Jak výrazně se proměnila česká dezinformační scéna poté, co se zde začalo s očkováním?
Poměrně výrazně. Úplně poprvé se dezinformace týkající se očkování objevily už v květnu, ale tehdy to ještě nebylo významné téma. Ve větší míře se začaly objevovat na konci září, kdy se začalo blížit schválení prvních vakcín a začalo být jasné, že přijdou i do Česka. Dezinformační servery na to zareagovaly velice rychle. A od té doby začaly lživé informace na toto téma narůstat, přibývají dodnes. Postupem času se z očkování stalo jedno z nejčastěji se vyskytujících témat na české dezinformační scéně. Nepravdivé informace o očkování dnes tvoří asi dvě třetiny všech dezinformací o koronaviru. Ze všeho zpravodajského obsahu týkajícího se koronaviru dnes asi pět procent tvoří dezinformace spjaté s covidem.
Kde se s nimi můžeme nejčastěji setkat?
Většina jich pochází z dezinformačních webů, kterých je v Česku kolem třiceti. Na nich vychází desítky článků denně. Tyto portály často přebírají informace ze zahraničních dezinformačních serverů. A z nich se informace šíří dál na sociální sítě, čímž se dostávají k velkému množství lidí. V Česku se tyto zprávy šíří hlavně přes facebookové skupiny, které mají desítky tisíc členů. Šíří se tu také skrz řetězové e-maily, což se jinde v zahraničí moc neděje.
Z jakých dezinformačních portálů přebírají české weby zprávy? Odkud se k nám lživé zprávy spjaté s koronavirem šíří?
Těžko říct. Stejně jako v Česku jsou i v zahraničí dezinformační weby, které určitou část dezinformací vytváří samy. Naše weby přebírají zahraniční obsah a naopak. Odkud se ale které zprávy berou, lze poměrně těžko určit, často je obtížné dohledat, která dezinformace kde vznikla. Jednodušší to je třeba v případě ruské propagandy. Zprávy pocházející z Ruska glorifikují ruskou vakcínu Sputnik či zázračné léky ruských vědců a kritizují západní vakcíny. Ale u většiny dezinformací to takhle jednoduše říct nejde. Většinu lživých zpráv vytváří české portály samy. Ovšem přebírají je i třeba ze západní Evropy či Ameriky.
Motivace ruských webů kritizovat ostatní vakcíny a naopak šířit zprávy o tom, jak skvělá je ta jejich, je zřejmá. Jakou motivaci ale mají české weby, které šíří nepravdivé zprávy o vakcínách? Jde jim čistě o zisk?
Ano, jde hlavně o finanční motivaci. Hlavně ty největší portály jsou poměrně ziskové, mají velkou návštěvnost, velký příjem z reklamy, často na ně přispívají čtenáři, takže nemusí platit autory, někdy dokonce prodávají vlastní merchandising. Očkování je dnes pro dezinformátory populární téma, vydávají co nejšílenější věci, aby přilákali co nejvíce lidí a tím pádem z toho měli co nejvíce peněz. Spousta lidí to ale dělá také z přesvědčení. Jsou upřímně přesvědčeni o tom, že vakcíny představují hrozbu, a to hlavně ty ze západu. Myslí si, že když takové zprávy šíří, je to vlastně prospěšná věc, protože zabrání mnohým, aby se nechali očkovat.
Čeho se nejčastěji týkají dezinformace kolem očkování?
Část z nich je extrémní. Tvrdí třeba, že očkování dokáže změnit DNA, nebo že vám injekce vpraví sledovací čip do těla. Nejrozšířenější jsou ale ty, které se týkají vedlejších účinků či nebezpečnosti očkování. Často se vyskytují různé nepravdivé zprávy o lidech, kteří po vakcinaci zemřeli, ochrnuli, byli neplodní či mají jiné závažné vedlejší účinky.
Z toho, co v praxi pozorujete, roste kvůli dezinformacím nechuť nechat se očkovat?
Bezpochyby. Vzrůstající nechuť a klesající ochota nechat se očkovat je jasně vidět na výsledcích různých průzkumů. V květnu, kdy byl oznámen začátek vývoje vakcíny, vznikl v Česku první průzkum agentury Median na toto téma. Z něj vyplynulo, že očkovat by se nechalo 49 procent lidí. Od té doby zájem o očkování spadl o deset procent. Na tom mají bezpochyby podíl dezinformace, kvůli kterým se ve společnosti rozšířila neopodstatněná obava z vakcín.
Vrcholní představitelé států po celém světě se záměrně nechávají očkovat na očích veřejnosti. Pomáhá toto gesto skutečně mírnit obavy a vzbudit zájem o očkování?
Určitě to nemůže uškodit, ale ani to zázračně nepomůže. Jedno gesto nezmění měsíce postupně budovaných obav a velmi intenzivní dezinformační kampaně, která tu probíhá. Navíc hned poté, co se nechal premiér Andrej Babiš (ANO) očkovat v přímém přenosu, se objevily zprávy, že ve skutečnosti nebyl očkován, že to byl podvod, že mu bylo píchnuto něco jiného. Já bych tedy tato gesta politiků nekritizoval, uškodit to nemůže, ale je nesmysl domnívat se, že tu necháme někoho naočkovat v přímém přenosu a vše se tím vyřeší.
No a co by se tu mělo v takový okamžik správně dít, aby se zamezilo šíření podobných zpráv, jako byla ta ohledně podvodu při očkování premiéra Andreje Babiše?
Komunikace směrem k dezinformacím by měla mít dvě součásti. Aktivní část, což znamená aktivní propagaci toho, co daný stát chce propagovat. Tedy vysvětlovat občanům, proč potřebujeme vakcínu, proč se jí nemusí bát. Pak je takzvaná reaktivní část, která se týká reagování na objevující se dezinformace různého typu. U této části není úplně jasné, jak by se mělo správně postupovat, studie i názory odborníků na to se liší. Podle mého názoru ale nemá smysl vyvracet všechny dezinformace. Pokud se nějaká objeví a nepozorujeme, že by se nějak zásadně šířila dál, pak to nemá smysl. A to je i příklad dezinformace, že očkování Babiše byl podvod.
Podle vás bylo správné nechat takovou informaci žít si svým vlastním životem?
Vyvracet by se měly primárně dezinformace, u kterých pozorujeme, že se ve společnosti hodně šíří a že hrozí, že v ní zakoření a budou mít negativní efekt. Vždy totiž existuje riziko, že na dezinformaci nechtěně upozorníme a spíš ji přiživíme, uděláme jí reklamu. Proto bychom neměli vyvracet všechno a mělo by to být individuálně rozhodováno. Kdyby to bylo na mně, v tomto konkrétním případě bych tedy tuto dezinformaci nevyvracel, jelikož její efekt byl limitovaný. Je potřeba se zaměřit hlavně na dezinformace o údajných vedlejších účincích či úmrtích po vakcíně, které se velmi šíří a mají negativní efekt.
Zaznívá kritika od odborníků i opozice, že tu dávno měla být kampaň, která by lidem vysvětlila, proč je dobré nechat se očkovat nebo proč není třeba se toho obávat. Jak důležitou roli hraje taková kampaň ve vzbuzení zájmu o očkování či v tom, jak zamezit šíření dezinformací?
Hraje naprosto zásadní a rozhodující roli. Roli státu v přesvědčování obyvatelstva nikdo jiný nenahradí. Ani neziskový sektor, ani média. Musí to být stát, který do toho vloží dostatečné množství financí a udělá to dostatečně kvalitně. V dezinformační krizi, kterou máme dnes, kdy tu jsou zprávy, které výrazně ovlivňují ochotu lidí nechat se očkovat, do toho musí zasáhnout stát a začít lživé zprávy vyvažovat propagací či komunikací. Když to neudělá stát, nikdo jiný to neudělá.
Aby kampaň fungovala, musí zasáhnout všechny skupiny obyvatel napříč státem, musí být přítomna na všech kanálech. Oceňuji roli médií, že se v tomto ohledu snaží informovat, tím ale nahrazují roli státu a přitom na to nemají kapacity. My potřebujeme mnohem masivnější kampaň, na kterou půjdou desítky milionů korun. Navíc, rolí médií je kriticky informovat, nemají se snažit přesvědčovat obyvatelstvo o tom, o čem by se ho měl snažit přesvědčit stát.
Čili by tu podle vás měla být taková kampaň, kterou nepůjde přehlédnout. Aby na ni musel narazit i člověk, který nečte zpravodajství a nekouká na televizi…
Přesně tak. Očkovací kampaň musí být na internetu, na všech sociálních sítích, ve venkovních prostorách, reklamních nosičích a podobně. Měla by být masivní asi jako kampaň politická. Ministerstvo usiluje o to, aby se počet lidí ochotných nechat se očkovat zvedl ze 40 na nějakých 65 procent. Potřebuje změnit názor čtvrtiny populace. A to je hodně obtížný cíl. Aby se to mohlo povést, musí tu být masivní kampaň, která bude hodně kvalitně udělaná.
Ministr zdravotnictví Jan Blatný ale nedávno uvedl, že zájem populace nechat se očkovat už je na 60 procentech. Ačkoli je pravda, že ani na dotaz Aktuálně.cz neuvedl, z jakého zdroje tuto informaci čerpá…
Nevím, odkud pan ministr tuto informaci má, jediný průzkum, který ukazoval zájem 60 procent lidí nechat se očkovat, byl průzkum Hospodářské komory mezi podnikateli, což je ale úzká skupina obyvatelstva, to není reprezentativní vzorek.
V rámci kampaně se zatím objevil jen jeden leták a televizní spot. Ministerstvo zdravotnictví plánuje spustit hlavní část kampaně v únoru. Není to pozdě?
Je to pozdě, samozřejmě. Ta kampaň měla být spuštěna nejpozději ve chvíli, kdy jsme začali pozorovat významný nárůst dezinformací na téma vakcín.
Tedy v září?
Ideálně v září, nejpozději v říjnu. Nebo se měla v tu dobu alespoň začít připravovat. Jakákoliv kampaň teď bude mít omezenou efektivitu, protože přichází po několikaměsíční dezinformační masáži proti vakcínám. Kampaň už nebude přesvědčovat lidi, kteří si nebyli jisti, zda se nechat očkovat. Teď už se bude muset snažit přesvědčit lidi utvrzené v rozhodnutí nenechat se očkovat. V důsledku se nám kvůli tomu, že jsme nezvládli komunikaci, nemusí podařit zvýšit počet lidí, kteří se chtějí nechat očkovat, což by znamenalo výrazné komplikace pro vakcinační strategii státu.
Máte příklad dobře fungující kampaně k očkování ze zahraničí, kde se díky ní podařilo nabudit zájem o vakcinaci?
Třeba dobře zpracovanou komunikační strategii mají na Slovensku. Komunikace tamního ministerstva zdravotnictví je o poznání lepší než toho našeho, alespoň co se reakcí na dezinformace a přesvědčování lidí k očkování týče. Jediný náš větší komunikační výstup byl zatím nechvalně známý inzerát v MF Dnes. Takže se to těžko srovnává. Ale Slovensko to zatím zvládá velmi dobře.
Proč to podle vás u našich sousedů funguje a tady ne?
Nejsem expert na Slovensko, ale současná slovenská vláda oznámila při nástupu jako jednu ze svých priorit právě boj s dezinformacemi a lepší komunikaci v tomto směru. Přivedla si s sebou experty na tuto problematiku. Takže to, že si přivedla odborníky, kteří rozumí dezinformacím, a boj proti nim chápe jako prioritu, se jim v současné době vyplácí.
Prezident Miloš Zeman požádal o pomoc s organizací očkovací kampaně izraelského prezidenta. Proč se chce podle vás inspirovat zrovna v Izraeli?
Izrael je jednou ze zemí, která umí strategickou komunikaci a dlouhodobě ji aktivně využívá. Na komunikaci s veřejností i zahraničím má Izrael vyčleněné celé jedno ministerstvo. Ale nemyslím si, že nás to teď může spasit.
Mezi dezinformátory se objevují i známá jména. Například ministerstvo zdravotnictví explicitně zmínilo, že tady lživé zprávy šíří exprezident Václav Klaus, který odmítá roušky či očkování. Jak velký vliv má na šíření lživých informací, když je přiživují známé osobnosti?
Význam mohou mít poměrně velký. Dezinformace mají obecně větší účinek, když jsou částečně založeny na něčem, co je pravdivé, a co se vytrhne z kontextu, je to zkresleno nebo je to podpořeno nějakou autoritou, tedy třeba politikem nebo odborníkem. Chápu, že nelze úplně ovlivnit, co někdo udělá s mým výrokem. Na druhou stranu když někdo říká poměrně radikální věci, nemůže se divit, když je někdo jiný převezme a zneužije pro podporu dezinformace.
Kolik se v českém prostředí objevuje celkově dezinformací ohledně covidu a čeho se týkají?
První dezinformace se objevily už na začátku ledna. Týkaly se původu koronaviru, říkalo se, že byl uměle vytvořen v americké laboratoři a vypuštěný do Číny. U těchto dezinformací lze vysledovat jejich původ v Rusku - první dezinformaci na toto téma vypustily noviny spojené s ruským ministerstvem obrany. Postupem času, jak se virus šířil, se to změnilo. Na jaře a v létě ustoupily dezinformace o původu viru a nahradily je konspirační teorie, třeba o tom, že pandemie je řízená globální elitou typu Billa Gatese, že to je spiknutí na ovládnutí světa. Dále se do popředí začaly dostávat dezinformace na konkrétní téma, třeba že roušky škodí zdraví nebo že statistiky o nakažených jsou zfalšované.
Je doba okolo koronaviru vhodným prostředím pro šíření dezinformací?
Bezpochyby ano. Ostatně jako jakákoliv krize. V krizi se lidé častěji dostávají do emocionálního vypětí. Častěji jsme naštvaní, něčeho se bojíme. Pokaždé, když se dostaneme do emocionálně vypjatého stavu, se nám dost radikálně snižuje schopnost kriticky uvažovat a kriticky hodnotit informace. Tím pádem jsme mnohem náchylnější k tomu věřit něčemu, co není pravda. Asi každému se stalo, že na začátku pandemie, kdy se asi každý z nás opravdu bál, byl aspoň na chvíli ochoten uvěřit něčemu, čemu by normálně jinak neuvěřil. To je hlavní důvod, proč se v současnosti dezinformacím natolik daří.
Bojuje Česko s dezinformacemi okolo koronaviru dostatečně?
Nebojuje. Máme tu kampaň, která přišla pozdě. Ministerstvo zdravotnictví to mohlo udělat mnohem lépe, na druhou stranu ale nikdy nepočítalo s tím, že někdy bude bojovat s nejrozsáhlejší dezinformační kampaní v historii. Myslím proto, že ta chyba je širší. Česko nemá žádnou strategii boje s dezinformacemi. A nemá ani centrální instituci, která by měla jejich analýzu, monitoring či přípravu odpovědí na starosti.
Čili je to tak, že se dezinformace rozdělují ad hoc podle toho, čeho se zrovna týkají? Tedy když se vyskytly lživé zprávy o koronaviru, spadlo to na ministerstvo zdravotnictví…
Přesně tak. S Asociací pro mezinárodní otázky budeme koncem ledna publikovat studii, která má pro Česko řadu doporučení v tomto ohledu a vychází z příkladů Velké Británie a Tchaj-wanu, které jsou v tomto nejdál. V obou případech těchto zemí se ukazuje, že efektivně se stát může bránit dezinformacím, jenom když má specializovanou, centrální instituci, která se jimi soustavně zabývá. V Česku by to mohlo být třeba při Úřadu vlády. Protože rivalita mezi institucemi je velká a schopnost předat si informace a spolupracovat tak malá, že absolutně chybí koordinované řízení. Tím pádem se reakce na dezinformace řeší ad hoc, nebo se často neřeší vůbec.
Takže z vaší studie plyne doporučení vytvořit úřad, který by centrálně řešil všechny dezinformace?
Stačilo by pro začátek, kdyby při Úřadu vlády vznikl odbor, jehož součástí by byli odborníci na komunikaci, datovou analýzu a dezinformace. Ti by poskytovali centrální analýzu a pomáhali jednotlivým ministerstvům řídit komunikační odpovědi. V zemích, kde se daří proti dezinformacím bojovat, je to běžná praxe. To je právě příklad té Velké Británie či Tchaj-wanu. Česko se nechalo zaskočit a teď je tu problém dezinformací spjatých s covidem, ale ten problém tu byl už před výskytem viru, dlouho jsme ho ignorovali. Stejné je to ale i v dalších evropských zemích, nejsme jediní.
Vy od podzimu radíte ministerstvu zdravotnictví s dezinformacemi spjatými s covidem. V čem vaše práce pro ministerstvo spočívá?
Společnost Semantic Visions má poměrně unikátní technologii na monitoring a shromažďování dat z otevřených zdrojů. V českém prostředí to znamená veškeré zpravodajské články a další informace, které se objeví na internetu. Pro ministerstvo využíváme tento systém k monitoringu veškerých dezinformací, které se objevují v souvislosti s koronavirem, a pravidelně poskytujeme analýzy o tom, jak se situace vyvíjí, jaké jsou dlouhodobé trendy, jaké jsou nejdůležitější dezinformace. Zároveň dáváme doporučení, čemu by měli věnovat pozornost.
Říkáte ministerstvu i to, jak mají konkrétní dezinformace řešit?
Ne, pro ministerstvo analyzujeme situaci, ale neradíme jim v oblasti strategické komunikace.
Dá ministerstvo na vaše rady? Protože kdyby vás poslouchalo, když jste v říjnu upozorňovali na množící se dezinformace, možná bychom kampaň k očkování už tady dávno měli…
Já do fungování ministerstva zvenčí příliš nevidím. Určitě bych si přál, aby byl postup proti dezinformacím aktivnější a aby přišel dřív, ale abych byl fér, není to jednoduchá disciplína a ministerstvo zdravotnictví s tím nemá žádné zkušenosti. Časté výměny ministrů a ředitelů komunikace tomu asi také nepomáhají. Já doufám, že to nový ředitel komunikace, kterého ministerstvo nyní hledá, vezme trochu víc do ruky a na dezinformace se aktivně zaměří - a my mu samozřejmě rádi pomůžeme.
