nějak stravovací návyky Čechů po revoluci?
M. S.: Přestáváme vařit a jíme víc polotovarů. Chceme, ať je to rychlejší, jednodušší a máme s tím méně práce. Ale je pravda, že se trend vaření zase vrací. Jsou skupiny lidí, a to nejsou ti obézní, kteří se vrací do kuchyně a začínají si pěstovat vlastní plodiny. Stává se z toho módní hit. Když se podíváme zpětně, tak kdysi u nás fungovaly zahrádkářské kolonie. Lidi si něco pěstovali, chovali, ale pominulo to. Všichni jsme se vrhli na práci, až se nakonec přestalo vařit. A to je velký problém.

A.cz: Myslíte si, že nám hrozí jakási amerikanizace životního stylu, nebo jste naopak optimistka?
M. S.: Já jsem optimistka. Tři roky jsem nazpět ze zahraničí a obrací se na mě čím dál více lidí, skupin i organizací, kteří se snaží a dělají úplně úžasné věci. Mám pocit, že se péče o vlastní tělo, pěstování a vaření stává trendem. Chlubíme se kvalitními restauracemi a v obchodech už se začínají objevovat „české potraviny“. Takže jsem optimistka.

autor: Magdaléna Daňková | 28. 1. 2015 17:35

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama