Praha - Bývalý ústavní soudce Vojtěch Cepl tvrdí, že způsob, jak se politici pustili do řešení vládní krize, odporuje ústavě.
Výčet přestupků je dlouhý.
Prezident Václav Klaus nejmenoval po přijetí demise premiéra Mirka Topolánka nikoho šéfem nové vlády. Pouze oznámil podmínky, za kterých je ochoten nového premiéra jmenovat.
Patří k nim už tradičně podpora nejméně 101 členů sněmovny, ze kterých tentokrát nesmí být žádný tzv. nezařazeným poslancem.
"Prezident si nemůže klást podmínky, nemůže například vyloučit některé poslance. To jsou kroky, které před právem neobstojí," upozorňuje Cepl, že ústava k tomu prezidentovi nedává právo.
Praxe v obcházení
Fakta:
Ústava o výměně vlády
Článek 62
Prezident republiky: d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
Článek 68
(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
Článek 35
(1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže
a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
Článek 17
(2) Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.
V rozporu s ústavou jsou také kroky politických stran. Podle předběžné dohody bývalé koalice s ČSSD bude sestavením vlády pověřen Topolánek, ten potom představí prezidentovi premiéra nové vlády.
Strany se přitom opírají o příklad z prosince 1997, kdy prezident Václav Havel pověřil předsedu lidovců Josefa Luxe sestavením vlády, kterou pak vedl Josef Tošovský. Také Klaus pověřil v roce 2006 Topolánka dvakrát sestavením vlády a premiérem ho jmenoval vždy až s měsíčním odstupem.
"To je příliš aktivistický přístup, který v ústavě nemá oporu," tvrdí bývalý ústavní soudce a připomíná, že ústava také nezná ani pojem úřednické či odbornické vlády, kterou razí sociální demokraté.
Obcházením ústavy je dohoda na zkrácení volebního období, kterou politici použili už v roce 1998. Bez schválení speciálního ústavního zákona by ústava nic takového neumožňovala. "Protiústavní instituce se stávají fakticky součástí našeho právního řádu," zlobí se Cepl.
Bez pravidel pomalu
Porušování pravidel má negativní důsledky. Když se politici neřídí ústavou, ale vlastními dohodami, jednání se zbytečně prodlužuje, protože se předběžné dohody často vypovídají. Například od voleb v květnu 2006 trvalo sedm měsíců, než vláda získala důvěru sněmovny.
Ústava přitom umožňuje instalovat vládu i vyhlásit nové volby v rychlém tempu.
Stačí, když prezident jmenuje dva premiéry po sobě, ti ve sněmovně propadnou, a potom důvěru nezíská premiér navržený předsedou sněmovny. Při využití ústavního mechanismu mohou být volby bez velkého spěchu do tří měsíců.
Tři změny
Cepl proto doporučuje ústavu doladit, aby se politici museli držet rychlého modelu. "Je chybou, že ústava nepředepsala prezidentovi termín, kdy má premiéra jmenovat," upozorňuje na hlavní důvod dosavadních zdržení.
Proto by první změnou ústavy měl být čtrnáctidenní termín na jmenování premiéra. Druhá změna by zkrátila na polovinu termín 30 dnů, které má premiér na žádost o důvěru ve sněmovně.
"Maďaři, Poláci a Slovinci mají mnohem kratší lhůty pro sestavení vlády. Vědí, že změna vlády je jako výměna pilota za letu," říká.
Třetí úprava mění roli sněmovny. Její předseda by nejmenoval na třetí pokus premiéra, ale poslanci by ho přímo zvolili. Pokud by se jim to nepodařilo, prezident by sněmovnu rozpustil.
"Je to kancléřský princip, které po vzoru Německa opět používají Maďaři, Poláci a Slovinci," připomíná ústavní soudce.
Složité dohadování při výměně vlády podle Cepla dokazuje, že Česko dosud není právním státem západního typu. "V takových zemích platí pro všechny platí stejný řád a stejná ústava, nerozhoduje o všem vrchnost," říká Cepl.
