Aktuálně.cz: Proč jste teď o osvobození Alího Fajáda začal mluvit?
Petr Pelikán: Nechci o tom ve skutečnosti mluvit ani teď. Bohužel se odněkud vyrojily informace promíšené s nepravdami. Možná by bylo lepší jen říkat, že nebudu nic komentovat, ale nedá mi to.
Když jsme minulý týden psali článek o vašem zapojení do této operace, vyjadřovat jste se nechtěl… Nepodepsal jste náhodou mlčenlivost?
Před časem jsem byl vyšetřován, respektive předvolán k podání vysvětlení na policii. Kapitán mi tam vysvětlil, že byl podán podnět z Úřadu vlády kvůli úniku utajovaných informací.
Vyptával se mě, jestli jsem byl seznámen s tím, že toto je utajovaná skutečnost, a jestli jsem něco podepisoval. Odpověděl jsem, že ne. On řekl, že podle jeho názoru někdo automaticky předpokládal, že vše, co si kluci řeknou mezi sebou, bude tajné. Někdo ale zapomněl udělat příslušný formální krok, že se to sepíše na papír a všichni to podepíšou, takže právně vznikne utajovaná skutečnost. Následkem toho už od samého začátku začaly v tomhle případu utíkat informace. Netuším odkud ani proč. Ale už před těmi dvěma lety kolem Pankráce a Kbel vartovali novináři a v přímém přenosu referovali o propouštění Fajáda a o návratu unesených z Libanonu.
Takže ten podnět podal někdo z vlády. Víte kdo?
Ne, prý to bylo prostě Úřad vlády. Ani mě to nezajímá.
Co se tedy změnilo, proč teď odpovídáte?
Protože se na to ptáte. Nikdy jsem nechtěl, aby se to zveřejňovalo. Myslím si, že by to mělo skončit tím, že jsme v určitém směru prohráli, protože jsme Fajáda nemohli dát Američanům, ale nakonec jsme prohráli relativně důstojně, protože žádnému Čechovi se nic nestalo. Podle mě nemá cenu se v tom víc šťourat. Může se to stavět i tak, že Fajád byl poté, co se vrátil do jedné ze svých vlastí, tedy do Libanonu (Alí Fajád měl ukrajinský pas, pozn. red.), vzat do vazby a jeho případ byl opět předložen tamnímu nezávislému soudu. Ten ho nakonec pustil.
Říkáte, že to vyjednávání dopadlo relativně dobře. Nepůsobí to ale zpětně tak, že pětice Čechů byla do Libanonu cíleně vylákána, aby pak byli vyměněni za Fajáda?
Také se mi to tak jeví, ale nemám pro své tvrzení dost informací.
Po našem článku publikoval iRozhlas text o tom, že jste byl před odletem do Libanonu s ministrem spravedlnosti, který je zároveň vaším bratrem, ve vězení za Fajádem. Ten měl volat z ministrova telefonu…
Fajád z ministrova telefonu opravdu nevolal. To mohu říct stoprocentně a zároveň v tom článku na Rozhlase je o dvě věty dále uvedeno, že Fajád volal každý den hodinu z telefonního automatu, což mají vězni dovoleno. V tom případě je zbytečné volat z ministerského telefonu.
Takže podle vás pan ministr Pelikán nikdy panu Fajádovi mobil nepůjčil?
Ne, nikdy.
S kým jste v Libanonu jednal? Byl to někdo z vlády, kdo byl v kontaktu s únoscem, nebo vláda byla spíš nápomocná při pátrání po Češích?
Byli to prostředníci z libanonských státních orgánů. Libanonská vláda ujistila české partnery, že po unesených občanech pátrá. A tamní státní orgány rovněž fungovaly jako prostředníci ve vyjednávání. Svět je někdy dost komplikované místo.
Takto to v blízkovýchodních zemích probíhá běžně? V této oblasti jsou únosy docela časté.
Zřejmě ano, i když celý Blízký východ až tak hrozný naštěstí není. Vypadá to, že v Libanonu s tím mají hojné zkušenosti, protože země je podle mých znalostí rozdělena klanově, nábožensky i politicky. Každou chvíli se tam něco podobného semele, takže se snaží dojednávat kompromisy a šetřit životy. Pokud vím, týž prostředník předtím například dojednal propuštění sedmi unesených estonských cyklistů.
Nejdřív mě žádali o radu
Jak jste se k vyjednávání o propuštění Čechů dostal?
Nejprve jsem byl požádán o radu jako nezávislý odborník.
A potom jste byl požádán o to, abyste ve vyjednávání pokračoval v Libanonu?
Připadá mi naprosto logické, že vláda, pokud se k něčemu rozhodne, může využít i loajálních občanů, kteří jsou v daném oboru odborníky, a kteří mají vhodné předpoklady. A v tomto konkrétním případě mám na mysli i ty pokrevně příbuzné s představitelem státu, když to má někde význam, aby tomu, na čem se vláda usnesla, pomohli.
Neukazuje se, že tajné služby mají málo odborníků na danou oblast, když musí žádat o pomoc civilisty?
Teď jsem četl vlastní životopis Frederica Forsytha (britský spisovatel a novinář - pozn. red.), kde líčí, jak ho britská vláda několikrát požádala o úkoly, které přísluší tajným službám. Nemyslím si, že by na tom bylo něco špatného, když vláda požádá své občany, aby tam, kde pro to mají předpoklady, pomohli. Předpokládám, že se to neudálo pouze v mém případě, ale děje se to častěji.
Máte o tom nějaké informace?
Ne. Protože do toho nikdo nešťourá. Ale konec konců, co jsou dobrovolní hasiči nebo dobrovolné zálohy?
Tady je ta situace trochu jiná.
Nebo dobrovolní dárci krve. Všechno tohle je pozitivní příklad občanské loajality vůči státu.
Připravili vás nějak, než jste šel vyjednávat za Čechy, dostal jste nějaký výcvik pro tyto situace?
Já jsem nic takového nepotřeboval. Jaký výcvik myslíte?
Třeba rady, jak se chovat, vyhodnotit nebezpečí nebo jak zvládnout kritické situace. Mohlo se stát cokoliv.
Celý profesní život se pohybuju v prostředí Blízkého východu. Tudíž jsem si spíš cenil toho, že státní orgány včetně tajných služeb, mě přizvaly jako nezávislého konzultanta a mé rady braly na vědomí.
Priorita: Češi se musí vrátit živí
Jaké byly instrukce vlády? Měl jste určitě mantinely, čeho byste měl dosáhnout při vyjednávání a co už nedopustit.
Priorita byla, aby se čeští občané vrátili živí a v celku do vlasti. A snažit se usmlouvat co nejmenší počet Libanonců, které vydáme.
Prostě neslíbit Libanoncům více lidí, než bylo nutné?
Ano. Nakonec se to usmlouvalo aspoň tak, že jeden z těch tří zlosynů byl vydán do USA. Předpokládám, že za ty dva roky, co už tam je, s ním proběhl řádný proces a že už si kroutí nejméně šesté doživotí.
Nemáte pocit, že jsme propuštěním Fajáda poškodili naše vztahy se Spojenými státy?
Muselo se volit mezi životy českých občanů a mezi spojeneckými zájmy. Víc už říkat nechci.
Než jste do Libanonu přijel, tajné služby se několikrát snažily o propuštění Čechů vyjednávat a nevycházelo to. Jaká tam byla situace?
Snažil jsem se vzbudit důvěru v tom, že co se domluví s českou stranou, bude také dodrženo. To byla moje symbolická úloha. Jsem rád, že to dobře dopadlo.
V Libanonu jste pak čekal, jak výměna dopadne. Byl jste nervózní?
Byl jsem nervózní jak pes.
A jak jste ten čas v Bejrútu trávil?
Pořád se ještě řešily nějaké detaily ohledně propuštění. A také jsem chodil plavat do hotelového bazénu.
Vy jste se do Libanonu poté, co jste vyjednal propuštění pětice Čechů, nemusel vůbec vracet. Jel jste tam dobrovolně. Proč? Bylo to kvůli tomu, aby libanonská strana či únosci věděli, že vše dobře dopadne?
Já si myslím, že je dobře, že to dobře dopadlo. Nikomu se nic nestalo. Jen tedy bohužel o tom, že pan Fajád nemá být vydán do USA, musel ještě navíc rozhodovat nezávislý libanonský soud, který rozhodl, jak rozhodl.
Ale na to jsem se neptal. Byl jste pojistka toho obchodu?
To závisí na tom, jak to kdo pojmenuje. Někdo tomu říká pojistka. Někdo, že to určitě pojistka nebyla. Někdo může říci, že jsem byl čestným hostem.
Takže jste byl čestným hostem?
Já jsem tam v tu chvíli byl. A jako co jsem tam byl, to už je na interpretaci.
Ale na dovolené jste tam prostě nebyl.
Já jsem nebyl na dovolené nikde, protože za mou konzultační roli mi nikdo nikdy nic nezaplatil. Takže jsem nebyl nikde ani na dovolené, ani za prací.
Vy jste za to, že jste vyjednal propuštění pětice Čechů, nedostal žádnou odměnu?
Obávám se, že na tyhle služby nejsou nikde taxy. Není to tak, že bych si třeba vyfakturoval konzultační činnost. A co vím z románů, tak se za to dávají hodinky s věnováním. Já jsem ze žertu někde řekl, že bych za to mohl dostat malé vyznamenání a 14 dní lázní. Ale vzhledem k tomu, že se asi někdo domákl, jak se vyjadřuji o vyznamenání, které mám z války v Perském zálivu, tak jsem vyznamenání nedostal. A lázně taky ne.
Když jste v Libanonu vyjednával, byl s vámi někdo další z české strany? Kolik vás tam bylo?
Já si myslím, že na to se musíte zeptat jiných orgánů, protože ty vám buď potvrdí, nebo popřou to, kdo tam se mnou seděl.
Tušíte, kdo mohli být únosci?
S únosci jsem neseděl a nevím, kdo únos zosnoval ani kdo ho provedl. Nevím dokonce ani to, jak dlouhý byl řetězec prostředníků vedoucí až k nim.
To byla vaše první akce pro stát?
Ne. Přihlásil jsem se jako dobrovolník do války v Perském zálivu. A taky jsem před dvaceti lety pomáhal po povodních na Moravě. Když se mnou přijde kdokoliv, jsem ochoten mu poskytnout konzultace, rady a vědomosti nabyté, díky tomu, co jsem nastudoval a zažil.
Nelitujete toho, že jste na požadavek státu kývl?
Buďme rádi, že nikdo nezemřel. A už k tomu chci říct jenom to, že čím víc se v hovně šlape, tím víc smrdí. Nechme to už být.
