Datum 17. dubna 2009 si Vlasta Parkanová pamatuje nejspíš dodnes. Tehdy jako ministryně obrany v druhé vládě Mirka Topolánka předložila na jednání kabinetu návrh na pořízení čtyř vojenských letadel CASA. Kabinet pro obchod zvedl ruku, dodavateli zaplatil 3,006 miliardy korun bez DPH a k tomu mu přepustil pětici nepoužívaných bitevních letounů L-159. Právě tato schůze vlády přivedla Parkanovou na lavici obžalovaných.
"Předložila (…) návrh na uzavření smlouvy bez toho, aby jako ministryně obrany zajistila ověření přiměřenosti ceny, respektive stanovení ceny obvyklé, kdy musela být srozuměna s možnými následky svého jednání tak, jak to upravuje zákon o majetku České republiky (…), když podle tohoto zákonného ustanovení odpovídá (…) za škodu, která tím českému státu vznikla," zněla klíčová část obžaloby podané státním zástupcem Janem Kořánem.
Parkanovou poslal k soudu za zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Kvůli stejným deliktům obžaloval i tehdejšího zastupujícího ředitele sekce vyzbrojování resortu obrany Jiřího Staňka, který smlouvu s dodavatelem po schválení vládou podepsal. Zatímco Parkanová nezajistila odborné stanovení ceny, Staněk uzavření obchodu nezabránil. Měli tak podle obžaloby způsobit předražení nákupu o 818 milionů korun.
Skutek se nestal
Tehdejší protikorupční policie obvinila Parkanovou se Staňkem v červnu 2012, u Obvodního soudu pro Prahu 6 se začala kauza projednávat v květnu 2017. Konstrukce žalobce Kořána se před senátem soudkyně Markéty Binderové rozpadla. Podle ní strůjci údajně nevýhodného obchodu škodu nezpůsobili, vedle toho státní zástupce nedoložil ani jejich motiv. Soudkyně oba obžaloby nepravomocně zprostila.
"Škoda, která měla dle tvrzení obžaloby vzniknout České republice, nebyla prokázána. (…) S ohledem na výše uvedené je tedy nutné uzavřít, že skutek popsaný v obžalobě se nestal," zní jedna z hlavních pasáží osvobozujícího rozsudku, jejž má Aktuálně.cz k dispozici. Právě způsobená finanční ztráta je přitom nutnou podmínkou pro usvědčení z obou žalovaných deliktů.
Soudkyně Binderová zkritizovala žalobce Kořána kvůli tomu, že motivy Parkanové a Staňka k údajným zločinům dedukoval nepřípadným způsobem. Tehdejší ministryně podle něj chtěla snahou o dodání vojenských letadel získat sympatie premiéra Topolánka, který měl uvažovat o jejím odvolání. Staněk prý zase pomýšlel na zisk místa stálého ředitele sekce.
"Motivace obžalovaných, jak je dovozována ze skutkové věty obžaloby, je z pohledu soudu naprosto spekulativní a nevyplynula z žádného z provedených důkazů, zejména pak ze svědeckých výpovědí," uvedla v rozsudku soudkyně. Také podotkla, že jelikož motiv není pro určení trestní odpovědnosti v tomto případě nutný, státní zástupce se do takové úvahy vůbec neměl pouštět.
Zásadní pochybení žalobce
Soudkyně Binderová připustila, jakou zátěž muselo pro Parkanovou i Staňka představovat dlouholeté stíhání. V tomto ohledu píše přímo o "příkoří". "Jehož umocňování nepodloženým dovozováním motivů soud hodnotí jako zásadní pochybení, ke kterému zřejmě státní zástupce přikročil, aby podpořil své tvrzení o úmyslném zavinění obžalovaných," uvádí ve verdiktu.
Klíčem pro vypracování obžaloby byl znalecký posudek firmy American Appraisal. Právě její expertiza určila, že obchod byl o 818 milionů předražený. Jenže v hlavním líčení neobstála. Vyvrátila ji čtveřice posudků, které předložili Parkanová se Staňkem. Podle nich obvyklá cena vojenské techniky lišící se s ohledem na jedinečné požadavky každého jednoho kupujícího nelze určit.
Soudkyně přidala další postřeh. "Dle přesvědčení soudu tedy není možné v případě letadel CASA, které představují unikátní artikl upravený a vyvíjený dle požadavků kupujícího, tj. Armády České republiky, postupovat dle primárního hlediska určování škody pro potřeby trestního řízení, neboť nelze zjistit cenu, za kterou se věc, (…), v době a v místě činu, v České republice v roce 2009, obvykle prodává, protože se v České republice do té doby nikdy neprodávala," stojí ve verdiktu.
V rozpětí let 2001 až 2008 koupily vedle Česka celkem 42 strojů CASA Brazílie, Kolumbie, Venezuela, Portugalsko, Polsko a Španělsko. Česku dodala letadla tuzemská firma Omnipol, jež je zprostředkovala od španělského výrobce, firmy EADS. S ohledem na různě formulované poptávky, jinak sestavené nabídky a další různé zájmy se cena letadel v každé zemi lišila.
"Hluboce nepřesvědčivý posudek"
Na začátku vyšetřování určila American Appraisal přiměřenou hodnotu letadel CASA tak, že k jejich ceně ze zmíněných zahraničních nákupů dopočítala DPH, pak ji upravila podle indexu vývoje cen v domovské zemi výrobce na hladinu roku 2009, kdy stroje pořídilo Česko, a následně ji přepočítala podle směnného kurzu z doby jednotlivých transakcí na koruny. Finálním úkonem bylo připočtení ceny technických doplňků požadované českou stranou.
V průběhu objasňování případu policií znalecký ústav na základě nových informací původní expertizu dvakrát dopracoval. Výsledná cena strojů se však pokaždé lišila. Soudkyně reagovala, že takový postup budí pochybnosti. Tím spíš, když firma American Appraisal tvrdila, že měla pokaždé dostatek nutných poznatků pro stanovení ceny. Od soudkyně za to schytala tvrdou kritiku.
Neúspěšný pokus kauzu došetřit
Kauzu Vlasty Parkanové rozkrýval tehdejší Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, hlavním vyšetřovatelem byl dnešní ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek. Soudkyně Markéta Binderová přitom v první reakci na obžalobu v září 2016 rozhodla, že kauza není způsobilá k projednání před soudem. Případ označila "za domněnky kriminalistů" a vrátila jim ho k došetření. Po stížnosti žalobce Jana Kořána jí však Městský soud v Praze nařídil, aby v kauze nařídila hlavní líčení.
"Ve svém souhrnu pak tyto nedostatky nenechávají soud na pochybách o tom, že ústavní znalecký posudek předložený obžalobou je metodicky a věcně nesprávný a ve své podstatě hluboce nepřesvědčivý a postrádající nezbytnou erudici, která se od ústavního znaleckého posudku očekává," stojí v rozsudku. Také podotkla, že zbavení se pěti nevyužívaných letounů L-159 bylo hospodárné, protože jejich údržba stála stát desítky milionů korun.
"Nás všechny přesvědčilo to, že to vyřeší chronický problém české armády na uplatnění bitevníků L-159. Byly zakonzervovány a roky se hledal způsob, co s nimi. Nesloužily a armáda musela vydávat peníze za péči, aby nezrezivěly," řekl k tomu před soudem tehdejší ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, který se stal později ve vládě Petra Nečase ministrem obrany.
Topolánek Parkanovou podpořil
Už v průběhu procesu žalobce Kořán seznal, že o své kompletní verzi příběhu soud nepřesvědčí. Ukázalo se to, když žádný ze svědků nepotvrdil, že by se premiér Topolánek chystal Parkanovou zbavit funkce. V první řadě byl tehdy jeho kabinet po vyslovení nedůvěry v demisi, odvolávat ministryni proto nedávalo smysl. V tomto duchu vypovídali ministři z Topolánkovy vlády Cyril Svoboda, Martin Říman či Jiří Pospíšil.
"Byla zcela zodpovědná a měla absolutní důvěru předsedy vlády a nemyslí si, že by ji zklamala. Byl to výhodný nákup a byl výhodný i finančně. Vláda nákup schválila jednohlasně. Časem se ukázalo, že cena byla stanovena správně, byla výhodná a svědek nemá žádnou pochybnost o tom, že nakoupili dobře," citovala soudkyně v rozsudku výpověď samotného Topolánka.
Po takových svědectvích a vývoji hlavního líčení reagoval státní zástupce Kořán, který působí na Vrchním státním zastupitelství v Praze, tak, že částečně změnil svůj postoj. Kvalifikaci deliktů u Parkanové a Staňka upravil ve finále procesu na maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Jenže ani s tímto výkladem u soudkyně Binderové neuspěl.
"Byť oba obžalovaní nepochybně byli veřejnými činiteli, s ohledem na neprokázání jakékoliv škody způsobené České republice nelze konstatovat (a ani svědecké výpovědi to nijak neindikují), že by došlo ke zmaření nebo ztížení úkolu veřejné správy - v tomto případě hospodárného nákupu letadel CASA z rozpočtových prostředků," píše se ve verdiktu.
Parkanová na odvolání přijít nechce
Hlavní líčení symbolicky rozdělilo oba obžalované. Staněk pravidelně k soudu chodil, aktivně se hájil a dotazoval se svědků. "V žádném případě se necítím vinen žádným ze skutků. Odmítám, že bych svým jednáním kdykoliv po dobu, kdy jsem zastával funkci zadavatele na ministerstvu obrany, způsobil nebo chtěl způsobit České republice škodu," řekl.
Parkanová se naopak procesu neúčastnila vůbec. Kauzu vnímala jako obrovskou křivdu, podle svých slov se výrazně podepsala na její duševní kondici i zdravotním stavu. "Útoky a výhrůžky přicházely na ulici i po telefonu. Následoval pocit trvalého zhanobení a potřeba samoty. Jsme čtyřgenerační rodina od dvacetiměsíční vnučky k devadesátileté mamince. Kromě batolete jsou poznamenáni všichni," řekla v říjnu 2016.
Nyní má před sebou druhé soudní kolo. Po odvolání žalobce už Městský soud v Praze nařídil jednání. Kauzu projedná 13. října. Není vyloučeno, že ji pravomocně uzavře. Nejspíš se ovšem opět odehraje bez účasti Parkanové. "Ve spise evidujeme vyjádření obžalovaných k odvolání státního zástupce a žádost obžalované o konání veřejného zasedání v její nepřítomnosti," řekl Aktuálně.cz mluvčí instance Adam Wenig.
Sám žalobce Kořán neuvedl, proč nesouhlasil se zprošťujícím rozsudkem nad Parkanovou a Staňkem. Zdržel se i komentáře k hlavním východiskům svého podání. "Jelikož se jedná o argumenty, s nimiž se nejprve v rámci odvolání musí seznámit soud, a nelze je tedy takto veřejně dopředu sdělovat," řekl Aktuálně.cz.
