Kytlice - Každý člověk je šťastný, když může rozvíjet to, co umí, říká Táňa Fischerová, která kývla různým občanským aktivitám a přijala by nominaci do prezidentských voleb, pokud se nasbírá dost podpisů.
Protože reformy Nečasovy vlády označuje za děsivé a destrukční a současný politický a ekonomický systém za zrůdný, zkoušeli jsme zjistit, jak si ona sama představuje fungování společnosti.
Oživení místní ekonomiky, výroba potravin přímo na místě spotřeby, družstevní hnutí, kdy si lidé navzájem pomáhají. To jsou hlavní body, které vypíchla. Námitku, že globalizaci ekonomiky to těžko zastaví, odrazila slovy: "Musíme to udělat, jinak nás semele."
"Už mě také napadli, že jsem blázen. Ale to musíte vydržet," přiznává se smíchem.
Prostředí na zahradě její chalupy v Kytlici se zrovna k tomuto tématu navozujícímu venkovskou idylu docela hodilo.
A.cz: O reformách Nečasovy vlády jste řekla, že jsou děsivé a destrukční pro společnost. Jak byste spolupracovala s touto vládou jako prezidentka?
To je ten problém. Uvědomuji si, že odpovědná je vláda a prezident nemá žádnou praktickou moc věci měnit. Ale může působit svým vlivem, svými názory.
A.cz: Pokud jsme u reforem, stát je zadlužen, to je fakt. Říkáte, že hledáte alternativy. Jak byste si představovala snižování dluhů jinak než současná vláda?
Myslím, že ty dluhy jsou nesplatitelné. Myslím, že v celém světě nazrává otázka, zda je tento systém udržitelný. Ty dluhy nezaplatí žádná země. A jednou nastane doba, kdy se udělá čára a ty dluhy se odpustí. To, co dělá tato vláda, ekonomiku jen podtrhne. Je třeba přemýšlet jinak.
Místní ekonomika... a družstva!
A.cz: Jak byste to ale prosazovala prakticky v politice?
Záměrně jsme stvořili program našeho Klíčového hnutí. Staví zejména na oživení místní ekonomiky. Třeba základní potraviny se musí vyrobit v místě, odpadnou nekonečné transporty. Proč se má k nám dovážet česnek z Číny? Nejen řečmi se musí podporovat malé a střední podnikání, ono to vlastně není. Většina podniků je nadnárodních.
A.cz: Nehrozila by ale direktivní ekonomika?
Právě že ne, šlo by to zespoda.
A.cz: Těžko ale asi zastavíte globalizaci ekonomiky...
Ale my to musíme udělat. Jinak nás semele.
A.cz: Ptám se ale na praktické nástroje: myslíte, že toho lze dosáhnout hnutím v místě a zespoda?
Musí se to podpořit legislativně. Maximalizace zisku nemůže dál platit. Zisk je to, co je dobré pro to, aby prosperovala společnost. Neznamená to samozřejmě rovnost. Ale do toho, co si lidé udělají dole, jim nebude shora nikdo mluvit. Nejde o to to nařídit, ale legislativně podpořit.
Bída nás donutí ke spolupráci
A.cz: Chytnu vás za slovo: jak byste si představovala ony legislativní úpravy?
Třeba podporou družstevnictví, které nebude založené primárně na zisku.
A.cz: Třeba daňovými úlevami, nebo jak?
Třeba. Ale já jsem byla třeba okouzlena knihou Ladislava Feirabenda o prvorepublikovém družstevnictví – u nás bylo skoro 4 až 5 milionů lidí v různých družstvech, založených na rovnosti hlasů a podílů. Kampeličky k tomu vydatně pomáhaly, peníze zůstávaly v místě. Ze zisku pak vysázeli topoly, postavili divadlo nebo kulturní dům.
A.cz: Vy vidíte v české společnosti potenciál k tomuto způsobu života?
U některých už ano. Všimněte si, že třeba v Řecku, v té bídě, i v jiných zemích družstevní hnutí prosperuje. Přicházejí na to, že v tomto spojení můžou přežít a že je to budoucnost. Tak si myslím, že to třeba přijde, i když to nenaplánujeme, že lidé budou hledat, jak spolu kooperovat a vzájemně si pomáhat.
A druhým bodem našeho programu je oddělení politiky, ekonomiky a duchovního života.
A.cz: Nevidíte i v té občanské společnosti lidi, kteří touží se zviditelnit, touží po moci a ovládat ostatní?
Právě že ne. Vidím tam lidi, kteří jsou dobří ve své profesi a kteří ji rozvíjejí. A jsem ráda, kolik takových lidí teď kandiduje do Senátu – Eliška Wagnerová, sociolog Martin Potůček, myslím, že Ivan Gabal. To je přesně to, co se má dít.
Nemáme demokracii, jen fasádu
A.cz: Když vás tak poslouchám: co podle vás v lidech převažuje – egoismus, nebo altruismus?
Myslím, že je to v nás namíchané jako krásný koktejl. Teď se říká, že se k sobě chováme velmi egoisticky, že tu vládne zákon džungle a že to vlastně patří k člověku. Když jeden jde přes druhého, protože jinak nepřežije, tak to je přece úplně zrůdný systém.
A.cz: Když říkáte zrůdný systém: máme podle vás demokracii?
Ne, máme jenom fasádu. O ničem důležitém nerozhodujeme. Demokracie znamená diskusi opravdu všech složek společnosti o tom, jak má fungovat. Václav Klaus přece vždy říkal: zvolte nás jednou za čtyři roky a pak nám už jen věřte.
A.cz: Jaké si vy sama dáváte v prezidentské volbě šance?
Tuhle otázku si vůbec nekladu. Beru to tak, že když pořád zápasím, tak to nemůžu odmítnout.
A.cz: Tak se zeptám jinak: chcete vůbec být prezidentkou?
No... Z osobních důvodů ne. Ale život jsem vždycky brala jako úkol, takže kdyby mě tam lidi poslali, šla bych to dělat. Ale že bych po tom toužila nebo si myslela, že jsem se pro ten úřad narodila, tak to ne.
