Méně předávkovaných lidí v ohrožení života přímo na ulicích i úbytek použitých injekčních stříkaček v parcích či na dětských hřištích. To si od svého návrhu slibuje pirátský poslanec Tomáš Vymazal, který se po vzoru některých evropských zemí snaží i do Česka dostat takzvané aplikační místnosti, kde by drogově závislí mohli pod dohledem zdravotníků brát drogy.
"Kdyby bylo možné tyto lidi kouzelným proutkem odnaučit užívat drogy, tak to samozřejmě podpořím jako první možnost, ale za ty dlouhé roky, co má lidstvo se závislostmi zkušenost, jsme nic takového nenašli," vysvětluje Vymazal.
Aplikační místnosti by sloužily především pro nejohroženější skupiny drogově závislých, kteří například přišli o rodinu, skončili na ulici a nemají zájem s užíváním drog skončit. O substituční léčbu tak nestojí nebo si ji nemohou dovolit. Do centra by sami přišli a sami si dávku aplikovali, zdravotnický personál by však byl na místě připraven zasáhnout v případě, že by došlo například k předávkování.
Kromě toho by měli závislí možnost na místě využít teplé sprchy, případně drobného občerstvení. Právě to by mělo být důvodem, proč by lidé tyto místnosti využívali. "Teplá voda a hrnek čaje znamená pro tyto lidi strašně moc, takže tam ochotně chodí. Oni tam nechodí s tím, že když se předávkují, tak je někdo zachrání, ale právě kvůli těmto maličkostem. A při této příležitosti se nevyhnutelně potkají se sociálními pracovníky, kteří se je snaží závislosti zbavit a nebo je dostat alespoň do nějaké terapeutické komunity, ve které by jejich problémy řešily," popisuje Vymazal.
Vznik aplikačních místností by měl ale pomoct i okolí. Pokud by závislí užívali drogy v nich, nemuseli by tak činit na veřejnosti, a navíc by odpadlo riziko, že se v parcích či na dětských hřištích budou povalovat použité injekční stříkačky.
Nefunkční politika represe
Návrh podporuje i think-tank racionální politiky závislostí, podle kterého je v souladu s dlouhodobou strategií minimalizace rizik, která se ve světě osvědčila. Koneckonců podobná zařízení fungují například v Německu, Švýcarsku, Španělsku, Kanadě či Austrálii. "Současný systém v České republice je v převážné míře založen na represivní regulaci návykových a psychotropních látek, a to se zaměřením na výrobce a distributory, ale také uživatele," upozorňuje think-tank, za kterým stojí bývalý národní koordinátor pro protidrogovou politiku Jindřich Vobořil.
Vymazalův návrh ale nemá podporu ve sněmovně. Ve zdravotnickém výboru se proti němu postavilo například vládní hnutí ANO. "Mně se obecně myšlenka aplikačních místností zdá dobrá, to ano," připouští však poslanec Rostislav Vyzula (ANO), který je zpravodajem novely zákona o návykových látkách. "Bylo by to v podstatě pro ty, kteří užívají velmi tvrdé drogy, což u nás není tak rozšířené. Když bychom ale aplikační místnosti povolili, tak tím bychom vlastně legalizovali držení drog," vysvětluje Vyzula.
Novela by skutečně musela rozšířit právo na držení návykových látek o lidi, kteří si hodlají dávku aplikovat na určitém místě, které je pod dohledem zdravotníků. "V případě zapracování tohoto principu do českého právního řádu naše společnost získá více kontroly a bezpečí v procesu, který se jinak odehrává zcela živelně, a to za cenu zcela nepatrného ústupku z prakticky nefunkční politiky represe," uvádí think-tank.
Stávající národní protidrogová koordinátorka Jarmila Vedralová je k nápadu poněkud zdrženlivější. "Vyžaduje to analýzu, která bude brát v potaz výsledky širší diskuse odborníků, zástupců samospráv, bezpečnostních složek a dalších zúčastněných stran, bude založená na faktech a ukáže jasně benefity a rizika zavedení takovéhoto programu v Česku. Ani v jednom případě pozměňovací návrhy tuto analýzu neobsahují," vysvětluje Vedralová.
Česko nemá otevřenou drogovou scénu, říká ministerstvo
Proti záměru poslance Vymazala se postavilo ve sněmovně i ministerstvo zdravotnictví. "Aplikační místnosti se zpravidla zavádí ve společnostech, kde existuje takzvaná otevřená drogová scéna. Tu Česká republika zase tak moc nemá. Aplikační místnosti s sebou nesou i negativa a nemyslím si, že je potřeba je tady zavádět," vysvětloval poslancům vedoucí inspektorátu omamných a psychotropních látek na ministerstvu zdravotnictví Petr Novák.
Podle názoru ministerstva navíc není vhodné takto velkou změnu řešit v rámci pozměňovacího návrhu novely zákona o návykových látkách. "Aplikační místnosti bychom brali jako poskytovatele zdravotnických služeb, nebo sociálních služeb? Kdo by nesl odpovědnost v případě, že by někdo v aplikační místnosti zemřel, a to se stává. To se nedá vyřešit, že v zákoně o návykových látkách umožníme jejich držení," řekl Novák.
Sám Vymazal se domnívá, že jeho návrh nemá ve sněmovně příliš šancí na přijetí. Kromě aplikačních místností je jeho součástí i to, že by závislí měli možnost nechat si drogu otestovat, jestli například neobsahuje nebezpečnou příměs, která je může bezprostředně ohrozit na životě. Běžně se totiž stává, že překupníci kvůli tomu, aby ušetřili, drogu naředí levnější, ale škodlivější látkou.
"Závislí jsou za léta užívání zvyklí, kolik si toho mají do těla vpravit, a pak si koupí něco, co si myslí, že je heroin, ale přitom si do těla aplikují například příměs fentanylu, který je v některých ohledech až tisíckrát silnější než heroin, kvůli čemuž se mohou předávkovat a zemřít na zástavu dýchání," dodává Vymazal.
