Obrazem: Unikátní modrotisk umí už jen dvě dílny v Česku. Vyrábí se stejně jako před sto lety

Exkurze pro návštěvníky probíhají v sezoně každé úterý a čtvrtek od dvou hodin. "Není třeba se na ně objednávat, takže nikdy dopředu nevíme, kolik zájemců přijde. Někdy jsou čtyři, ale v sezoně dorazí i čtyřicet lidí," popisuje Danzinger.

V dílně se přitom kromě provádění návštěvníků musí každý den také pracovat, aby se stíhaly odbavit objednávky. "Každé ráno vstanu, vezmu si to, co jsem si den předtím natiskl, a začínám barvit. To se musí dělat několikrát s časovými odstupy. Mezitím jdu do kanceláře, tam řeším komunikaci, ta je dnes nezbytná. E-maily s dotazy, objednávky," popisuje svůj den Danzinger.

Unikátní metoda takzvaného negativního tisknutí má v Česku dlouhou tradici. Funguje podobně jako malování kraslic voskem.

Nejdříve se umíchá speciální tiskařská směs, takzvaná rezerva, složená převážně z kaolinu a arabské gumy. "My do toho přidáváme ještě další ingredience, které jsou a budou tajemstvím. Ale představte si, že z toho uvaříme něco hodně podobného vosku," vypráví otec Jiřího Danzingera, který turisty na exkurzi provádí.

Zobrazit 17 fotografií

Foto: Zbyněk Pecák

Markéta Hronová

30. 8. 2017 17:38

Podobně jako se voskem malují kraslice, funguje i unikátní metoda modrotisku. Nejdříve se na bílou látku natiskne speciální barvou vzor a pak se barví v kádích se sytě modrou barvou. V Olešnici na Blanensku provozuje nejstarší modrotiskovou dílnu rodina Danzingerových. Pro návštěvníky je otevřená dvakrát v týdnu, Jiří Danzinger starší zájemcům předvede, jak se barevné zástěry, chňapky, ubrusy a další modré věci vyrábějí. Typicky modré barvení s bílým vzorem by se již za rok mohlo stát součástí kulturního dědictví UNESCO.

Olešnice - V Olešnici na Blanensku provozuje nejstarší modrotiskovou dílnu rodina Danzingerových. Pro návštěvníky je otevřená dvakrát v týdnu, Jiří Danzinger starší zájemců předvede, jak se barevné zástěry, chňapky, ubrusy a další modré věci vyrábějí. Typicky modré barvení s bílým vzorem by se již za rok mohlo stát součástí kulturního dědictví UNESCO.

Rodina Danzingerových provozuje modrotiskovou dílnu v Olešnici už od začátku 19. století. V Česku už jsou takové dílny pouze dvě.

Na nezájem turistů si nemohou stěžovat. "Před třemi dny jsme tu měli plný autobus Japonců, hodně nás navštěvují také Norové, Němci, Američané. Pravidelně jezdí jeden Japonec, jen sám s batohem. Domlouvali jsme se rukama nohama, ale vždycky to nějak šlo," směje se Jiří Danzinger starší.

Prohlédnout si 17 fotografií