Státní zdravotní ústav dnes předběžně potvrdil první výskyt opičích neštovic v Česku, ač definitivně to stvrdí až PCR test, jehož výsledek bude známý zhruba za týden. Jsme tedy nyní v obdobné situaci, jako když jsme před více než dvěma lety odhalili první případ covid-19? Čeká nás teď podobný vývoj?
Byla to otázka krátkého času, až bude první případ potvrzený i u nás, když v dalších evropských zemích registrují už celou řadu případů. Pevně doufám, že to je z pohledu epidemických charakteristik nesrovnatelné s prvním případem onemocnění covid-19.
V tomto případě se naštěstí nejedná o respirační onemocnění, které se ze své podstaty šíří mnohem rychleji. Opičí neštovice jsou virus, který se sice šíří mezi lidmi i vzdušnou cestou, ale nejedná se o respirační onemocnění a před možnou nákazou se dá uchránit dodržováním základních hygienických pravidel a životních návyků.
Jaká základní hygienická pravidla máte na mysli?
Předně je potřeba mít přehled o tom, zdali se v dané oblasti toto onemocnění vyskytuje. Je známo, že mimo Afriku dochází k šíření onemocnění fyzickým a sexuálním kontaktem. Víme, že viru opičích neštovic se dobře daří například v populaci gayů. Šíření viru je ze sociologicko-společenského hlediska vázané na určité skupiny obyvatel, u nichž je riziko nákazy vyšší. To ale neznamená, že by se ostatní lidé neměli mít na pozoru.
Známé jsou především plané neštovice, které mívají děti, ale opičí neštovice jsou spíše podobné pravým neštovicím, které se světu podařilo zhruba před 40 lety vymýtit.
To je pravda. Plané neštovice vytvářejí drobnou vyrážku, která nakonec končí také puchýřky, ale jsou výrazně drobnější než kožní projevy u opičích neštovic. Jedná se o virus úplně jiné skupiny. Jsou to dvě nesrovnatelná onemocnění kromě toho, že obě mají fázi kožních projevů.
Smrtnost pravých neštovic byla 30 procent. Jak moc se tedy máme obávat opičích neštovic, které jsou jim podobné?
V případě opičích neštovic je nebezpečí infekce pro člověka z hlediska fatálních následků minimální. Je známo, že tam, kde se původce opičích neštovic vyskytuje přirozeně, to jest v Africe, je průběh onemocnění člověka docela mírný. Pevně doufám, že tomu tak bude i v případě projevů opičích neštovic na evropském kontinentu.
Jaké jsou vůbec další příznaky kromě kožních puchýřů?
Začíná to jako celá řada jiných viróz, tedy projevy onemocnění, jako jsou například u chřipky - zvýšená teplota, případně horečka, bolesti svalů a kloubů a přechází to právě v typicky kožní projev.
Opičí neštovice nejsou ničím novým. První důkaz přenosu na člověka pochází ze sedmdesátých let minulého století. Mělo se však za to, že se virus příliš nešíří z člověka na člověka. Nyní to vypadá, že se ale lidé navzájem od sebe nakazí. Čím to je? Virus zmutoval?
Myslím si, že po dlouhé době je celá řada informací zapomenutá. Je otázka, jak věrohodné je tvrzení z před čtyřiceti lety o tom, že se opičí neštovice nemohly šířit mezi lidmi. Je to údaj, kterému nelze úplně důvěřovat.
Čím to ale je, že se zrovna nyní začaly zničehonic šířit v Evropě, když už tu jsou minimálně od sedmdesátých let?
To je otázka, na kterou lze velmi těžce odpovědět. Téměř každý živočišní druh, zejména obratlovci, mají svůj virus neštovic. Dlouhodobým historickým vývojem je vybalancovaná rovnováha mezi druhově specifickým virem a jeho hostitelským organismem. Jinými slovy ptačí neštovice nemohou ublížit ani "přeskočit" na člověka.
Zoologicky ale patříme s opicemi do jedné skupiny primátů, tudíž blízkost obou hostitelských organismů - opic a člověka - je z hlediska vnímavosti viru poměrně velká. Jestli může nějaká mutace za to, že je najednou evropská populace vnímavá k nákaze virem opičích neštovic, nelze v současné době potvrdit ani vyvrátit. Nepochybně je to teď předmětem zkoumání specializovaných laboratoří, které se budou zabývat evolucí viru.
Ve Spojených státech už připravují zásoby vakcíny, která funguje proti pravým, ale i opičím neštovicím, aby je mohli poskytnout rizikovým kontaktům nakažených lidí. Je možné, že bude potřeba očkování proti opičím neštovicím stejně jako kdysi proti pravým neštovicím?
Než v roce 1980 Světová zdravotnická organizace vyhlásila vymýcení pravých neštovic, tak se proti nim očkovalo. Starší generace, která vakcínu dostala, je chráněná celoživotní imunitou navozenou původním očkováním proti pravým neštovicím.
Teď se určitě řeší určité mobilizační plány na očkovací dávky proti pravým neštovicím, které byly uloženy pro případ nečekaného vzplanutí onemocnění. Tyto zásoby příslušná centra skladují. Světová zdravotnická organizace a národní autority dotčených zemí budou o těchto věcech v nejbližších dnech jednat.
Ministerstvo zdravotnictví ale uvedlo, že zatím neexistují důkazy, že by původní očkování proti pravým neštovicím fungovalo i proti opičím neštovicím.
Údaje, které máme k dispozici, vychází z modelových experimentů z minulosti. Musíme si uvědomit, že v roce 1980 se nejenom vyhlásilo vymýcení pravých neštovic, ale také se zakázalo pracovat s virem kravských neštovic, které jsou ve své podstatě vakcínou proti pravým neštovicím. Takže kvůli tomu nemáme žádné nové údaje. S těmito viry se pracovalo jenom v nedemokratických zemích, jako například v Sovětským svazu.
