Spisovatel Jan Beneš byl obžalován z výtržnictví a násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci. Obžaloba ho vinila z toho, že loni v červenci v Dobříši vytáhl poplašnou pistoli na muže, který mu nadával.
Podle dnešního pravomocného verdiktu odvolacího senátu se ale Beneš nedopustil trestného činu.
Krajský senát tak zrušil loňský říjnový verdikt Okresního soudu v Příbrami, který Benešovi vyměřil čtyřměsíční podmínku s roční zkušební dobou.
Podle soudkyně odvolacího soudu Heleny Urválkové se okresní soud nevyvaroval pochybení. "Hodnocení důkazů nese známky jisté jednostrannosti," podotkla dnes Urválková.
"Jsem především rád, že odvolací soud dal jasný signál, že hulvátství nemůže být v České republice normou," komentoval rozsudek Jan Beneš.
Příbramská soudkyně Jana Jurečková loni podepřela svůj rozsudek tím, že Beneš byl už dříve trestán. Měla přitom na mysli jeho postihy komunistickou justicí.
Spisovatel Beneš byl odsouzen na pět let za to, že v roce 1966 poslal několik článků do Tigridova Svědectví. Ve vězení nakonec strávil rok a půl, na svobodu se dostal až po amnestii prezidenta Novotného. V roce 1968 pak emigroval do USA, po listopadové revoluci se vrátil zpátky do České republiky.
Výrok mladé soudkyně Jurečkové rozčílil Johna Boka ze sdružení Šalamoun. Podal proto ke krajskému soudu návrh na kárné řízení. Jeho výzva zatím zůstala bez odezvy.
Spolku Šalamoun ale nevadí jenom to, že soudkyně Jurečková svérázně interpretovala historii, ale i to, že nedostatečně zvážila okolnosti případu. Beneš totiž podle spolku spor nevyprovokoval, a pouze se bránil.
Řidič Miloslav Zacharda, který se měl dobývat do Benešova auta, tvrdí opak: spor měl zavinit Beneš. Na místě chyběli svědkové, takže tvrzení obou mužů stojí proti sobě.
Soudkyně rozhodla v Zachardův prospěch. Jedním z důvodů byly také bývalé Benešovy tresty, které měly snížit jeho společenskou důvěryhodnost.
Podobných případů, kdy proti sobě stojí dvě výpovědi a soud nebo policie rozhodnou ve prospěch jedné ze stran, je v Česku více.
Trestní zákon dává vyšetřovatelům i soudcům velkou volnost v tom, aby sami rozhodli o přiměřenosti nebo nepřiměřenosti obrany.
Paragrafy zákona jsou totiž dost nejasné. Obrana se podle nich stává trestným činem, pokud byla "zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku."
Tvůrci nového trestního zákoníku navrhovali, aby byl sporný paragraf s nejasnou definicí změněn.
Napadený, který se brání útoku a způsobí při tom zranění nebo smrt, podle navrhovatelů neměl být stíhán, i kdyby podmínky nutné obrany nebyly zcela splněny. Soudy měly podle poslanců více posuzovat, zda obránce jednal v silném rozrušení, strachu nebo zmatku způsobeném útokem.
Jejich návrh ale Poslanecká sněmovna neschválila.
