Praha - Stalin mohl být v únoru 1948 spokojen. Po Polsku, Maďarsku a dalších zemích konečně i v Československu zvítězila dělnická třída nad zpátečnickou reakcí a Praha se dostala zcela pod jeho kontrolu.
I tak ovšem Moskva únorový převrat ostře kritizovala. Zdál se jí totiž málo krvavý.
Dokládá to unikátní dokument, který po šedesáti letech objevil v moskevském archivu Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny. Analýza z dubna 1948 byla určena pro Michaila Suslova z politibyra ÚV KSSS. Suslov je považován za šedou eminenci sovětské politiky, za rudého kardinála, strážce ideologické čistoty strany.
"Orientace v teorii i praxi na specifickou pokojnou cestu bez obětí a třídního boje, na mírný přechod od kapitalismu ke komunismu," uvádí se v úvodu dokumentu s názvem O některých chybách Komunistické strany Československa.
Revoluce = oběti
Podle Pernese tato věta není v bezmála čtyřicetistránkové analýze jedinou zmínkou o tom, že při správné revoluci a podle teorie o zostřování třídního boje musí být mrtví.
"Neustále se tam rozebíralo, že Čechoslováci nepřinesli žádné oběti," řekl Aktuálně.cz Pernes. Dokument objevil v bývalém archivu Kominterny, která sdružovala evropské komunistické strany. Sídlo měla organizace, po válce přejmenovaná na Kominformu, právě v Moskvě.
Autoři analýzy kritizovali i vystoupení ideologa KSČ Gustava Bareše na osmém sjezdu strany, kde hovořil o tom, že za určitých okolností, když je buržoazie oslabená, je možné dosáhnout socialismu i klidnější, nekrvavou cestou.
KSČ až příliš sázela na parlamentí boj
Ačkoliv se Bareš odvolával na Stalinovy teorie, ovšem podle sovětských soudruhů to rozhodně nebyl případ událostí v únoru 1948. Bareš Stalinovy teorie špatně interpretuje, kapitalismus v Československu neustupoval dobrovolně.
Moskvě vadilo i to, že českoslovenští komunisté přeceňovali parlamentní formu boje a nedoceňovali práci v masách.
KSČ totiž spoléhala na to, že vyhraje parlamentní volby v květnu 1948. S únorovou vládní krizí, kdy demokratičtí ministři podali demisi, komunisté nepočítali. Ale dokázali situace využít tak, že nakonec uchopili abolutní moc dříve.
Další kritika moskevských komunistů se týkala kolektivizace zemědělství, k níž se KSČ v té době stavěla ještě rezervovaně. Nakonec se i v Československu začalo s radikálním zakládáním zemědělských družstev podle "osvědčeného" sovětského vzoru.
Gottwald se postavil poradcům
Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny při pátrání v moskevských archivech narazil i na dokument, v němž si dva moskevští soudruzi stěžují přímo na Klementa Gottwalda.
Poradci Lichačev a Makarov dostali nedlouho po únoru 1948 za úkol najít v nejvyšších kruzích KSČ protistátní spiklence a agenty Západu. V dopise, který poslali do Moskvy, si ovšem stěžují, že neuspěli. A obvinili z toho Gottwalda. Tvrdil jim, že nikoho takového nenajdou, že v ústředí komunistické strany nikdo takový není.
"Bylo pro mě velkým překvapením, že Gottwald zpočátku takto vzdoroval," řekl Aktuálně.cz historik Pernes.
Gottwald ovšem nevzdoroval dlouho, tlaku Moskvy ustoupil a i v Československu se rozjelo masivní zatýkání. Ve vykonstruovaných procesech byli k trestu smrti odsouzeni rovněž nejvyšší komunističtí funkcionáři Rudolf Slánský nebo Vladimír Clementis.
Existují stále nezodpovězené otázky
Historik Pernes bude o svých objevech hovořit na třídenní mezinárodní vědecké konferenci o únoru 1948, která začíná v pondělí v Praze. Podle Pernese stále zůstávají některé otevřené otázky, na které historici neznají jednoznačné odpovědi.
Jde například o to, jaký byl přesný podíl sovětských "spojenců" na únorových událostech a bezprostředně po nich. "Nevíme například, proč v době únorové krize přijel do Prahy bývalý sovětský velvyslanec Valerian Zorin," řekl Jiří Pernes.
Už 25. února 1948 byl zatčen Vladimír Krajina, generální tajemník Národně socialistické strany. Podle nepotvrzených údajů si pro Krajinu přišli dva muži, přičemž jeden byl Čech a druhý nejspíš Rus.
