Pád české politiky: Žijeme v nejrozhádanější zemi Unie

Petr Holub
1. 5. 2011 20:00
Česko se pro Evropu stává názorným příkladem, jak nefunguje demokracie

Praha - Česká republika se pro Evropu stává názorným příkladem, jak nefunguje demokracie.

S osmi vládami, které se tu vyměnily za posledních osm let, držíme evropský primát. Ohrožuje ho jenom Lotyšsko, které je na tom s vládami stejně. V Praze se ale vyměnilo šest premiérů, o jednoho víc než v Rize.

Experti uvádějí tři důvody, proč jsou zdejší vlády tak nestabilní.

Za prvé - premiér má slabou ústavní pozici, za druhé - každou vládní koalici rozvrací zevnitř trvalý konflikt zájmových skupin, za třetí - nezkušení politici k tomu všemu neumějí vládní krize řešit.

Nešťastných osm let české politiky začalo u Vladimíra Špidly v roce 2002.
Nešťastných osm let české politiky začalo u Vladimíra Špidly v roce 2002. | Foto: Ondřej Besperát

Italský rekord v ohrožení

Od roku 2003 absolvovala většina evropských zemí dvoje volby. Osmnáct z nich proto vystačilo nejvýš se čtyřmi vládami a třemi premiéry.

Dalších sedm se potýkalo s vážnými problémy, přesto se i Maďaři, Rumuni či Belgičané omezili na pět vládních kabinetů.

Další hlasování o důvěře pro vládu čeká Čechy ještě do léta. Pokud politici nezpomalí tempo a do roku 2013 nastoupí další tři kabinety, dosáhnou italského průměru z druhé poloviny minulého století.

Po dvou letech ho vyměnil Stanislav Gross.
Po dvou letech ho vyměnil Stanislav Gross. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

K překonání je také rekord z 80. let,  kdy se v Římě vystřídalo osm premiérů. Do českého osmiletého seznamu Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek, Fischer, Nečas tak už stačí další dvě jména.

Skandály a nedostatek osobností

Nejčastějším důvodem pádu evropských vlád jsou skandály, které se neomezují pouze na východní část kontinentu.

Maďarský premiér Ferenc Gyurcsány doplatil na chvilkovou upřímnost, při které stranickým kolegům přiznal, že voličům „lže ráno, v poledne i večer", estonský Juhan Parts zase příliš razantně hájil svého ministra spravedlnosti, který posbíral sto pokut za vysokou rychlost.

Jaro 2005 a nastupuje Paroubek team.
Jaro 2005 a nastupuje Paroubek team. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Finská premiérka Anneli Jäätteenmäkiová skončila po dvou měsících, když vyšlo najevo, že proti svému soupeři použila tajné depeše z ministerstva zahraničí.

Příklady Stanislava Grosse a Mirka Topolánka svědčí o tom, že ani Češi nezůstávají pozadu.

Druhou hlavní příčinou je politický systém, který vytváří nestabilní vlády složené z několika stran.

Proto se často mění vlády v Dánsku, Belgii a Nizozemsku, kde ovšem stabilitu drží konsensuální premiér. Guy Verhofstadt předsedal v letech 1999-2008 třem belgickým vládám, Anders Fogh Rasmussen držel tři dánské vlády v období 2001-2009, Holanďan Jan Pieter Balkenende složil dokonce čtyři kabinety v letech 2002-2010.

Léto 2006 a na řadě Topolánek. Po volbách podepsal koaliční smlouvu s Bursíkem a Kalouskem, ale ve sněmovně uspěl až napodruhé.
Léto 2006 a na řadě Topolánek. Po volbách podepsal koaliční smlouvu s Bursíkem a Kalouskem, ale ve sněmovně uspěl až napodruhé. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Belgie stejným způsobem řeší neschopnost politiků domluvit vládu od voleb v červnu 2010, když zemi už čtvrtým rokem řídí Yves Leterme.

Nestabilní ústavní systém mají i Lotyši a Češi. V polarizovanén politickém prostředí však žádný z premiérů posledních let nepřežil víc než tři roky. 

Negativní důvěra a konstruktivní nedůvěra 

Při vysvětlování takové nestability se tuzemští znalci politických procesů dosud spokojili s poukazem na to, že v poměrném volebním systému s mizivými parlamentními většinami ani nejde pevnou vládu sestavit. 

Jan Fischer, který převzal vládu po svrženém Topolánkovi v roce 2009, právě podal
Jan Fischer, který převzal vládu po svrženém Topolánkovi v roce 2009, právě podal | Foto: Ludvík Hradilek

„Volební systém opravdu způsobil, že v letech 2002 a 2006 nevznikla výrazná parlamentní většina," připomíná Lubomír Kopeček z Masarykovy univerzity. Nečasův kabinet však ukazuje, že pevná vláda nevznikne ani s výraznou většinou. 

Proto Kopeček doporučuje ústavní nástroje, jak vládu upevnit. Cestou může být tzv. negativní hlasování o důvěře, které užívají ve Švédsku a Norsku. Když nastoupí nová vláda, tak k jejímu potvrzení stačí, když se nenajde dost hlasů na její svržení. 

Konstruktivní vyjádření nedůvěry po německém a polském vzoru umožňuje vládu svrhnout jen ve chvíli, kdy mají vládní odpůrci dost hlasů na vytvoření nového kabinetu. 

Premiérem se stal Nečas, ale jeho dny se možná už sčítají...
Premiérem se stal Nečas, ale jeho dny se možná už sčítají... | Foto: Ludvík Hradilek

Změnou ústavy reagovali Poláci na vládní krize devadesátých let. Tehdy se během sedmi let vystřídalo osm vlád a sedm premiérů. Zavedením principu konstruktivní nedůvěry a omezením role prezidenta se frekvence snížila na šest premiérů za dalších čtrnáct let.

„Ale o ústavní reformě se u nás mluví už od roku 1996 a neudělalo se nic. Pokud nebudou politici pod tlakem, aby něco skutečně udělali, budeme o nestabilitě hovořit dalších 15 let," předpovídá Kopeček. 

Infobox

Jan Fischer a vlajka EU

Počet vlád/premiérů v letech 2003-2011

  • Česko  7/6
  • Lotyšsko 7/5
  • Finsko  5/4
  • Maďarsko 5/4
  • Polsko  5/4
  • Estonsko 5/3
  • Belgie  5/3
  • Rumunsko 5/3
  • Nizozemsko 5/2
  • Irsko  4/3
  • Litva  4/3
  • Portugalsko 4/3
  • Rakousko 4/3
  • Řecko  4/3
  • Spoj. království 4/3
  • Dánsko  4/2
  • Itálie  4/2
  • Bulharsko 3/3
  • Francie  3/3
  • Kypr  3/3
  • Slovensko 3/3
  • Slovinsko 3/3
  • Malta  3/2
  • Německo 3/2
  • Španělsko 3/2
  • Švédsko 3/2
  • Lucembursko 3/1

Změny k horšímu

Podle dalších expertů však nestačí ani ústavní reformy. 

„Vláda je nestabilní díky korupčním skandálům, ministři nedokáží komunikovat s veřejností, a proto je položí každý odposlech," stěžuje si Jan Bureš z Metropolitní univerzity. 

Kořeny problémů proto vidí v nekompetenci a nezkušenosti politiků. Projevila se například při pádu Topolánkovy vlády svržené nešťastnou náhodou. „Nikdo tehdy neměl strategii, co bude dělat dál," připomíná Bureš.  

Situace se nemůže rychle změnit k lepšímu, protože neustálé výměny vlád zabraňují tomu, aby politici vůbec nějaké zkušenosti získali. 

Hřiště ekonomických skupin 

Opakování vládních krizí považuje za unikát Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické. 

„Nevycházejí ze společnosti, protože nemáme nesystémovou stranu, nemáme krajní pravici, nejsme rozděleni nábožensky, ekonomicky ani etnicky. Jsou důsledkem souboje ekonomických skupin. Ten se přitom odehrává nejen mezi stranami, ale také uvnitř stran," vysvětluje politoložka, proč stabilitu nepřinesla ani jasná vládní většina.

Vláda podle ní funguje na principech klientelismu, v tom se podobá italským vládám před rokem 1991.

Souboj regionálních a profesních skupin o vytvoření a udržení peněžních toků z veřejné do soukromé sféry zatím likviduje i opatrné pokusy na omezení korupce.

„Všechny racionální snahy související s nákupy přístrojů a léků vyvolávají tlak na vládu a na odstoupení příslušného ministra," upozorňuje Dvořáková na kritiku, kterou stíhají vládní poslanci reformní snahu ministra Leoše Hegera.

Premiér v rukou prezidenta

K nestabilitě přispívá i to, že politici nedodržují žádná zavedená pravidla. „Třeba každá krize se řeší jinak," připomíná Dvořáková nepředvídatelné zásahy prezidenta Václava Klause, který naposled donutil premiéra Petra Nečase, aby stáhl návrhy na odvolání dvou ministrů.

Oddělit ekonomické zájmy od politického provozu umožní podle Dvořákové tři nezbytné kroky.  

Jednak má být okamžitě schválen zákon o státní službě, který politikům zabrání, aby svévolně zasahovali do chodu ministerstev, a stanoví jasnou odpovědnost za státní peníze. Za druhé z ministerstev zmizí poradci a většina náměstků, kteří mohou o miliardách rozhodovat bez odpovědnosti. A nakonec je nezbytné posílit dohled nad rozdělováním evropských dotací.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

PSG vyhrál vysoko na hřišti Dijonu, dva góly dal Mbappé

Útočník Kylian Mbappé v zápase 27. kola francouzské fotbalové ligy dvěma góly pomohl k výhře Paris St. Germain na hřišti Dijonu 4:0. Mužstvo z hlavního města se minimálně do neděle posunulo na druhé místo tabulky, sesadit ho ale znovu může Lyon, který čeká derby v Marseille. Bod ztrácí Pařížané na vedoucí Lille, které také v neděli přivítá Štrasburk.

K výhře vykročil úřadující mistr po šesti minutách, prosadil se Moise Kean. Vedení po půlhodině hry navýšil z penalty Mbappé a nejlepší kanonýr soutěže vylepšil střelecký účet na 18 branek po změně stran. Dva góly v zápase dal už v pátém ligovém duelu v ročníku. Vysokou výhru nad posledním mužstvem ligy podtrhl Danilo.

Francouzská fotbalová liga - 27. kolo:

Bordeaux - Mety 1:2 (14. Kalu - 72. Delaine, 90.+1 Vagner), Dijon - Paris St. Germain 0:4 (32. z pen. a 51. Mbappé, 6. Kean, 82. Danilo).

Tabulka:

1. Lille 26 17 7 2 46:16 58
2. Paris St. Germain 27 18 3 6 61:17 57
3. Lyon 26 16 7 3 54:24 55
4. Monako 26 16 4 6 54:37 52
5. Mety 27 11 8 8 33:26 41
6. Lens 26 11 7 8 37:35 40
7. Marseille 25 10 8 7 33:29 38
8. Rennes 26 10 8 8 33:30 38
9. Montpellier 26 11 5 10 43:46 38
10. Angers 26 10 5 11 30:40 35
11. Bordeaux 27 9 6 12 28:33 33
12. Nice 27 9 5 13 33:39 32
13. Brest 26 9 4 13 39:47 31
14. Remeš 26 7 9 10 32:34 30
15. St. Etienne 26 7 9 10 26:37 30
16. Štrasburk 26 8 5 13 34:40 29
17. Nimes 26 7 3 16 25:51 24
18. Nantes 26 4 11 11 26:41 23
19. Lorient 26 6 5 15 31:50 23
20. Dijon 27 2 9 16 18:44 15
Zdroj: ČTK
Další zprávy