Praha - Před jednapadesáti lety začala cesta Gustáva Husáka k tomu, aby se stal nejmocnějším mužem socialistického Československa a na dlouhých 20 let zavedl zemi do normalizace.
V květnu 1960 totiž byla vyhlášena největší amnestie politických vězňů v historii. V rámci akce Adam, jak ji komunisté ve svých tajných dokumentech pojmenovali, se na svobodu dostal právě i "velezrádce" Husák.
O propuštění Husáka - stejně jako dalších prominentních vězňů - rozhodovalo tehdejší politbyro ÚV KSČ včetně prezidenta Antonína Novotného. Husák byl odsouzen na 25 let za velezradu a trest mu měl vypršet až v roce 1976.
"Trestný čin měl spočívat v tom, že jako vedoucí buržoazněnacionalistické skupiny pronikl do vedení Slovenského národního povstání a brzdil boj za osvobození. Po květnu 1945 měl na Slovensku sabotovat plnění Košického vládního programu," píše Jaroslav Rokosný v článku Amnestie 1960 v aktuálním čísle časopisu Paměť a dějiny, který vydává Ústav pro studium totalitních režimů.
Husák byl ukázněným vězněm
Gustáv Husák byl podle dobových dokumentů vězeň s kladným osobním posudkem. Když odcházel na svobodu, bylo mu sedmačtyřicet.
Husákova normalizace na fotografiích:
"Jeho chování po dobu trestu bylo posouzeno jako slušné a ukázněné, po stránce pracovní byl hodnocen dobře. Zdravotní stav byl dobrý, fyzicky i duševně byl zdráv," připomněl v článku Rokosný.
Pustili i velitele Pražského povstání
Kromě Husáka se na svobodu v květnu 1960 dostali i další ostře hlídaní "odpůrci lidově-demokratického a socialistického zřízení". Mezi nimi byl například generál Jan Syrový, velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v době mnichovské dohody.
Na seznamu propuštěných byl rovněž generál Karel Kutlvašr, legionář a velitel Pražského povstání, jeden z nejbližších Háchových spolupracovníků Josef Kliment, litoměřický biskup Štěpán Trochta anebo významný protektorátní novinář Jaroslav Křemen.
Při amnestii bylo z nápravně pracovních táborů a věznic propuštěno na svobodu celkem 7092 vězňů, přičemž politických vězňů bylo 5601.
Amnestie se ovšem týkala dalších desítek tisíc lidí, jen národní výbory amnestovaly 124 887 osob, další osvobodily prokuratury a soudy.
Gesto po vítězství socialismu
Autor obsáhlého článku Amnestie 1960 v časopise Paměť a dějiny Jaroslav Rokosný připomíná, že komunistický režim se na přelomu 50. a 60. let po dvanácti letech vlády cítil dostatečně stabilizovaný, aby učinil výrazné politické gesto ke svým odpůrcům.
ÚV KSČ tehdy v dokumentu zaslaném krajským stranickým výborům napsalo, že amnestie bude "dalším projevem neotřesitelné síly a pevnosti našeho socialistického státu a zároveň dokladem skutečného humanismu našeho zřízení, které dává příležitost odčinit poctivou prací svou vinu i těm, kteří se v minulosti provinili vůči lidu".
Podívejte se, jak slídila StB:
Mezi "poctivou práci" patřila i spolupráce s StB. Komunistická tajná policie totiž okamžitě mezi amnestovanými začala získávat nové agenty. Nakonec jich naverbovala několik stovek.
Občané druhé kategorie
I přes deklarovanou vůli, aby se amnestovaní političtí vězni vrátili do normálního života, byla realita značně odlišná. Pro režim to byli stále občané druhé kategorie a sehnat práci, která by odpovídala jejich vzdělání, bylo takřka nemožné.
Například už zmiňovaný generál a někdejší předseda "buržoazní" vlády Jan Syrový dostal důchod 190 korun (tehdejší průměr byl 675 Kčs). Aby měl z čeho žít, musel pracovat jako noční hlídač Maroldova panorama Bitvy u Lipan v pražském Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnes Výstaviště).
Prakticky všichni propuštění političtí vězni se navíc s novým socialistickým zřízením nikdy nesmířili, zůstali nedůvěřiví a protirežimně naladění, žili pod doheldem StB. Někteří z nich brzy zase skončili ve vězení. Většinou stačilo jen to, že se občas setkávali a diskutovali o politice.
