Praha - Jiří Drahoš vyšel ve čtvrtek večer z Rudolfina a před sebou viděl osvětlený Pražský hrad. Poslední televizní debatou skončila i jeho kampaň. "Ten pohled na Hrad je zajímavý, doufám, že ho budete moci navštívit," volal na své fanoušky, kteří skandovali "Drahoš na Hrad!". Na levý břeh Vltavy se ale nakonec nedostal.
Drahoš měl za sebou vystoupením v České televizi snad svůj největší životní výkon v roli politika. Mířil k němu však složitě - občas to vypadalo, jakoby přišel z jiného světa. Toho akademického, kde platí jiná pravidla, diskutující si neskáčou do řeči a neurážejí se v přímém přenosu. Učit se ale musel i samotnou "prezidentskou úlohu". Ne nadarmo se říká, že politika je řemeslo.
To vše bylo pro osmašedesátiletého profesora a rodáka ze slezského Jablunkova nové. A voliči to moc dobře viděli. I z řad nerozhodnutých do poslední chvíle zaznívalo, že není tak zkušeným politikem jako Miloš Zeman, někteří jej naopak odmítali kvůli nedostatku srdečnosti, nepřirozeným gestům a mimice. Drahoš přesto získal hlasy od voličů, kteří chtěli změnu na Pražském hradě, zklidnění politické scény a slušnost, kterou pro ně Drahoš ztělesňoval.
Až na samém konci kampaně v debatě veřejnoprávní televize snad i díky jejímu serióznímu formátu našel bývalý šéf Akademie věd ztracenou formu výrazného rétora. Tím, jakým býval osm let, kdy vedl největší výzkumnou instituci v zemi a svými projevy pravidelně atakoval politickou reprezentaci, když chtěla vědcům "sáhnout na peníze".
Možná až zbytečně se několikrát vymezil vůči Zemanovým nejbližším spolupracovníkům, jako třeba v posledním slově pro voliče: "Miloš Zeman už nemá téhle zemi co nabídnout, ale jeho poradci si mohou od této země ještě ledacos vzít. Je třeba tomu zabránit."
Přitom sám musel v debatě i během kampaně vysvětlovat, proč má i on v nejužším týmu spolupracovníka s problematickou minulostí - volebního manažera Jakuba Kleindiensta.
Jiří Drahoš
Jiří Drahoš se narodil 20. února 1949 v Českém Těšíně, vyrůstal ale v Jablunkově, nejvýchodnějším městě České republiky. vystudoval fyzikální chemii na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze (1972). Se svou manželkou Evou se seznámil na plese Střední knihovnické školy, kterou dva roky předtím absolvovala. Sháněl tehdy někoho na sepsání diplomky. Vzali se v červnu 1974, kdy už rok pracoval v Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR, narodily se jim dvě dcery a manželé Drahošovi jsou spolu doposud. V čele Akademie věd ČR stanul Drahoš v roce 2009. Poté, co v pátek hodil lístek do volební urny, řekl, že kampaň se byla podobně náročné období právě jako rok 2009, kdy musel bránit Akademii věd proti její likvidaci.
Drahošova žena Eva se těsně před volbou otevřeně přihlásila k odkazu prvního českého prezidenta Václava Havla. "Jsme havloidi, sluníčkáři a pravdoláskaři," řekla o sobě a svém manželovi, když si stěžovala na vlnu nenávisti, které museli oba v posledních dnech čelit na sociálních sítích a v debatě na Primě.
Na výsledku voleb se podle odborníků také podepsala Drahošova plachost a nezkušenost právě s takovým typem pořadu, jakým byla debata na Primě. Zemanovi se tak na poslední chvíli podle průzkumů podařilo zmobilizovat více voličů, jejichž rozhodování ovlivnila zřejmě i podpora hnutí ANO a protimigrační téma.
Nestranický kandidát
Když Jiří Drahoš loni v březnu oznámil kandidaturu, nebylo to pro jeho nejbližší okolí ani média žádné velké překvapení. Už ke konci osmiletého předsednického mandátu v Akademii věd se v kuloárech debatovalo o tom, že by to měl zkusit. Kandidaturu potvrdil krátce poté, co z akademie odešel.
Na svou podporu nashromáždil nejvíce občanských podpisů ze všech kandidátů - 155 tisíc, zhruba o 30 tisíc více než Zeman. Otevřeně jej podpořily i některé politické strany, například hnutí Starostové a nezávislí (STAN) nebo lidovci, přestože to od nich nežádal.
Lidovci dokonce v závěru kampaně aktivně pomáhali Drahošovi, například ve Zlíně rozdávali letáky a platili také inzerci v místních médiích. A to i přesto, že se profesor ani jeho manželka k víře nehlásí. "Jsem křtěný, ale nepraktikující katolík. Nemám potřebu chodit do kostela, nikdy jsem nebyl u zpovědi, nebyl jsem ani biřmován a svůj vztah k víře beru jako něco osobního," říká v knize rozhovorů Věda života, kterou s ním sepsal nakladatel a spisovatel Jiří Padevět.
Podpory se Drahošovi dostalo ale i od vlivných podnikatelů. Na darech finanční a nefinanční povahy získal téměř 50 milionů korun, čímž dosáhl limitu, který stanovuje zákon. Už před prvním kolem přitom obdržel dary za téměř 34 milionů a nepeněžité plnění 1,9 milionu. Nejštědřejšími sponzory byli majitel Jablotronu Dalibor Dědek, který mu přispěl dvěma miliony, nebo spolumajitel firmy RSJ a modelingové agentury CzechoslovakModels Václav Dejčmar.
V prvním kole prezidentské volby nakonec skončil Drahoš druhý se ziskem 26,60 procenta, Miloš Zeman dosáhl 38,56 procenta hlasů. Hned v den jeho vyhlášení Drahoše podpořila i většina protikandidátů, kteří nepodstoupili. Jako první oznámil podporu textař a podnikatel Michal Horáček.
Profesorovi nabídl dvanáct obřích světelných bigboardů, přelepení svých billboardů vzkazem pro voliče a k dispozici dal i své dosavadní kontaktní centrum v Praze. Podle výpisu darů mu vypomohl reklamními plochami asi za 614 tisíc korun. Během kampaně nicméně Drahoš čelil kritice, že nebyla dostatečně výrazná, stejně jakože ve druhém kole podporu protikandidátů dostatečně nevyužil. To ale akademik odmítl.
Jiří Drahoš v druhé přímé volbě prezidenta České republiky získal přízeň 48.63 % voličů. Vítězství Miloše Zemana s 51.37 % pojistil rozdíl 152 184 hlasů. "Neudělal bych nic jinak, šel bych do toho stejně férově," prohlásil bezprostředně po prohře Drahoš. Ve veřejném životě plánuje zůstat.
