"Dnes památník plní svůj slib a zveřejňuje všechny posudky i relevantní materiály, aby si kdokoliv mohl na věc utvořit vlastní názor," uvedl na webu Památníku Lidice jeho ředitel Eduard Stehlík.
Památník si o posudky zažádal loni v červnu, dle Stehlíka proto, aby se kauza vrátila na pole bádání historické obce a zbavila se zpolitizované zátěže. Stehlík jménem památníku zároveň vyjádřil lítost nad tím, že se tak nestalo již o rok dříve, kdy celá kauza propukla - tedy po odvysílání televizní reportáže o případu, kdy Alžběta Doležalová - matka jednoho z přeživších lidických dětí údajně udala četníkům svou židovskou podnájemnici Štěpánku Mikešovou. Reportáž vycházela z bádání historika z Historického ústavu Akademie věd Vojtěcha Kyncla.
"Z posudků, které Památník Lidice obdržel, se se závěry Vojtěcha Kyncla, ztotožnil pouze jediný. V tuto chvíli, pokud nebudou objeveny a předloženy nové, dosud neznámé historické dokumenty, proto nelze Alžbětu Doležalovou kategoricky vinit z podílu na udání její židovské podnájemnice Štěpánky Mikešové. Památník Lidice tímto považuje věc ze své strany za uzavřenou," uvedl Stehlík.
Památník Lidice obdržel třináct odborných posudků od historiků a historiček z institucí jako je například Ústav pro studium totalitních režimů či Univerzity Karlovy. Aby památník zajistil nestrannost a objektivitu, byli dle Stehlíka ředitelé a rektoři oslovených institucí (včetně slovenských) požádáni, aby pro zpracování posudků vybrali dva odborníky dle svého vlastního uvážení. Památník Lidice s hodnotiteli až do odevzdání posudků nijak nekomunikoval.
Vydání posudků se dle památníku zdrželo z pietních důvodů po smrti přeživší dcery Alžběty Doležalové Marie Šupíkové.
"Celý tragický příběh se začal odvíjet 2. června 1942, tedy v době krvavých represálií rozpoutaných po atentátu na Reinharda Heydricha. Toho dne byla protektorátními četníky Evženem Resslem a Františkem Cábou zadržena v Lidicích Štěpánka Mikešová," popsal Stehlík.
Velitel buštěhradské četnické stanice ve svém hlášení sepsaném ještě téhož dne, uvedl, že jmenovanou předvedli, protože "bylo zjištěno", že jde o Židovku, která skrývá svůj původ a nenosí židovskou hvězdu. Následovalo okamžité předání kladenskému gestapu a její transport do Osvětimi, kde byla 17. srpna 1942 zavražděna.
O údajném udání hovoří dokument vytvořený až v prosinci 1945 Evženem Resslem, tedy četníkem, který Štěpánku Mikešovou v Lidicích zatýkal.
Historik Kyncl se přitom ve své práci opíral právě o tento materiál. Na informace o Alžbětě Doležalové, které posléze uveřejnil v knize, se objevovaly v odborné obci nesouhlasné reakce již krátce po vydání v roce 2015 a nesouhlasné stanovisko zastávala také obec Lidice která se spolu s přeživšími obrátila na Památník Lidice s žádostí, aby se přeživších v této věci zastal.
Tehdejší vedení však za Kynclovými závěry o tom, že Alžběta Doležalová Štěpánku Mikešovou udala, stálo. Kvůli sporům nakonec rezignovala tehdejší ředitelka památníku Martina Lehmannová a s ní odešlo i deset zaměstnanců.
