Praha - Kandidát na prezidenta, vysokoškolský profesor a umělec Vladimír Franz, jehož poznávacím znamením je tetování po celém těle, vidí jako jeden z velkých problémů zdejší politiky to, že její aktéři často propadají opojení sebou samými.
Sám přitom kandidaturu zvedl poté, co se pod jeho virtuální nominaci do prezidentské volby podepsalo pár tisíc lidí.
"Když tam (na Facebooku) máte najednou sedm tisíc lidí, tak se k tomu musíte nějak postavit. Pro mě to není tak, že jsem vyvolený a spadl jsem z nebe. Pro mě je to daleko zajímavější jako signál, že už to lidé neberou jako v dávné totalitě, kdy se něco někde vyřeší a lidé to trpně přijmou a maximálně budou brblat někde po hospodách," říká v druhé části rozhovoru pro Aktuálně.cz Franz.
V ní se vyjadřuje i k české komunistické straně a její politické budoucnosti, která může záviset i na příštím prezidentovi. „Je to schizofrenní situace. Nejsem žádný zastánce komunistické strany, ale na jedné straně může KSČM k volbám, na druhé je jí upíráno to ostatní," míní prezidentský kandidát.
A.cz: Teď jsme na prahu 21. století. Jak tedy vidíte vizi současného českého státu?
Lidé ve vysoké politice často propadnou dvěma věcem: jednak začnou být opojeni sami sebou a také se ocitnou ve skleněných zámcích. To je šílené pokušení.
A.cz: Ale nepropadl jste něčemu podobnému už v ten okamžik, když jste cítil silnou podporu na Facebooku a vzal jste kandidaturu vážně?
Nepropadl jsem tomu, ale když tam máte najednou sedm tisíc lidí, tak se k tomu musíte nějak postavit. Pro mě to není tak, že jsem vyvolený a spadl jsem z nebe. Pro mě je to daleko zajímavější jako signál, že už to lidé neberou jako v dávné totalitě, kdy se něco někde vyřeší a lidé to trpně přijmou a maximálně budou brblat někde po hospodách.
Masaryk znal cenu brambor
A.cz: Když vás tak posloucháme: vaší vizí je, že se takto nějak mění politika?
Byl bych pro to, aby všechno mělo nějak lidský rozměr a neztrácelo se to jenom do jakýchsi technických problémů.
A.cz: Jak byste toho ale chtěl jako prezident prakticky dosáhnout?
Prezident má - kromě jasně vymezených pravidel - možnost komunikovat s nejrůznějšími partnery. Nevím, jestli si prezident ještě může dovolit jako Masaryk se každý pátek sebrat a jít pěšky přes celou Prahu do Strašnic k Čapkovým na pátečníky. Ale tím si také všiml, kolik stojí brambory, jak se lidi k sobě chovají. Jde o to neustále vědět, že tu je pro občany a ne jen pro mechaniku moci.
A.cz: Jak byste vycházel s Nečasovou vládou?
To jsou otázky, co by bylo, kdyby... Nečasova vláda trpí neustálým jakoby roztříštěním. Tráví víc času vytvářením kuloárních a zákulisních strategií, než aby se věnovali tomu, čemu mají. Vím, že ministr je manažerská funkce, že třeba ministr zdravotnictví nemusí zrovna umět píchnout injekci, i když by to bylo dobré. Ale na druhou stranu by se tomu trošku mohli věnovat a starat se víc o svůj obor, nebrat to jen jako výměnné zboží.
Prezident ubožák?
A.cz: Zákon předpokládá, že kampaň musí mít jakéhosi zmocněnce. Máte ho už?
Vím, ano, je to jasné, ale nechte mi ještě dobu do příštího týdne. Vybraný už je.
A.cz: Jan Fischer i Vladimír Dlouhý prohlásili, že by nikdy nejmenovali vládu spojenou s komunisty. Co vy?
To je schizofrenní situace. Nikomu to v Čechách nevadí na komunální úrovni. A na druhou stranu se z toho stává podivný lakmusový papírek. Za prvé je škoda, že se politické síly k tomu postavily tak, že je tady komunistická strana v tom postavení, v jakém je. Ale tento stát se řídí ústavou a ústava se vůči komunistické straně nevymezuje negativně. Navíc je to parlamentní strana. Nejsem žádný zastánce komunistické strany, ale na jedné straně může k volbám, na druhé je jí upíráno to ostatní. Byl bych strašně rád, kdyby občané měli rozum a k této situaci nedošlo. Aby prezident nebyl ten ubožák, na kterého se to všechno snese.
A.cz: Co když k vám hypoteticky ale přijde premiér a řekne: pane prezidente Franzi, chci, abyste jmenoval takovou vládu. Uděláte to?
Jako člověk bych to neudělal. Jako prezident... To je otázka nějakého jednání.
Nahý na severním pólu
A.cz: Ve společnosti to teď vře a ozývají se i hlasy, že bychom se obešli bez politických stran, nebo že je třeba vymyslet nový politický systém. Jak se na to díváte?
V 90. letech a v nultých letech došlo k jedné z velkých revolucí, aniž si to někdo uvědomoval, podobné vynálezu knihtisku. Mediální revoluce, nová média. To ovlivňuje způsob komunikace, způsob myšlení, chování. Neplatí zaběhnuté pojmy levice-pravice, je to už jen orientační rozdělení. Takže myslím, že ať už to bude iniciováno zevnitř politických stran, nebo zvenčí, bude patrně nutno hledat, co jsou to politické strany a k čemu mají sloužit.
A.cz: A dovedete si představit politický systém úplně bez politických stran?
Pokud něco dlouho trvá, nemůžete to najednou škrtnout. Je to jako byste vzali nahého a postavili ho na severní pól. Teď co: může si tam poradit, nebo tam může zmrznout. V každém případě tady dospěly politické strany do stadia, jakoby to byly autonomní ostrovy. Ty strany nejsou veliké a řeší si jen to svoje.
A.cz: Byl byste ochoten předložit svoje majetkové přiznání i před kampaní?
Samozřejmě ano. Jenom se bojím, aby to nebyl pro někoho šok.
A.cz: V jakém směru?
V tom nejlepším. Protože jsem člověk, který skládá vážnou hudbu a dělá univerzitního profesora - abych tím tedy nevrhl nějaký neuvěřitelný signál, jaký je tady vztah ke vzdělanosti. Nemám co ztratit.
