Na sociálních sítích se objevila věta: "Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí." Naznačuje střet mezi městy a venkovem. Má reálný základ?
Je to hloupý slogan, který nemá žádný reálný podklad. Jeho smyslem je rozdělit společnost. Tvrdě jsem ho odsoudil, protože je to nesmysl a je špatně, když ho někdo používá. Co se týče výsledků v prvním kole, je velmi patrné rozdělení hlasů pro jednotlivé kandidáty podle dvou kritérií. A určitě tím není venkov a město.
A co tedy?
Míra bohatství společnosti nebo dané komunity. Tak to bývá i v parlamentních nebo jiných celostátních volbách. V bohatších regionech, kde je vyšší kvalita života a kde žijí vzdělanější lidé, se volí kandidáti typu Danuše Nerudová, Petr Pavel, Pavel Fischer.
Naopak ve strukturálně postižených regionech, kde je vyšší míra nezaměstnanosti, kde převažují dělnické profese a jsou tam nižší příjmy, převažují voliči radikálních stran a levicoví voliči. To je typicky Moravskoslezský kraj, především Ostravsko a Jesenicko, a část Ústeckého kraje - Ústí nad Labem, Teplice, Most, Chomutov. Částečně také Karlovarsko.
Druhým typem regionů, kde jsou levicoví voliči a voliči radikálních stran, jsou venkovské periferní regiony. Z těch se stěhují pryč aktivní obyvatelé a zůstávají tam starší a často i méně vzdělaní lidé, kteří mají nějaké sociální problémy, jsou frustrovaní.
Tam se také volí kandidáti typu Andrej Babiš a Jaroslav Bašta. Tyto regiony jsou na pomezí Středočeského, Plzeňského a Ústeckého kraje. Jsou to oblasti, které jsou podél hranic krajů, například podél hranic Kraje Vysočina. Jsou to regiony vzdálené od velkých měst.
Nedá se to ale tedy zjednodušit na konstatování, že jinak se volí ve velkých městech a jinak na vesnicích?
To se rozhodně nedá. Je prokázáno, že v Česku není jeden venkov, ale mnoho různých venkovů. Ano, jsou typy venkova, které mají zmíněné sociální problémy, tam pak dochází k příklonu vůči populistickým nebo radikálním politickým směrům. Ale zkuste na Kyjovsku říct lidem, že to je stejný venkov jako v severních Čechách nebo na Tachovsku, Jesenicku. Třeba Haná se zase zcela výrazně odlišuje od regionů, které jsou na Českomoravské vysočině. A to jak velikostí sídel, tak strukturou obyvatelstva, společenskou angažovaností a podobně.
Radim Perlín
- Radim Perlín je vysokoškolský pedagog, vedoucí Výzkumného centra rurální geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
- Je členem ODS, dříve působil jako zastupitel v Praze 2. V roce 2021 kandidoval do Poslanecké sněmovny, byl na 32. místě kandidátky koalice Spolu.
- Je členem České komory architektů, spoluzaložil Spolek pro obnovu venkova, je členem Asociace pro urbanismus a územní plánování a České geografické společnosti.
V některých regionech se v těsné blízkosti vedle sebe nachází obce, kde v jedné výrazně zvítězil Andrej Babiš a ve druhé zase Petr Pavel. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Buď je to díky někomu, kdo v dané obci žije a dokáže dát svým sousedům pozitivní příklad, nebo tím, že se do obce přistěhovali noví obyvatelé, kteří s sebou přinesli nějaké nové myšlenky. Například na Rakovnicku existuje obec, ve které takové rozdíly najdeme. V obci Slabce je pět volebních okrsků. V jednom z nich získal Babiš 18 hlasů a Pavel jen dva, ve druhém, byť o jeden hlas, vyhrál Pavel. Mezi těmi okrsky je přitom jen pár kilometrů. Přesto tam jsou takové rozdíly.
Říkáte, že to může být tím, že jde někdo příkladem svým sousedům. Jak velký vliv má tedy na rozhodování voličů místní komunita nebo lídr dané obce?
Nehovořil bych o formálních lídrech, jako jsou starostové obcí. Starosta není tím, kdo jako jediný určuje volební náladu v dané obci. Neformální lídr může být někdo jiný, kdo má v obci silné slovo, někdo, kdo přijde do hospody, bouchne pěstí do stolu a ostatní poslouchají, co řekne. Může to být třeba šéf hasičů.
Takoví lidé mohou mít význam, jsou schopni ovlivňovat dění. Jsou to lidé, kteří mají nějakou životní zkušenost, znalost a ostatní je za to cení. Říká se tomu, že mají velký lidský a sociální kapitál. Takový člověk může komunitu ovlivňovat pozitivně, ale také negativně. Může vyvolávat nenávist, odmítat určitou skupinu obyvatel, vyvolávat strach. Ve zcela jiné společnosti platí, že nejsilnější lidský a sociální kapitál mají bossové mafií.
Takže takový neformální lídr, kterého popisujete, určuje náladu v obci a místní se pak i na základě toho rozhodují, koho budou volit?
Není to tak, že by neformální lídr určoval náladu, spíš ji spoluovlivňuje. Přece jenom vliv vnějšího prostředí je pořád velmi silný - sociální média mají stále silnější vliv a je otázka, zda jsou ti lidé více ukotveni v živé, nebo ve virtuální komunitě. Tam je pak lídrem ten, kdo ovlivňuje diskusi na sociálních sítích, a ten může být stejný pro lidi na venkově i pro obyvatele pražského Karlína.
Petr Pavel v tomto týdnu vyráží do regionů, ve kterých vítězil Babiš, jako je Ústí nad Labem nebo Ostrava. Čím by tam podle vás mohl zaujmout, když říkáte, že typicky tam jsou voliči jiných politických směrů?
Kdybych byl v jeho pozici, jel bych do těchto regionů upozornit na to, že si uvědomuji jejich zhoršenou sociální i ekonomickou situaci. A že cestou není protest proti vládě, ale hledání společné cesty, jak regionu pomoct. A to nikoliv tím, že tam budeme jen nalívat dotace, což se děje, a přesto se změna neprojevuje. Ale tím, že budeme hledat nové inovace, možnosti práce i aktivního života, aby se život těch lidí zlepšil.
Tím může Pavel oslovit lidi, kteří jsou vůči tomuto vnímaví. Je tam celá škála nerozhodnutých lidí. A ten souboj se povede právě o tyto voliče. Ti se rozhodnou podle toho, kdo jim nabídne pro ně zajímavou pozitivní cestu.
Mohou tyto volby přispět k tomu, že se ještě víc rozevřou nůžky mezi lidmi z měst a venkova?
Já doufám, že všichni chápou, že ten slogan byl jen hloupý pokus o vtip a nadsázku, která nebude mít dlouhého trvání. To rozdělování je zcela umělé a vyvolané z obou stran změnou struktury osídlení. Je snadné dát nějakou skupinu obcí do kontrastu s městem v daném regionu. Je ale potřeba takové dělení zcela odmítat.
Pořád je ale patrná nevraživost lidí z měst vůči venkovanům a naopak. Daří se tyto příkopy zakopávat?
Nedaří, protože společnost ty příkopy neustále buduje a oživuje. Pořád tu máme pojmy jako "místňáci, náplava, rodáci". Jsou to sociální stereotypy, které každý podobný příklad akorát dále recykluje. Je snadné těmto stereotypům uvěřit a není jednoduché identifikovat, jaký blud to celé je. Stačí se přitom podívat na výsledky v jednotlivých okrscích. Lidé na Mělnicku volí jako Pražané a také jsou to přitom venkované. Jenže tu pořád máme ten hloupý pohled na "Pražáky versus vidláky", což je zcela chybný sociální konstrukt.
Čím ty příkopy tedy můžeme zakopat?
Vzájemným pochopením, vstřícností, ochotou spolu mluvit. Místo toho se ale děje přesný opak - sarkasmus, ironie, vtip, a to z obou stran. Vtipů na Pražáky a "vidláky" bychom asi všichni uměli vyjmenovat mnoho. A přesně to pomáhá budovat stereotypy. "Místňáci" a "lufťáci" se spolu musí scházet, mluvit spolu a hledat společně cesty.
Je směšné, když "lufťáci" okázale pohrdají "místňáky", dělají si svoje vlastní akce, a naopak když místní nepřipustí, aby se "lufťáci" zapojili do místního života. Postupně se ale dají olamovat hroty, a snad se to i daří. Je to ale něco, s čím se nepotýkáme jen v Česku, jedná se o celosvětový fenomén. V zahraniční odborné literatuře je popsán jako odplata míst, na kterých nezáleží.
Co to znamená?
To znamená, že se tyto stereotypy nemusí vyskytovat jen ve strukturálně postižených regionech, ale třeba v těch, které dlouhodobě stagnují. A ti lidé v nich vidí, že se lidem ve městech daří. Nebo si to jen myslí, že se jim daří, a chtějí odplatu za to, že jim se podle jejich názoru tolik nedaří. Lidé jsou dnes velmi snadno ovlivnitelní díky novým médiím. Dva tři statusy nějaké autority dokážou změnit veřejné mínění a atmosféru ve společnosti.
To je třeba příklad bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa a dalších populistických lídrů, kteří se snaží jednoduše ovlivnit veřejné mínění. Lidé pak cítí křivdu za domnělé hříchy a chtějí odplatu. Proto třeba chtěli brexit. Lidé zkrátka rádi věří jednoduchým mylným informacím. Jsou ochotni uvěřit protiestablishmentovým tvrzením, že jim všichni lžou.
A nyní na tyto pojmy naskakuje i Andrej Babiš. A to považuji za velmi velkou chybu. Jedině společnou diskusí a současně hledáním pozitivního rozvojového programu můžeme ulamovat hroty uměle vyvolaného sporu a hledat cesty, jak přispívat k rozvoji jak měst, tak i venkova.
