Po dvou letech zasedne Lubomír Zaorálek opět ve vládě. Tentokrát však bude na její zasedání jezdit do jiné budovy než v minulosti. Zatímco v letech 2014 až 2017 se pohyboval jako šéf diplomacie mezi malostranskými paláci a Černínským palácem, teď zamíří z Poslanecké sněmovny jiným směrem. Vydá se ke Karlovu mostu do turisticky velmi oblíbených uliček, kde je palác ministerstva kultury.
Kultury? Je to tak. Stenozáznamy Zaorálkových vystoupení ve sněmovně sice už léta mapují, že mnohokrát mluvil o tématech ohledně zahraniční politiky, a to občas tak dlouho, že i jeho nejvěrnější posluchači nezvládli poslouchat celý projev, přesto není kultura Zaorálkovi až tak úplně vzdálená.
Po ukončení studia na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (nynější Masarykově univerzitě) pracoval od roku 1982 v Československé televizi Ostrava jako dramaturg. Je podepsaný například pod seriálem Velké sedlo, který ve své době dokázal přilákat mnoho diváků.
Jenže s koncem komunistické totality se vrhl plně na politiku, ještě jako člen Československé strany socialistické zasedl už v roce 1990 v tehdejším Federálním shromáždění, což byl začátek jeho předlouhé parlamentní kariéry. Poslancem sněmovny je od roku 1996, v letech 2002 až 2006 byl dokonce jejím předsedou. Politiku zná dokonale, zažil éru Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana.
Sociální demokraté v jeho zkušenosti natolik věřili, že po rozhodnutí dřívějšího předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky odejít z politiky vsadili na Zaorálka jako na toho, kdo by mohl straně získat voliče. Zaorálek se okamžitě pustil do práce a několik týdnů den co den objížděl republiku, měl hlavní slovo v Lidovém domě a doufal, že si sáhne na největší úspěch politické kariéry. Ovšem - nestalo se. ČSSD ve volbách propadla.
Ministr, ale především řečník ČSSD
Proč tedy Zaorálek? Zejména v situaci, kdy dal prezident najevo při odmítnutí předchozího kandidáta Michala Šmardy, že chce někoho, kdo odborně kultuře rozumí?
Výběr Zaorálka naznačuje, že sociální demokracie nechtěla jen někoho, kdo bude řídit ministerstvo kultury, ale především někoho, kdo bude zároveň emotivně a bezprostředně hájit a prosazovat před voliči program sociální demokracie v konkurenci s Andrejem Babišem, který dosud na politické scéně dominuje. Pokud jde o veřejné vystupování, Zaorálek je v lecčems Babišovi podobný. Ve svých projevech dokáže být plamenný a umí zaujmout i na náměstích.
Že by rád Hamáček viděl Zaorálka v této roli, ukazují také jeho slova při oznamování nominace Zaorálka. "Pozice ministra je politická pozice, ministr by měl umět spravovat resort, ale také vysvětlovat obecně politiku sociální demokracie. A to Lubomír Zaorálek zvládne velmi dobře," řekl šéf ČSSD.
Že nejde v první řadě o jeho znalosti kultury, ukázala i další části vystoupení Hamáčka, kdy například nejmenoval téměř nic, co by měl Zaorálek s kulturou společného. "Je to zkušený politik. Je to úspěšný předseda Poslanecké sněmovny. Úspěšný ministr zahraničních věcí," podotkl. Ani na opakované dotazy novinářů Hamáček detailněji nevysvětlil, jaké má Zaorálek pro vedení kultury předpoklady. Jen několikrát zopakoval, že ho bere jako velkou posilu vládního týmu ČSSD.
Nakonec se zmínil o tom, že Zaorálek vystudoval filozofickou fakultu. Mimochodem, byly to obory marxisticko-leninská filozofie a politická ekonomie. "Je to doktor filozofie, pracoval i v kulturní sféře," řekl Hamáček bez bližšího upřesnění. Tato práce se totiž týká dění před třiceti lety.
Svou roli ve výběru ministra mohl sehráti i fakt, že Zaorálek je ostravský rodák. Tedy podobně jako předcházející ministr Antonín Staněk pochází z Moravy, Staněk z Olomouce. Morava tak bude mít nadále ve vládě svého ministra kultury, což mohlo hrát v Hamáčkově rozhodování také roli. Vždy se totiž snaží, aby uspokojil všechny sociální demokratické organizace. Sám Hamáček připustil, že i regionální zázemí Zaorálka hrálo roli, byť prý nebylo dominantní v rozhodování.
Mezi "zbabělci, hlupáky nebo vyžírkami"
Zaorálka nyní čeká audience u prezidenta Miloše Zemana, který se s ním chce nejprve sejít, než ho jmenuje. Že tak učiní, už ale skrze svého mluvčího prezident potvrdil. Společné sváry z minulosti tak zřejmě - alespoň pro tuto chvíli - Zeman upozadil.
Pro připomenutí: Zprvu patřil Zaorálek k lidem blízkým současnému prezidentovi. V březnu 1998 Zaorálek prohlásil, že ho tehdejší předseda ČSSD Zeman dokonce označil za svého možného nástupce v čele strany (dalšími kandidáty byli Vladimír Špidla a Stanislav Gross). Později ale vztahy ochladly. Na jaře 2000 už Zeman v projevu pro výkonný výbor strany Zaorálka zmínil v souvislosti se "zbabělci, hlupáky nebo vyžírkami" v ČSSD.
V roce 2003 bylo také Zaorálkovo jméno zmiňováno mezi poslanci strany, kteří nepodpořili Zemanovo zvolení prezidentem. Koncem roku 2013 se proto spekulovalo o tom, že Zeman v roli prezidenta odmítne Zaorálka jmenovat ministrem, nakonec se tak ale nestalo. Napětí mezi oběma politiky však občas vyplulo na povrch.
Pozornost budil Zaorálek například kritikou některých Zemanových návrhů a kroků. Ať už šlo o deportaci migrantů na neobydlené řecké ostrovy nebo předčasné prozrazení jména nového velvyslance v USA. Když Zeman v roce 2017 v projevu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy označil protiruské sankce za nefunkční a ruskou anexi ukrajinského Krymu za "fait accompli", tedy hotovou záležitost, Zaorálek řekl, že Zemanovy výroky nejsou v souladu s postojem ČR.
O tom, zda se lépe shodnout na tématech kulturních, se Zeman se Zaorálkem budou moci přesvědčit v nejbližších dnech. Jak uvedl hradní mluvčí, hledá se termín jejich setkání. Poté prý nominaci Lubomíra Zaorálka devatenáctým ministrem kultury už nic nebrání.
