Jak vznikl spor o Lidový dům
Lidový dům strana koupila v roce 1907 za peníze, na které se ve sbírce složili dělníci. Formálně jej vlastnila prostřednictvím akciové společnosti Cíl, kterou ale stát v roce 1950 znárodnil a Lidový dům začal využívat Ústřední výbor Komunistické strany Československa (KSČ).
V březnu 1990 předává KSČ Lidový dům hospodářskou smlouvou ČSSD. Ministerstvo financí, vedené Ivanem Kočárníkem (ODS), ale tuto smlouvu následně označilo za neplatnou a podalo žalobu na určení vlastnického práva. Soudy v roce 1995 ale pravomocně rozhodly, že Lidový dům nebyl platně znárodněn a patří nadále akciové společnosti Cíl, jejímž vlastníkem byla Československá sociální demokracie.
Cíl měl ale stále zapsané jako statutární orgány představitele strany z roku 1948. ČSSD udělala chybu, když se pokoušela zapsat jako nové statutární orgány současné představitele ČSSD. Protože rejstříkovému soudu nepředložila akcie, ten změnu orgánů odmítá zapsat. Místo toho, aby ČSSD akcie nechala umořit či je vyzvedla z úschovy ve Státním archivu, kde byly, podala proti odmítnutí zápisu odvolání, s nímž neuspěla.
Kde se vzal Altner
Advokáta Zdeňka Altnera do Lidového domu v roce 1997 přivedl tehdejší místopředseda strany a později ministr financí Ivo Svoboda, následně odsouzený za vytunelování výrobce kočárků Liberta. Oba se poznali v podniku OSAN, kde byl Altner konkurzním správcem a Svobodova firma mu vedla účetnictví.
Altner byl správcem OSANu téměř šest let, než ho konkurzní soudce na nátlak věřitelů odvolal. Altner mezitím dokázal z firmy udělat výnosný podnik, ze kterého dokázal pro sebe a zejména sobě spřízněné firmy a advokáty získat přes sto milionů korun.
Jak zněla smlouva ČSSD s Altnerem
Mandátní smlouvu s Altnerem podepsali za ČSSD 2. května 1997 její tehdejší předseda Miloš Zeman a místopředseda Ivo Svoboda. Altnerovi v případě úspěchu slíbili 50 milionů korun a k tomu "deset procent z částek složených na účet nebo do pokladny klienta třetími osobami na základě právní pomoci provedené advokátem" při zajištění využití nemovitého majetku - tedy výnosů z pronájmu, který platili nájemci Lidového domu. ČSSD se také zavázala v případě prodlení s platbou uhradit smluvní penále 0,3 procenta denně, tedy 109,5 procenta ročně.
Co ČSSD zaplatila
Strana hned v létě 2000, poté, co po zásahu Ústavního soudu mohla zapsat nové statutární orgány v akciové společnosti Cíl a fakticky tak ovládla Lidový dům, zaplatila slíbených 50 milionů korun. 17 milionů poslala přímo Altnerovi, dalších 34 milionu korun ale dává do úschovy kvůli tomu, že o svůj podíl se přihlásili i Altnerovi spolupracovníci - advokát Zdeněk Hájek a notář Václav Halbich. Oba tvrdí, že Lidový dům fakticky vysoudili oni. I tímto jejich podílem se nyní zabývá po dovolání Halbicha Nejvyšší soud.
Co ČSSD nezaplatila a proč
Dalších 18,5 milionu korun už ale ČSSD odmítla zaplatit - argumentovala tím, že uvedené ustanovení smlouvy bylo neplatné pro rozpor s dobrými mravy a navíc neurčité, protože nebyly přesně vymezené právní služby, které měl Altner poskytnout. Sama přitom následně připustila, že si v roce 1997 zřejmě nepřečetla, co Svoboda připravil k podpisu, a utekla jí skutečná podstata smluvní odměny. "Až posléze si žalovaný (ČSSD) uvědomil, že cílem žalobce bylo parazitovat na jeho tíživé situaci inkasováním přemrštěné odměny," píše se v následném rozsudku.
Proč se spor tak táhl
Žalobu na vydání 18,5 milionu korun s příslušenstvím podal Altner v prosinci 2000. Prvoinstanční Obvodní soud pro Prahu 1 mu dal zapravdu již v listopadu 2004, když rozhodl, že ČSSD má zaplatit 18,5 milionu korun i se smluvní pokutou a náklady řízení.
Proti verdiktu se ale odvolala nejen ČSSD, ale i úspěšný Zdeněk Altner. Ten protestoval proti tomu, že mu má platit jen ČSSD, ale již ne akciová společnost Cíl, kterou také zažaloval. Protestoval také proti tomu, jak soud vypočítal náklady řízení. Altner však nezaplatil soudní poplatek, a když neuspěl s žádostí o jeho prominutí, začal se odvolávat. Pokoušel se také, aby na jeho místo nastoupil švýcarský H-holding AG a žádal, aby se rozhodovalo podle jihoafrického práva, což ale soudy zamítly. Opravných prostředků bylo podle aplikace infosoud podáno patnáct, než spis po devíti letech mohl odejít na Městský soud v Praze.
Co řekl soud pravomocně v roce 2016
Soudkyně Městského soudu v Praze Irena Saralievová potvrdila, že ČSSD musí zaplatit Altnerovi 18 518 228 korun se smluvní pokutou 0,3 procenta denně od července 2000. Smluvní pokuta tak dělala dalších 319 milionů korun. Podle ní byla smlouva sjednána platně, neodporovala dobrým mravům a ČSSD tak má platit. Vyrovnala se i s námitkami, že Altner nesmyslnými odvoláními ukončení protahoval a jen kvůli tomu úroky vyšplhaly do astronomické výše. "Je pravda, že dobu trvání řízení zapříčinil výlučně žalobce (Altner - pozn. red.). Žalovaný však mohl vzniku tohoto nároku zabránit zaplacením vymáhané, byť nepravomocně přiznané pohledávky, případně i prostřednictvím úřední úschovy," uvedla.
Co nyní řekl Nejvyšší soud
Nejvyšší soud našel v předchozích rozsudcích několik chyb. Hlavní byla podle něj ta, že soudy špatně vyhodnotily bod smlouvy, podle něhož si Altner nárokoval původních 18,5 milionu korun jako deset procent z výnosů Lidového domu, které svým vítězstvím ČSSD zachránil.
V pořádku nebylo již ujednání mandátní smlouvy, kterým strana slíbila Altnerovi desetiprocentní odměnu z částek, které získá "na základě právní pomoci poskytnuté advokátem klientovi". "Uvedená formulace nesplňuje požadavek určitosti, neboť není jasné, o jaké částky složené na účet nebo do pokladny (a kým) se má jednat," konstatoval senát vedený soudcem Pavlem Krbkem.
Stejně tak špatně se prý předchozí soudy vypořádaly s výší smluvní pokuty. Nejvyšší soud poukázal na to, že nárok na zaplacení smluvní pokuty je ve výši ke dni podání žaloby. A při nároku na další částku musí věřitel k plnění dlužníka znovu vyzvat. Zda se tak stalo, ale Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí podle Nejvyššího soudu dostatečně nezjistil.
Co tedy budou soudy znovu rozhodovat?
Obvodní soud pro Prahu 1 musí posoudit zejména to, zda Altnerova odměna odpovídá zákonu o advokacii a vyhlášce o odměnách advokátů. Altnerovi dědicové kvůli tomu musí doložit, jaké právní služby jejich otec pro ČSSD provedl. Musí také znovu posoudit vytýkanou neurčitost části uvedené smlouvy, o niž Altner opírá svůj požadavek. Poté má případně posoudit i například to, zda odměna byla přiměřená a výkon práva nebyl v rozporu s dobrými mravy.
Co by prohra pro ČSSD znamenala
Velké existenční potíže, zejména proto, že straně po několika neúspěšných volbách vyschly příjmy od státu. Po rekordním propadu v posledních sněmovních volbách, kdy získala 7,5 procenta hlasů proti předchozím více než dvaceti, totiž také výrazně klesly peníze, které strana dostává na svůj provoz od státu. ČSSD již po vyhlášení rozsudku v roce 2016 začala šetřit a propustila například část svých zaměstnanců. A také si na splacení uvedené sumy již předjednala úvěr u banky FIO.
Získal Altner pro ČSSD skutečně Lidový dům?
To nelze jednoznačně říct, a nejen proto, že se k tomu hlásí jeho bývalí kolegové Halbich a Hájek. Altner sice jménem ČSSD uspěl v lednu 2000 u Ústavního soudu, ten ale řešil otázku zapsání statutárních orgánů její společnosti Cíl. Tento problém si přitom ČSSD způsobila sama tím, že udělala závažné chyby při zápisu do obchodního rejstříku a nepředložila k tomu akcie společnosti. Protože si myslela, že zápis bude jen formální krok, nevyužila k tomu svého dosavadního právníka Pavla Blanického. Hlavní pro získání Lidového domu bylo to, že v roce 1995 soudy potvrdily, že dům patří akciové společnosti Cíl.
