Po 423 letech, poprvé od smrti manželky posledního Rožmberka Petra Voka, Kateřiny z Ludanic, spatřily denní světlo jejich unikátní párové snubní prsteny. Vyrobené ze zlata, osazené broušenými smaragdy, rubíny a dozdobené zeleným smaltem. Zlatníci je vytvořili podle digitálních modelů získaných při průzkumu hrobky v letech 2009 až 2021.
Na rekonstrukci symbolů lásky šlechtického páru se podíleli archeologové, specialista restaurátor, 3D designér a geoinformatik. Oba prsteny byly v pondělí uloženy do expozice v předsálí klášterní knihovny vyšebrodského kláštera, kde si je budou moci návštěvníci památky prohlédnout.
První zjevení prstenu
Pro lepší pochopení jedinečnosti obou prstenů je nutné se vrátit do roku 2011. Tehdy experti z týmu Naše historie spolu s archeology a dalšími odborníky poprvé stoprocentně potvrdili v podzemí vyšebrodského kláštera nález rožmberské hrobky, kterou objevili v roce 2009.
Zároveň se stali svědky takřka mystického zjevení, když při průzkumu krypty speciální kamerou na víku cínového sarkofágu zahlédli komplikovaně tvarovaný prsten ze žlutého kovu. V roce 2009 na daném místě přitom prokazatelně žádný prsten neležel. Hrobka je zcela nepřístupná a jediný "vstup" do ní byl možný čtyřcentimetrovým otvorem pro průzkumnou kameru.
Zdánlivě nevysvětlitelnou záhadu se podařilo rychle objasnit dalším kamerovým průzkumem. Dřevěná rakev, která leží na druhém neoznačeném cínovém sarkofágu se od poslední "návštěvy" viditelně rozpadla a prsten se z ní vykutálel. Přízračně pak skončil na víku Vokova sarkofágu přibližně v místech, kde lze předpokládat šlechticovu pravou ruku.
Právě tento prsten pravděpodobně patřil manželce Petra Voka, Kateřině z Ludanic, která zemřela v roce 1601. Podle dostupných indicií nyní leží v dřevěné rakvi kousek od sarkofágu svého manžela. Šperk má velmi netypický asymetrický tvar, který se badatelům podařilo plně rozeznat až při nasnímání teleskopickou kamerou s rozlišením 4K. Tedy čtyřikrát vyšším než v předchozích případech. U předmětu o velikosti necelé dva centimetry je takové navýšení množství snímaných detailů zásadní.
Navíc součástí systému byl tentokrát také laserový dálkoměr a inkrementální snímače pro měření horizontálních a vertikálních úhlů, které se běžně používají pro stabilizaci rakety za letu. Z obrazových materiálů a naměřených dat pak v kombinací metod fotogrammetrie a videogrammetrie vznikl přesný virtuální model prstenu i celé hrobky a honosně zdobených sarkofágů.
Nesmyslný tvar
Říká se jim párové prsteny, v angličtině gimmal nebo gimmel ring. Název pochází z latinského gemellus neboli dvojče. Populární byly zejména v alžbětinské Anglii v 16. a 17. století. Prsteny měly dvě, někdy i tři obroučky, které do sebe zapadaly. Když se spojily, vytvořily v korunce kompletní symbol. Někdy dokonce mohly utvořit i jeden prsten. Některé naopak nosil každý z manželů samostatně, ale opět, teprve když se k sobě šperky přiložily, naplnila se plně symbolika hlavního motivu v korunce.
Na fakt, že nalezený prsten Kateřiny z Ludanic by mohl být jednou polovinou z dvojice párových šperků, navedl badatele neobvyklý tvar korunky, který bylo samo o sobě velmi obtížné zrekonstruovat. Prsten z pochopitelných důvodů nešlo z hrobky vyzvednout, a tak se veškeré propočty výsledného tvaru odehrávaly ve speciálně upraveném 3D softwaru.
"Samostatná podoba korunky, jak ji vidíme na prstenu v hrobce, nedává smysl. Když ji však ve virtuálním modelu z prstenu odebereme, zkopírujeme a opět přiložíme k originálu, zjistíme, že obě takto získané části k sobě pasují, a dokonce vytváří unikátní pravidelný symbol," vysvětluje geoinformatik Jiří Šindelář začátek rekonstrukce domnělého prstenu Petra Voka, který má šlechtic dost možná stále na svém prsteníčku.
Dodnes se dochovalo několik dobových analogických prstenů. Najdeme je ve významných muzeích a galeriích v USA, Anglii a Německu. Jedny z nejkrásnějších ukázek dobových párových prstenů mají ve sbírce Benjamina Zuckera ve Walters Museum v Baltimoru. Patrik Červák, jeden z archeologů projektu Nedestruktivní průzkum rožmberské hrobky, už při pracích v roce 2021 nalezl v odborných publikacích podobný prsten ze 16. století z anglosaského prostředí. Tím také nasměroval pozornost badatelů i další výzkum.
Prsten, který nevidíme
Teprve propojení tradičních historických věd se znalcem dobových uměleckých řemeslných postupů a nejmodernější technologií 21. století umožnilo přesně popsat nalezený šperk i postup zlatníka, který jej vyrobil. Co je však ještě zajímavější, s vysokou pravděpodobností hraničící téměř s jistotou díky této kombinaci vědních oborů dokážou odborníci popsat i druhý párový prsten, který ve skutečnosti neviděli ani k němu nemají žádné jiné informace.
Žádný z dochovaných párových prstenů ve světových sbírkách umění přitom není identický s rožmberskými prsteny. Existuje pouze několik exemplářů z anglosaského prostředí, které jsou vzdáleně podobné. Vždy však ve zdobení používají dvoubarevnou kombinaci: červená - zelená, červená - modrá, červená - bílá.
Je-li tedy dochovaný dámský prsten se zelenými kameny, navíc ještě v drobném zdobení doplněné o červenou, lze u druhého párového prstenu důvodně předpokládat mužský element, který je zdůrazněný červenou barvou. "Můžeme říci, že rožmberské prsteny jsou unikátní v celosvětovém měřítku. Výjimečně dochovaný specifický šperk někdejších špiček společnosti nám pomůže lépe pochopit myšlenkové pochody našich předků a výrazně rozšíří naše poznatky o fenoménu párových snubních prstenů," vysvětluje Šindelář.
"Řemeslné zpracování nalezeného šperku je výjimečné. V dané době mohly takovou zakázku realizovat na našem území pouze císařské dílny v Praze. Například smaltové zdobení prstenu je kvalitou a zpracováním podobné emailovým dekorům z žezla českých králů, které vytvořil augsburský zlatník Hans Haller roku 1533," uvádí do kontextu jedinečnost nálezu restaurátor Andrej Šumebra.
Druhé zjevení po 444 letech
Petr Vok se s Kateřinou z Ludanic vzali 14. února 1580 na bechyňském zámku. Zatímco jemu bylo už skoro 41 let, Kateřina oslavila teprve čtrnácté nebo patnácté narozeniny. I přes významný věkový rozdíl přežil šlechtic svou ženu o deset let. Kateřina zemřela už ve svých 35 letech, zřejmě i ve spojení se svou duševní chorobou.
Letos, 444 let po jejich svatbě, zlatníci vyrobili přesnou kopii nalezeného prstenu i jeho předpokládaný mužský protějšek. "Nalezený prsten je z kovu zlaté barvy. Vzhledem k tomu, že byl nasnímán ve vysokém rozlišení a nikde na něm nejsou vidět žádné stopy po degradaci ani oxidaci, jde bez pochyb o zlato. Zejména, vezmeme-li v úvahu, v jak agresivním prostředí byl šperk uložen několik staletí. Podle barvy si můžeme troufnout usuzovat na takzvané zlato dukátové, které má vysokou ryzost kolem 21 karátů. Prsten je osazen kameny výrazné zelené barvy a dvojicí menších kamenů červené barvy v rozšířeném náběhu ke korunce. Vzhledem ke kvalitě zlatnické práce, barvě drahokamů a společenskému postavení majitele důvodně předpokládáme, že jsou to zelené smaragdy a červené rubíny," vysvětluje Jiří Šindelář.
Věrné kopie párových rožmberských prstenů, které mohou nyní spatřit i návštěvníci kláštera, jsou vyrobeny přibližně ze sedmi gramů zlata a osazeny drahými kameny. Prsten Petra Voka má v korunce pět rubínů z Cejlonu a na obroučce není dále zdoben. Prsten Kateřiny z Ludanic je na stejném místě osazen pěti smaragdy, které byly vybroušeny z jednoho kamene ze Zambie. V rozšířeném náběhu ke korunce má dva drobné rubíny z Cejlonu a okolo je navíc zdoben drobnou rytinou a tmavě zeleným smaltem.
"Originální Kateřinin prsten byl nepochybně zhotoven ve špičkové zlatnické dílně, kde zákazníky mohli být pouze členové královské rodiny či významných šlechtických rodů. Takováto zlatnická práce byla vlastně i okázalým reprezentativním prvkem, kde kvalita, preciznost, zdobnost a použití vícero zlatnických technik byly a musely být na první pohled zřejmé," upřesňuje prstenu v dobových souvislostech Šumbera.
"V dané době se prudce rozvinula kvalita brusičství kamenů a k dokonalosti byly přivedeny i takzvané fasetové výbrusy, které dříve nebyly technicky možné. Na prstenu Kateřiny z Ludanic toto umění dokládá složitá a přesně vybroušená kompozice více kamenů. Také emailérství zaznamenalo kvalitativní skok, sklovina byla lépe protavená a čistší. Její probarvení kysličníky bylo technologicky vyspělé a dosáhlo se tak i dříve nevídané pestrosti barev. K opracování zlata byly použity tradiční techniky. Odlití korpusu metodou ztraceného vosku a jemná rytina pro vyhloubení jamky pro email. Zaujme také takzvaná montáž hlavice, kde je důvtipně řešen tvar, přesné uchycení drahokamů a dokonalé zabroušení ploch," popisuje použité zlatnické postupy z konce 16. století Šumbera.
